sb157-05 0..8296

730

Vlasta, y, f. = jméno ženské. V. = družka
Libušina a po její smrti vůdkyně bojovných
dívek proti mužům povstalých. Vz S. N.,
Dal. 15. — 28. a násl.

Vlasťce m.: plastice. Vz Vlasť. Však sě
podda v. ona. Alx. M. v. 75. (HP. 92).

1. Vlastce, Vlastetz, ves u Písku. PL.,
Blk. Kfsk. 650.

2. Vlastce = vlasť, vz Vlasť (počátek).
Vlastěj, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. 127.
Vlastějov, a. m., Wlastiejov, ves u Su-
šice. PL., Tf. 289., Blk. Kfsk. 121.

Vlastějovice, dle Budějovice, Hammer-
stadt, městečko u Dolních Kralovic. Vz S. N.,
Blk. Kfsk. 697.

Vlastek, stka, m., osob. jm. Pal. Rdh.

I. 127.

Vlastěna, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.
Vlastenčiti, il, ení, patriotisiren. Pal. Dj.

IV. 1. 136., Kam.

Vlastenec, nce, m. = v zemi rodilý, ein-
geboren, das Landskind, der Landsmann;

2. s ponětím milovníka vlasti, der Patriot.
D., Kb. V. od kosti, ein eingefleischter Pa-
triot. Dch. Co asi přihodilo se při dvoře
knížecím a ve vůkolí Prahy, to vztahuje
Kosmas co horlivý v. ke vší zemi. Ddk. II.
191. Pravý a šlechetný v. kromě národa a
vlasti nic dražšího nezná; Kdo pro národ
mnoho dobrého podniká i uskutečňuje, ten
pravým v-cem jest Kmp. Č. 145., 85. Každý
v. o svůj humenec a vlasti šípek. Prov. Šd.
— V. = vlastník, der Eigenthümer. Já jsem
toho domu v. U Žamb. Dbv.

Vlastenecký = vlastenci příslušný, lands-
männisch, patriotisch. Jg. V. podnik. Dch.

V. dar, povinnosť. — V. = co ve vlasti jest,
vaterländisch. Ros. — V. = vlastní, eigen-
tlich. Ros.

Vlastenectví, n. = vlastenecké smýšlení,
láska k vlasti. D. V. = účinlivá láska k vlasti
a návodu svému jevící se hlavně v obětovném
podporování jejich zájmů a hájeni jich proti
všelikým na ně činěným útokům, der Pa-
triotismus. S. N., J. tr. V. jeho nebyl křik
než skutek. Koll. I. 442. V. není snem mozku
šíleného. Marek. Kde cizinství od mnoha
let přednosť mívá, tam málo šlechetného v.
bývá; V. v toho jen ňádrech muž rozbiti
stan svůj, kde s ctností spanilou k národu
lásku pojí. Kmp. Č. 81.. 153.

Vlastenečkování, n., das läppische Pa-
triotisiren. V. titěrné. Ros. Ol. I. 194.

Vlastenečkovati, läppisch patriotisiren.

Vlastenečník, a, m. (lépe: vlastník),
der Eigenthümer. Ros.

Vlastenečnosť, i, f. = vlastnosť, die Eigen-
thümliclikeit. — V., der Idiotismus. Hlas 3.
22.

Vlastenín, vlastěnín, a, m. = zeměnín,
rolník, der Landsmann. — V. = vlastenec,
der Landsmann. Hlas I. 310.

Vlastenina, y, f. = mateřština, die Lan-
dessprache. D.

Vlastenka, y, vlastenkyně, ě, f. =
v zemi rodilá, die Landsmännin; 2. milovnice
vlasti, die Patriotin. Us. Jg., Tč. Vlastenkyně.
Koll. 1. 58., Mus. 1880. 276. — V., der Idio-
tismus. Slov.

Vlastensky, patriotisch. V. smýšlejici
muž. Mus. 1880. 476.

Vlastenský = vlastní, eigen, eigenthüm-
lich. Reš. V. manželů spříznění. BR. II.
657. — V. = zemský, z té vlasti, Land-,
Landes-, vaterländisch. V. vojsko, D., jazyk,
řeč, láska. D. Dělati válečné přípravy a za-
stírati je potřebou v-skou. Dal. Dj. IV. 1.
159. V. historie. Kmp. Č. 141. — V. s po-
nětím lásky k vlasti, patriotisch. V. snažnosť,
Berg., krajanka. Zlob.

Vlastenství, n. (objektivně), vlastnictví
(subjekt. ), das Eigenthum. J. Jtr., Nz. V. míti.
Brikc. K v. odevzdati. D. Žaloba o v. ně-
jaké věci (vlastnická), die Eigenthumsklage;
v. ducha, geistiges Eigenthum; v. společné,
Gemeinschaft des Eigenthums; navrátiti ně-
komu v. nebo někoho k v.. Jemanden in
sein Eigenthurn wieder einsetzen; v. poži-
tečné, das Nutzeigenthum. J. tr. Ani kterého
v. (Eigenthumsrecht) nezachovávaje. List z r.
1482. (Tč. ). Církev majetkem a v-stvím
božím jest. Sš. I. 159. — V. = vlastenectví,
der Patriotismus. D.

Vlastenstvo, a, n. = vlasť. Zlob.

Vlásti, vz Vládnouti.

Vlastibor, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127., Tk. V. 192.

Vlastiboř, Lastiboř. e, f., ves a) u So-
běslavi, b) u Držkova. Vz Blk. Kfsk. 1449.

Vlastibořice, dle Budějovice. Lastibořitz,
ves a) u Českého Brodu, b) u Turnova. Vz
S. N., Blk. Kfsk. 604.

1. Vlastice, e, f., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127.

2. Vlastice, e, f. = vlasť. Vz Vlasť, Vlasťce
a cf.: zbožice, chyžice, ložice, kytice, vodica.
Sirá v. ! Rkk. 35.

Vlastík, a, m., irundia, ryba, zastr. Rozk.

Vlastikar, a, m., osob. jm. Pal Rdh. I.
127.

Vlastimil, a, m., der Vaterlandsfreund.
Šm.

Vlastimila, y, f., osob. jm. Jg.
Vlastimilenství, n die Vaterlandsliebe.
Sm.

Vlastimilovník, a, m. = vlastenec. Krok.

Vlastimilovný = vlasti milovný, das
Vaterland liebend.

Vlastimír, a, m., osob. jm. V z S. N.

Vlastina, y, f. = vlasť, das Vaterland.
Jg. Ta mi jistě vlastiny boje zpraví, mnoho
znamého vypraví. Dal. Jir. 2. (Pozn. Zdali
to není akkus. pl. od vlastin, a, o? Bdl.
Obr. 28. ). — V., das Eigenthum. L.

1. Vlastislav, Vlaslav, a, m., osob. jm.
Vz Dal. 29., 31., 36., 39., Tk. I. 6., 7., 435.,
Pal. Rdh. 127., S. N.

2. Vlastislav, i, f., Watislaw, ves u Tře-
benic. Vz S. N.. Dal. 31. a 39. — V., hrad
založený Vlastislavem, stál u nynější ve-
snice V-vi na jižním sklonku Středohoří.
Vc. Pravěk 406. Cf. Blk. Kfsk. 25., 196.

Vlastiš, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127.

Vlastišov, a, m., Lastischow, ves u Votic.
PL.

Vlastitě = vlastně, eigentlich. Knob.

Vlastitel, e, m. = vlastník, der Eigen-
thümer.