Předchozí (769)  Strana:770  Další (771) |
|
|||
770
|
|||
|
|||
Koutkovati, sich verbergen, Winkel
suchen. — se s kým: s děvčetem (do koutů s ním zalézati). Us. K. se se službou boží. Br. — se = práci se vyhýbati. Ros., Dač. Koutkovatý, winkelig. Us.
Koutnatý, hranatý, winkelig. D.
Koutní, -ý, koutečný, Winkel-. K. ulice.
Koutnice, e, f., omladnice, šestinedělka,
Wöchnerin. D. — K., úhelnice, das Winkel- mass. — K., koutek oční, Augenwinkel. Zlob. — K., skříně koutní. Us. Bol. — K. u varhan, Winkelhaken. — K., orithyia, korýš. Krok. Koutník, u, m., vz Porožník. Ozdobný
hrnec, ve kterém se posýlá do kouta šesti- nedělkám. Mý. — K., koutnice, úhelnice, das Winkelmass. — K., a, m., Winkelspinne. D. Koutný. Úzká a k. rada (bratrská). Jir.
Vz Koutní. Koutoměr, u, m., der Winkelmesser. Jg.
Koutovic, jm. vymyšlené. S Koutovic
Jankem tančiti (s Lavicovic Honzou) = doma zůstati. Jg. Koutový, Winkel-. K. dláto. Viereisen. Us.
Koutra, pl., a koutro, a, n., záslona še-
stinedělek. Strojiti k. Us. Koutskov, a, m., pekelec.
Koutule, e, f. K. popelavá, psychoda
phaloenoides, členovec dvoukřídlý. Frč. 157. Kouzelna, y, f., die Magie. Berg.
Kouzelnice, e, f., čarodějnice, die Zau-
berin, Hexe. V. Kouzelnický, Zauber-, Hexen-, zaube-
risch. Kouzelnictví, n., die Zauberei, Hexerei.
D. — Kouzelník, a, m., čarodějník, der Zau-
berer, Hexenmeister. V. K-ci kouzly svými jiné třeští. Kom. Kouzelný, Zauber-, zauberhaft. K. baba,
dalekohled, hra (vz S. N. ), koflík, nalévák (Trichter), opera, pohár, svítilna = čarovná (laterna magica, jest optický nástroj, jímž se průsvitavé obrazy na skle malované v temnu ve zvětšovacích rozměrech na bílou stěnu metají. Vz více v S. N. ). Nz. K. motouz, Zauberfaden (hračka k mluvení do dálky). Dch. — Kouzelství, n. = kouzelnictví.
Kouzeň, zně, f., podkamní. D.
Kouzlení, n., čáry, das Hexen, Zaubern. V.
Kouzliti, il, en, ení, čarovati, zaubern,
hexen; velmi těšiti, bezaubern, hoch erfreuen. Jg. — čím: jedem. Reš. — koho čím. Kouzlí milou lahodností. Chmel. Krásnou hudbou sluch náš kouzlil. Us. Kouzlivý = kouzelný. Mus.
Kouzlo (zastr. kúzlo), a, n., pl. kouzly,
ův, m., ale více: kouzla, kouzel, n., Zau- berei, Hexerei, Zauber, Zauberwerk. V. kouzla provoditi; s kouzly se obírati; na čáry a kouzla se oddati. V. Kouzlem všecky svedl. Lom. Kouzly z někoho vypleniti. Br. Kou- zlům něco přičítati, Lom., připisovati. Štelc. Vyučiti někoho v kouzlech a čárách. Štelc. Kouzla se přidržeti. Lom. — Vz Rb. str. 267. Kouzloplný, bezaubernd, zauberisch, zau-
bervoll. Č. Kouzlování, n. = kouzlení. Br.
Kouzlovati = kouzliti. Jg.
Kouzlovec, vce, m., das Amulet. Rk.
|
Kouzlový = kouzelný. Koll.
Kouzně, ě, f., v již. Čechách = temná
komnata. Původně kovárna. Kts. Místo pod kamny na dříví. Da. Vz Kouzeň. Kov, u, m., od ku [kouti, vz u v ov (av)
a Gb. Hl. 145. ], co se kouti, kovati může. Kovy nazýváme veškeré chemické prvky těl nerostných, jichž čítáme nyní 50. S. N. Vz Šfk. 14., 26., 130. Das Metall, Erz. Kovy mají zvláštní vid kovový (zvláštní lesk a barvu) a neprůhlednosť, jsou velmi hutné ale méně tvrdé, tažné, jen některé křehké. Jsou dobří vodičové tepla a električnosti. Bř. 62. Kovy a) drahé (vyšší, edel): zlato, platina, stříbro, rtuť; b) obecné (nižší, sprosté, unedel), «a) tažné: železo, měď, olovo, cín, cinek; ß) křehké: arsen, vizmut, antimon. Bř. — Kov drahý, vzácný, lehký, těžký. Nz. K. podlé vlastností zásaditých kysličníků svých: kovy žíravin či alkalické, k. zemitých žíravin, k. zemin, k. těžké či rudokovy. Vz více v S. N. Šfk. 140. —143. dělí kovy na A) lehké: I. tř. Kovy žíravin či alkalické, Alkalime- talle: a) pravé kovy žíravin: kalium, natrium, lithium; b) kovy zemnitých žíravin, Erdal- kalimetalle: baryum, Strontium, calcium: II zeměkovy či kovy zemnin, Erdmetalle: mag- nesium, yttrium, erbium, terbium, thorium, cerium, lanthan, didym; alumium, glycium, zirkonium; kovy: yttrium, erbium, terbium, thorium, cerium, lanthan a didym patří snad do násl. třídy. — B. K. těžké. III. mangan, železo, chrom, kobalt, nikl, uran, zinek, cad- mium; IV.: arsen, antimon, vizmut, tellur, vanadin, wolfram, molybden, tantal, niobium; V. tř.: olovo, měď; VI. tř. drahé kovy: rtuť, stříbro, zlato, platina, iridium, ruthenium, rhodium, palladium, osmium. — Vz také Bř. 55. a násl. Poněvadž toto království z daru a milosti pána Boha nad jiné země horami a kovy, zvl. od zlata a stříbra obdařeno jest. Nar. v h. a k. Frd. I. 89. K. zlatý, stříbrný. Pr. I. 89. Narovnání o hory a kovy v krá- lovství českém. Pr. 88. K. ryzí (který v pří- rodě v původní čistotě se nalézá). Pt. K. bla- horodý (který ani v ohni ani na vzduchu po- vahy své nemění, zlato, stříbro atd. ). Vys. Vz Ruda. — O kovích dělati (kovati). V. Kovy bíti. V. Kovy kouti, legovati, směšo- vati, mísiti. Nz. Kovů hledati, dobývati. Us. Kovací kladivo (ku př. ku kování koní),
Hufhammer, Čsk., kleště, nářadí, truhlík, stolice. Vys. Kovácký = kovářský. Schmied-. Na Slov.
Kováč = kovář na Slov. V Čech. slove
nyní k. zvl. ten, kdo došlé železo v hamru kuje, liše se od obyčejného kováře, der Nach- schmied. Us., Č. Kovadlina, y, f., kovadlo, nákovadlo, ná-
kovadlí, na Moravě a Slov. nákova, nákov; malá k.: babka; špalek pod kovadlinu. Am- boss. Šp. Mezi mlatem a kovadlem býti. D. (Sr. Vlka za uši držeti). Znova něco na ná- kovadlo vzíti (znova do práce). Na Slov. Na jedno kovadlo tlouci (= za jedno býti). Kovadlo = kovadlina, hlavně v hamřích, na kterou hamr tluče. Vys. Na kovadlině horké železo kouti, obraceti, táhnouti, vytloukati. Vz Nákov. — K. Kovadlo, kosť kovadlová v uchu, der Amboss. |
||
|
|||
Předchozí (769)  Strana:770  Další (771) |