424

řeč, rozprávku, slovo boží (kázati). D. —
o čem. Všickni o tom hlásají a mluví. V.
Kazatel o tom hlásal. Berg. — se, s inft.
Hlásal se býti krevným přítelem jeho. Kom.
Pastucha hlásá bránu otvořiti. Rkk. 31. —
komu. H. vám budu. Kom. Tamo (pojďme)
bohóm dat mnostvie obětí a jim hlásat mi-
lých slov. Rkk. 15. H. bohóm slávu. Rkk.
21. — že. Židé hlásají, že jich Šalomoun jest
moudrý. Jel. — se k čemu = hlásiti, znáti
se. Kteříž se k tomu hlásali. V. Hlásal se
k domu církve. Kom. — Solf., Br. — co
nad čím. Vlaslav.... hlásáše nad hrabi-
vými meči svojich vojnóv pohanjenje (po-
haněnie) Neklanu (Rkk. 17. ) = Vl. hlásal poha-
nění Neklanovi stoje při tom, aby slyšán
byl a vidín, nad svými vojíny, kteří meče
své vytasili. Mš. Vz Listy filologické II. 99.

— co kdy: na kázáních. Chč. 306.
Hlásce, e, m. = hlasatel.
Hlásek, sku, m. Vz Hlas.

Hláselný = heselní. H. znamení = heslo.
Ros. —

Hlasice, e, f., hláska, Selbstlaut. Mat.
Benešov.

Hlasitě se smáti, křičeti, plakati, mluviti,
hovořiti, laut, hell, hörbar. Jg., Us., V. Hlasitě
honí pes zvěř, když při honbě hraje (štěká).
Šp. —

Hlasitel, e, m. Verkündiger, Vus.; Besitz-
werber. Zlob.

Hlásiti, 3. pl. -sí, hlaš (hlas, hlasiž), -se
(íc), il, šen, ení; hlásívati, odpověděti, bekannt
machen, verkündigen, melden. D. — abs.
Pes (lovčí) hlásá, zahrává = počíná štěkati.
Šp. — co. Jakž jsou to někteří hlásili. Akt.
Ferd. — za co. Každý za jedinou jen krásnou
toliko hlásí. Gníd. — se o kom. Věci, kteréž
se o p. Jiříkovi obecně hlásí. Mus. — se
kde oč. Hlaš se u nás o tu zástěru. Us. —
se k čemu. Věřitelé u velikém počtu k svému
se hlásí. H. se k dědictví, Sych., k dítěti
(znáti se), D., k ztracené věci, k náboženství,
Us., k vojsku; k vystěhování-se do osad;
k úřadu, k učení nějakému; nechtíti se k čemu
h.; k právům svým se h. Nt. K mému srdéčku
se víc nehlas. Er. P. 190. Nechci se k němu
h. Sych. H. se k důkazu. Řd. — že, aby.
Hlásil, že bude pršeti. Hlásil mu to, aby
později nebyl překvapen.

Hlasiti = zpívati. Kat. 1173.

Hlasitosť, i. f., Lautbarkeit. Statečnou
h-stí odpověděl jinoch. Johan.

Hlasitý, hlasný, laut, starkstimmig. Do
hlasitého smíchu se dáti. D. H. řeč. Berg. H.
trouba (zvučná). Jg. Křičeti hrdlem hlasitým.
Tkad. H. vykřiknutí, nevole. Nt. — v čem.
A nebude hlasitý v řeči. Zák. sv. Ben.

Hláska, y, f., ponůcka, bdění. Die Nacht-
wache. Na hlásce státi, vzhlídati. V. Hlásku na
hradě držeti. (lépe: míti). Zlob. Hlásky (vigilias)
konati. D. Že nechtí hlásek odbývati. Gl. 61.

— H. nejjednodušší slyšitelný hlas lidské
mluvy a jmenuje se v písmě, písmeno n. litera'.
Kz. Odtud: samo-, sou-, dvojhláska. Jg. II.
kořenová, přírodná, odvodicí, tvořicí, skloňo-
vací, hrdelná, rtová, zubná, jazyčná, pod-
nebná, tekutá, nosová, šumná, chřestivá, chrch-
lavá, smáčknutá, mručivá, přídušná, prostá,
dokonalá, celá, krátká, dlouhá, měkká (změk-

čená), hluboká, zvučná, jasná, tenká, pře-
chodná, proměnitelná, zjedinělá, vedlejší,
střídná, obojaká, smíšená, koncovná, Ht., při-
dušená, nezvučná či temná, tvořicí n. tvorná,
hrdelná (hrdelnice), zubní (zubnice), rtová (ret-
nice), tvrdá, kmenná. Nz. — Hlásky němé
(mutae) jsou ty, které se článkují okamžitým
přerytím proudu; název hlásek okamžitých jest
jim nejpřiměřenějším. Těchto hlásek jsou opět
dva druhy. Přerytím proudu mírného, duni-
vého povstávají hlásky zvučné čili jasné
(mediae), přerytím proudu prudkého němého
hlásky bezezvuké čili temné (tenues). Jelikož
pak týmž nastrojením mluvidel článkovacích
i proud prudký němý i mírný dunivý pře-
ryti se může, tedy má každá temná svou
sounáležitou jasnou. V češtině máme hlásky
okamžité (němé) 1. bezezvuké čili temné: k, ť,
t, p; a k nim zvučné čili jasné: g, ď, d, b.
— Hlásky plynné. K těmto počítají se: pod-
nebnice j; hlásky elové, totiž hrubé ł, střední
l a měkké ľ; hlásky erové, totiž tvrdé r,
měkké rj a z něho povstalé sykavé ř-
a hlásky nosové (nasales), při nichž průlina
ústní jest zatarasena a proud dunivý nosem
vychází, totiž hrdelné ň podnebné ň, zubné
n a retné m. Zatarasením průliny ústní liší
se hlásky nosové ode všech hlásek jiných,
při kterých naopak průlina nosní se přikrývá
a zatarasuje čípkem do zadu vztýčeným. Gb.
Listy filolog. a paed. II. 162. a nás.; Uved.
str. 19. Hlásky měkké (úzké) jsou hlásky pod-
nebné a kromě těchto berou se i sykavé
předopatrové hlásky ř a c za měkké, tedy:
podnebné: i, j; jazyčné: l', rj, ř; zubné: ď.
ť, ň; sykavé hustší: ž, š, dž, č; sykavé řidší:
ż, š a předopatrové c. Gb. Hlásky tvrdé
(široké): g, k, h, ch, d, t, ł, r, n, a, o, u, y.
Gb. Hlásky obojetné: b, f, p, m, s, v, z. Žk.
Ostatně vz: Samohláska, Souhláska. O roz-
třídění hlásek českých podlé jich učlánkování
vz přiloženou Gebaurovu tabulku (z Listů
filolog. a paed. II. 164.; z Uved. str. 21. ) Sou-
stava, měna n. proměna, směna, obměna,
zmocnění či zvýšení, stupňování, rozvedení,
posloupné přetvořování, přesmykování, spo-
dobování, shluk, smíšení, přestavování, zhu-
šťování, zdvojování, sesilování, rozlišování,
směžďování hlásek. Ht. Hlásky sesilovati, dlou-
žiti, prodlužovati, Ht., stupňovati, rozváděti,
rozkládati, přesmykovati, zdvojovati atd. Nt.

Hláskovací, Lautir-. Rk.

Hláskování, n., das Lautiren, die Arti-
kulation. Rk.

Hláskovati, lautiren, artikuliren. Rk.

Hláslo, a, n., Ros., lépe: heslo. Jg.

Hlásná, é, f., die Wächterin. Vz Hlásný. Jg.

Hlasně, vz Hlasitě.

Hlásnice, e, f., hlásná věž, Wachthurm,
D.; hlasná trouba, Lärmhorn. Us.

Hlásník, a, m. = hlásný. Tab. lid.

Hlasno trúbiti (hlasitě). Rkk. 31.

Hlasný (zřídka: hlásný, hlásní) = hlas
vydávající, zvučný (jako zvonek, Mt. S. ). H.
zvon, laut, schallend, trouba (Sprachrohr).
Jg. Hlasné srdce, tichý jazyk. Kom. — H.
= chvalný, laut, berühmt. Sláva jeho je
hlasná. Jg. — kde. Hlasný v Europě. L. —
Hlásná stráž, der Schnarrposten. Bur. —
Hlásný, ého, m., ponocný, strážný noční.