sb157-05 0..8296

686

Vilinský. V. studánka, Feenbrünnlein.
Dch.

Viliti, viliti, il, ení = vilniti, smilniti,
huren, der Wollust fröhnen, Unzucht treiben,
zastr. — abs. Když by oni v-li; Aniž vil-
něme, jakož jsú někteří vilili; Jísti z obětí
pohanských modl a v.; Ktož vílí, v své tělo
hřešie; K hýření přivedla (svedla) sluhy,
aby vílili. ZN., BO. — s kým. St. skl. Jiný,
jenž maje ženu svú, i bude v s jinú. Hr.
rk. 351. Vílil jest lid se dcerami moabskými.
BO. V-li s ním a v kochání živi byli. ZN.
Ďáblom, s nimižto sú vílili. BO. — v čem.
V cizoložstvie v. BO. Kto nepravě hromáždí,
ten jiným tlumačí a v jeho zboží jiný bude
v. (Eccl. 14. 4. ). BO. — kde: před někým
etc.

Vilitý; -it, a, o, ausgegossen. V-tá voda.
Us. Lépe jest nám umříti, nežli nepomstíti
nevinné krve úkladně vilité milých bratři
našich. Pal. Dj. III. 3. 148.

Vilk, a, m. = vlk. Na Mor. Tč. Cf. Bž.
32.

Vilkodlak, a, m. = vlkodlak. Mor.

Villa, y, f. = dům na venkovském statku,
letník, Rk., letohrádek. Vz S. N. O řím.
villách vz Vlšk. 516.

Villach = Bělák.

Villarska, y, f. = plavín, rostl.

Villani, iho, m., jm. šlecht. rodu ital. Vz
S. N., Šb. H. 1. 304.

Villikace, pl., f. = královské statky, Land-
güter. Pal. Dj. II. 331.

Vilma, y, f., synodus, ryba. Krok. I. d.
109.

Vilmberk, a, m. Proček z V-ka. Tov. 4.

Vilna, y, f. = vlna. Bž. 32.

Vilně = chlipně, wollüstig, geil. A s dě-
vuškami tvými v. chlípí. Hdk. C. 94.

Vilnice, e, f. = smilnice, eine Wollüstige,
Hure. Tu, ješto v. sedí. ZN. Hluboká jáma
jest v. BO.

Vilničí, Huren-. Syn v.; Potká jej žena
v rúše v-čiem. BO.

Vilník, a, m. = chlipník, der Wollüstige,
Hurer. Jest mezi nimi v. nebo lakomec. ZN.
Nepřiměšovali k vilníkóm anebo lakomcóm
anebo dráčóm nebo modlosluhám. ZN.

Vilniti, il, ění = smilniti. Vz Viliti.

Vilno, a, n., mě. v Litvě, Willna. Jg., Tk.
III. 543. — Vilňan, a, m., pl. — né. — Vi-
lenský.

Vilnokvět, u, m., salacia, die Salacie,
rostl. V. senegalský, s. senegalensis. Vz
Rstp. 208.

Vilnosť, i, f. = chlípnosť, smilnosť, die
Geilheit, Wollust. Zdali malá jest v. tvá?;
Ponesú v. vaši synové vaši; Po všech ohav-
nostech a v-stech. BO. Aby se v-sti vystří-
hali. Sš. II. 124. K nečistotě a vilnosti těla
nakloněný. V. Okušení v-sti. Troj. —V. =
nezbednosť. Jir.

Vilný = smilný, chlipný, kurevný, geil,
wollüstig. V. Masti v-ných žen. BO. Rty
v-né ženy jsú jako plásť strdi. BO. V. žena,
roucho, plameny, vášně, schůzka. Jg. Tamo
Zbyhoň vilný, tamo plaka děva. Rkk. 28.

Vilosť, i, f. = nemoudrosť, bláznovství,
šálenství, die Thorheit, der Wahnsinn. Cf.
Vila, Vilý. Dle jiných = chtivosť, rozvášně-

losť milostná, die Begierde, Leidenschaft.
K tomu ji připudi silná milosť, že ji nad-
jide taká v., jež často při takých bývá.
Dal. 66. (39. 14. ).

Vilotnice, e, f. = amazo. Rozk.

Vílov, a, m., Gilau, ves u Nové Kdyně.

Vilovice, dle Budějovice, Wellowitz, ves
u Ronšperka.

Vilství, n., fornicatio, die Hurerei, Geil-
heit, Wollust. Následuje v. domu Achabova.
BO. Ona se nechce káti svého v. ZN.

Vilstvo, a, n. = vilství. Plodilas vilstvo
s mnohými svými milovníky. M. Z v-stva
a nestudu. ZN. V-stvo, jakéž i mezi pohany
nenie. ZN. Sv. Magdalena bez počtu svého
v-stva nečistotú jsúc zkálena. O vstup.

Vilštein, a, m.. Wildstein, ves u Blovic.
Vz S. N., Tk. IV. 745.

Vilý = nemoudrý, bláznivý. Dal. Jg. Cf.
Vilosť.

Vilzof, a, m., os. jm.

Vím, vz Věděti.

Vímar, a, m., mě. v Německu, Weimar,
Vimaria. V. — Vímařan, a, m. — Vímarský.

Vimberk, a, m., mě. v Plzeňsku, Win-
terberg. Vz S. N., Tk. III. 49. — Vimberčan,
a, m. — Vimberský, ého, m.; také osob. jm.
Mus. 1880. 225.

Vímnati, výmnati, eutern, Euter bekom-
men. Us. Kráva vímná. U Turnova. Vysoká
(v Kutnohorsku) vímná, bude pršeť. Tč. exc.

Vímnatý = vemenatý, mající veliké ve-
meno, grosseuterig. U Ronova. Rgl.

Viň = vědí. Viň co to ? Na Mor. (u Bu-
chlovic).

Vina, y, ť. (ne: vinna) =přiznaná komu
příčina zlého, die Schuld, das Verschulden,
die Verschuldung. Viny mladosti mé. Ž. wit.
24. 7. Někomu vinu přičísti, přičítati, dáti,
dávati; vinu na někoho vzkládati, sčítati,
cpáti; za vinu komu dávati; vinu s sebe
odložiti; pokuta za vinu. V. Beze vší viny.
Troj. Na někoho viny hledati. Dal. Před
nímž jest naše v. dovedena. Št. Ve vinu
něčeho upadnouti. Kom. Čí jest vina?; ne-
měti viny, býti bez viny. D. Na někoho vinu
klásti. Sych. Viny si na někoho smýšleti.
Háj. Otcové nejsou toho vina, lépe: Otcův
to není vina, otcové tím nejsou vinni. Jg.
Vinu někomu prominouti. Kram. A to bývá
bez jich viny, ale vinú stran. O. z D. Vinu
na někoho strkati. Ros. Dávati někomu vinu
o co. Han. výb. Jemu v tom ničemž viny
nedávají. Skl. I. 126. Tuť chci slyšeti, z čeho
mi vinu dáš. Ps. o záští. Aby každý stál a
odpoviedal úředníku, z čeho jemu vinu dá.
O. z D. Jemuž vinu dávají. Kn. rož. 69. Na
tom i ty neseš vinu, german. a šp. m.:
tím i tys vinen. Cf. Brs. 3. vyd. 254. Kde
v. pomsty nemá, tu mnozí práva nechavše
jinak svou vůli vedou; Nevědomí každou
vinu vymlouvá; Co se stane bez čí vůle,
toť viny v sobě nemá; Tu buď trestáno,
kde se vina najde. Rb. Vz Vš. 571. Dávati
někomu něco za vinu. J. tr. Vina byla na
vůdci; Odpusť nám naše viny; Jeho vinou
se věc opozdila; V. rodí vinu; Jeden strká
vinu na druhého; Není to jeho vinou. Us.
Dch. Já sem vzkázala, že mu polovici uhra-
dím, když to čítá mou vinou. U Dobrušky.