sb157-05 0..8296

628

věřenie, vyznánie i naplněnie rač nám do-
pomoci Bóh milosrdný. Hus I. 119., II. 297.
(Tč. ). K v. řečím tvojim nenuť žádného. Na
Mor. Tč. Nebuď k vereňu spěšný. Na Slov.
Tč.

Věřenice, e, f. = nevěsta? Nechoďte
chlapci k nám, už som verenica; už som
verenica hore do Chreňovca, chvála pánu
Bohu, keď len za mládenca. Sl. ps. Tč. Sli-
boval, že skoro zase přijdo pro svou vere-
nici. Nitra VI. 351.

Věřený; -en, a, o, geglaubt. Odpřisieci
sě jest v-né věci se odpovědieti. Hus III.
274.

Vereš, rše, m. V. Melich., spis. 1624. Vz
Jir. H. 1. II. 316.

Vereša, dle Bača, os. jm. Mor. Šd.

Vereta, y, f., grober Zwillich. Na Slov.
Ssk.

Vergl, e, m. = flašinet, kolovrátek. Na
Mor. Flk., TJ. U Něm. Brodu. Brnt. Cf. Verkl.

Vergleich, něm. To nic není proti tvé
nebeské chvále. Pass. Jako zrno písku, tak
jest tisíc let proti dnům věčným. Br. Stříbro
za bláto proti moudrosti se počítá. Br. —
Mk.

Verhältniss. Im V-s = proti..., u srov-
nání s... Vz Vergleich. Mk.

Věři, zastr. = věřím; věřúcí = věřící, Kat.
1722.

Věřice, dle Budějovice, Wieřitz, ves v Be-
nešovsku. Vz S. N.

Věřicí = k věření sloužící, Beglaubigungs-.
V. list (vz List) někomu dáti, Beglaubigungs-
schreiben, n., Beglaubigungsschein, m., Cer-
tifikat, n., Kreditbrief, m., Akkreditiv, n.
Vrat., J. tr. Opatřiti někoho v-cím listem.
J. tr. Obdrževše slyšeni ve valném shro-
máždění sboru předložili nejprv své listy
v-cí. Pal. Dj. III. 3. 58. Ti obdrževše list
v-cí jménem celého království přijati jsou
velmi čestně. Pal. Dj. III. 3. 57.

Věřící = kdo věří, der Glaubende. Nejsú
věřící lidé, kteříž divóv žádají u vieře. Hus
II. 386. — v koho. V. Obrať se v něho
v-cí. Hus III. 80. Lid v Buoch v-cí spasen
jest. Pass. 808. — V., m. a f., der Gläubi-
ger, die Gläubigerin. Od v. naší n. věrné
ruky její nám kde platit ukázáno; Že jsme
dlužni urozené vládyce v-cí naší pravého
a spravedlivého dluhu 15 kop gr. Fauk.

Věřič, e, m. = věřitel, der Gläubiger.
Pravd. živ. B.

Věřičnosť, i, f., věřivosť, die Gläubigkeit.
Dch.

Věřidlný = věřitelný. Svědectvie tvá v-ná
učiněna jsú. Ž. k. 92. 5. (Č. ).

Věřílek, lka, m. = věrouch.

Věřislav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127.

Věřitel, e, m., pl. — lé. V. = kdo komu
co půjčil, der Gläubiger, Kreditor, Schuld-
herr. Václ. XIII. V-le spokojiti, v-lům dosti
učiniti. V. Kdo nad hlavní summu úroky
vytahuje, není v., ale lichevník. Kom. V-lům
práv býti. Sych. V-lé u velikém počtu se
hlásí. Kram. Uvozovati v-le do statku dluž-
níkova. Har. V. zástavní, na zástavu, der
Pfandgläubiger, D., J. tr., konkursní, Kon-
kursgläubiger. J. tr. Od dlužníka v. pustil.

Pr. měst. V. má prve hleděti k osobě dluž-
níkově nežli k statku jeho; V. pustě od
osoby k statku hleděti nemůže; V., co sobě
v statku dlužníka svého zvolí, vezme. Pr.
Práva v-lů prostých jdou za právem v-lů
knihovních. J. tr. V-le zaplatiti; s v-lem se
smluviti; summa na v-le spočtená. Nz. Jak
se měli věřitelé a rukojmové zachovati,
nepostačoval-li jim statek dlužníkův. Vz Zř.
zem. Jir. E. 12., F. 18. Spokoj v-le, neboj
se žaláře. Vz Spravedlnosť. Lb. Dle řím-
ského práva v-li volno bylo dlužníka jemu
přiřknutého po vypršení jisté doby buď za-
biti buď prodati. Ddk. IV. 234. Mám drahně
v-lů svých pokojiti o sv. Václavě. Žer. 333.
Frejunk jarmarkový nedává tej svobody,
aby dlužníci v-lóm neplatili; V-lé do ce-
chuov mají rukojmie za své peníze; V-lé
zvěděvše o její smrti dávali na statek té
ženy a jejieho muže každý zvlášť opovědné.
NB. Tč. 88., 131., 216.

Věřitelka, y, věřitelkyně, ě, f., die
Gläubigerin. Jg.

Věřitelně, glaublich. Na Slov. Bern.

Věřitelnosť, i, f., die Glaublichkeit. Bkř.,
Bern.

Věřitelný = k víře podobný, glaublich,
glaubwürdig. V. věc. Bern., Plk. — V. =
mohoucí svěřen býti, anvertraubar. Plk.

Věřiti, věřím (zastr. věři), věř, věře (íc),
il, en, ení; věřívati = za pravdu držeti, míti,
für wahr halten, glauben, Glauben beimessen;
důvěru míti, důvěřovati se, trauen; za pravdu
míti to, čemu víra učí, glauben, gläubig sein;
na úvěrek dáti, kreditiren. Jg. — abs. Málem
bych v-il. D. Sotva se dá v. D. Věřiti jest
mysl k pravdě nebo jako k pravdě bez či-
telného znání přichýliti. Hus I. 3. Kdo ne-
věří, ať to změří; Kdo nevěří, ať tam běží,
uvidí co v mozku vězí; Ani nikdo nevěří,
jak mi je. Dch. Ťa věřte (odpovídá místy
Valach k otázce, jak se má ( = tak, tak).
Všk. Dostal se tam jako Pilat do Věřím (do
credo). Us. u Olom. Šd. Nechcela som verit,
co mi povedali. Sl. ps. 101. Na krchovo po-
spíchal, věřím, zdrávas vyříkal. Sš. P. 92.
Věřili sú, ale nevyznávali sú bojíce se vy-
obcovánie; Tak v. jest k pravdě rozumem
přistúpiti, jiež člověk nevidí. Hus I. 455.,
II. 421. Věř, však komu věz Ros. Kdo věří,
spasen bude. Us — co, koho. Já to věřím.
Ros. Co má v. Št. Každý to věřil, co se mu
líbilo. Plk. Co v-me, to nevíme, jen ten ví,
kdo vidí. Na Mor. Tč. Zajíc také nic ne-
věří a je přece živ. Us. Bayer. Já s tím
listom tatam půjdem a verím pána Boha,
že.. Let. sl. I. 289. V-ti Boha jest v-ti, že
on jest Bóh; Věříme sv. cierkev, tociž v-me,
že jest sv. cierkev obecná a ta jest všichni
světí... Hus III. 216., 295. (Tč. ). Cf. Vě-
řiti o čem, v koho, v. jak. — (co) za co =
za pravé a jistotné míti. V. Jáz přejistě věři
za to, že... St. skl. A věří jako za pravdu,
že.. Hus I. 3. Za věrnú pravdu mi věřte.
BN. — komu (ihm glauben; kreditiren),
čemu. Št. Vz Dativ. Ja tomu věřím. Ros.
Nejistým věcem nehned sluší v. V. Měščenín,
když viní z dluhu za kúpiu nebo za stravu, že
jemu samému věřil, začkolivěk dlužen...;
Měščené nejmajú právo staviti pro dluh pána