Předchozí (155)  Strana:156  Další (157) |
|
|||
156
|
|||
|
|||
to neznamená. Za chybnou bychom tedy
této vazby neměli, ale spíše jenom za zby- tečnou, dostačujeť opakování substantiva anebo jeden — druhý bez něho. Cf. D. = jiný, druzí = ostatní (konec). — D. = jiný, protivný. Je z druhej stránky (praví katolík o evangelíkovi a naopak). Slov. Rr. Sb. — D. = ještě jeden takový. Mein zweites Ich, druhý já, druhý ty, druhého tebe. Er sieht in ihm sein zweites Ich, vidí v něm dru- hého sebe. BPk. — D. = jiný, druzí = ostatní, Jde to z jednoho do druhého (o nesnázích, práci atd.). Dch. Nebude naříkať jeden pro druhého. Er. P. 498. Mocí aby žádný jeden na druhého nesáhal. Zř. F. L Jeden na dru- hého neukazuje ani se druhým vymlouvaje. List z r. 1482. Nehněvá se tu jeden na dru- hého. Vš. 60. Druzě dvě kolě. ŽSK. (Bž. 143.) Tak se druh ve druha vpeří za vrch. Žk. 462. S křivdou druhého nesluší králov- ství žádati. V. Jedni — druzí. Alx. Patřili jeden na druhého. Us. Jeden prosí druhého. Chč. 607. Za druzě dvě neděli; Tu jsú byli druzie pancieři mezi nimi. Půh. II. 138., 379. Jedno vleče se po druhém. Hus I. 394. Knížata světská panují jeden nad druhým. Hus. Vz Světský. Však i žádný člověk neměl by nad druhým moci; Ztratí-li jedno, aby měl druhé; Aby každý dělal, jeden jedno, druhý druhé: Ktož pro svój zisk druhému učiní škodu; Každý člověk bližní jest druhému; Od jednoho ke dru- hému blúdie; Druzí modlé sě zvláště Bohu o pokoji. St. Kn. š. 30., 31., 37., 41., 128., 228. Pozve jeden druhého. Št. Ě. 204. b. — Cf. Mkl. Etym. 51. Druhýkrát pustil 40000 mužů k šturmu,
zum zweitenmal. Sl. let. II. 283. Druhýnáctý. Jsa již v d. (dvanáctém)
letě. Hr. ruk. 207. — Št. Kn. š. 219., Výb. I. 836. Druchavec, vz Drouchavec.
Druidové, vz S. N.
Drúk, u, m., vz Drouček, Drouk = klacek;
také tyč k nošení džberu, ein Knittel. Slov. Němc. VII. 239., Hol. 27. A kde aký drúk pochytil na dvore, vypral ich von. Mt. S. I. 74. Sem s cepami, drúkmi a valaškami, tu vlk! Dbš. Sl. pov. 8. 16. Drúkatý, stangig. Slov. Ssk.
Drúliť = žduřiti, trkati, stossen. Slov.
Ale tu raz milá koza drúli rohom. Dbš. Sl. pov. VII. 18. Drumbělce, m., pl.= drumbla. Dch., Hk.
Drumbielka, y, f. = drumbla. Slov. D-ky
hlások zaznieva. Č. čt. II. 99. Drumbla, y f., hudební nástroj pastýřský
na Slov., das Brummeisen, die Maultrommel. Na drumble drumbloval, lásku mi sluboval. Sl. sp. 209. Cf. Mkl. Etym. 51. Drumblář, e, m. = drumbliar. Srn.
Drumbláriť = drumbly dělati. Slov. Bern.
Drumblence, pl., f. = drumbla. Slov.
Č. Čt. II. 99. Drumbliak, a, m., der Maultrommelspieler.
Slov. Ssk. Drumbliar, a, m., der Maultrommelmacher.
Slov. Ssk. Drumbliatko, a, n. = drumbielka. Slov.
Č. Čt. II. 100. |
Drumblica, e, f. = drumbla. D. tichej
noci družička; preto drumbielky hlások za- znieva, keď deň búrny už zamdlieva. Č. Čt. II. 99. Drumblovati, die Maultrommel rühren.
Slov. Ssk. Bern. Drumínový, strohförmig. Slb. XLI.
Drumlička, y, f. = malá drombla. Slov.
Koll. II. 79. Drummondské světlo, vz Schd. I. 284.,
S. N., KP. IV. 306. Drunče, Druntsch, ves u Soběslavě. Sdl.
Hr. IV. 369. Drusa = druza. Holub II. 511. — D., y,
m. = drusík, téhož jména křestního: Druso! drusíku! oslovuje na př. Jozef Jozefa. Na Zlinsku. Brt. D. 208. Slov. Ssk. Drusák, a, m. = jeden z rodičů ženatých
(vdaných) dětí. To je můj d. (otec zeťův n. otec nevěstin). Na Lopníku. Tč. Drusík, a, m., vz Drusa.
Drusko, a, m. = druh, drusa. Slov. Ssk.
Drusnov, a, m., Drausendorf, ves u Č.
Dubu. Blk. Kfsk. 1301. Druso, a, m. = druh. Slov. Vz Drusa,
Drusko. Drusták, u, m., picnomon, die Krampf-
distel, rostl. D. šedivý, p. acarna. Vz Rstp. 936. Drustová, é, f. = Druzdov.
Drut, u, m. = drát. Slez. Tč.
Druta, y, f. Obilí na drutě drutovati.
Opav. Klš. Vz Mlácení, Drutovati. Druťoř, e, m. = drátaŕ. Laš. Tč.
Drutovati = dratovati. Laš. Tč. — D. ==
obilí vymlacené a zvité na drutě (Getreidefei) čistiti. Vz Mlácení. Opav. Klš. Drutovna, y, f. = drátárna, die Draht-
mühle. Slez. Tč. Druz, a, m. D. Jan. Tk. III. 177., V. 238.
Druza = shluk vyhraněných nerostů na
společné podpoře narostlých. Vz S. N. D. krystallová, die Krystaldruse. Vz Schd. II. 13., Bř. N. 47., 48. Druzať = druzgati. Slov. Ssk.
Druzcov, a, m. = Drusnov.
Druzdov, a, m., Drusdau, ves u Plzně.
Vz Drustová. Druzg, u, m., der Knack. Slez., mor. a
slov. To udělalo d. a už to bylo rozlomené. Šd. Ako čo by všetky hory druzgom lámaly sa, tak zahučal v povetrí. Dbš. Sl. pov. IV. 74. Jak sem šel po zmrzlým sněhu, dělalo to pod mými nohami druzg, druzg! Slez. Tč. Druzgal, u, m. = mučidlo z tvrdého dreva,
ktorým lámali kosti ubohým inquirendom, der Brustbrecher. Sl. let. 1. 93. Drúzgati = drtiti, bröckeln, zermalmen.
Val. Brt. D. 65. — co (kde). Ořechy mezi zuby (louskati). Laš. Brt. D. 208., Tč. Žena drúzgá roždí. Už Slovák stáva, jarmo drúzga, putá láme. Lipa II. 150. — co čím: ořechy zuby. — D. = bíti. Val. Brt. — D. = pra- štěti, knarren, knacken. Němc. VII. 106. — kde. Sníh zmrzlý pod nohami druzgá, až zinčí; Dyje tak 15 stupňův zimy, tak slyšeť, jak vozy na cestě drúzgajú, jak sníh pod nimi drúzgá. Laš. Tč. — čím: zuby, knirschen. Slez. Té. — D. = plácati, tlachati, plauschen, schwätzen. U Místka. Škd. |
||
|
|||
Předchozí (155)  Strana:156  Další (157) |