1164

Ta (víla) hned si pospíšila, vším ji čárem
ozdobila. Pís. srb. II. 17. Že jí ty čáry
Nádherová dala připravené; Ty čáry před
duom léti kázala. NB. Tč. 247., 248. Čáři
lživí. BO. Mistr v čářích četl. GR. V kúzlech
a čářiech umělý. Kšch. Všichni dali se črtu
oklamati přijeli se čáróv, druzí lékóv, třetí
věšťby. Št. N. 8., 22. By kto mohl jediným
najmenším čárem přivésti to, aby se všichni
pohané ku pravé vieře obrátili. Ti, ješto
pósobí čáry ; Každý čár jest smrtelný hřích ;
Bychom po čářiech co věděti chtěli budú-
cieho. Št. Kn. š. 8., 9., 10. Chtiec muže,
aby ji miloval, připraviti svými čáry. Št. —
Cf. Mkl. Etym. 30. — Čáry máry fuč!

Čáržel, Tschiaschel, ves u Verneřic. PL.
Čas. Mkl. Et. 31. V MV. nepravá glossa. Pa.
Časech i časích. Bž. 19., 83. V časi (zastr.).
Kat. 112. (Prk. Přisp. 10.). Nom. pl. čěsi
(zastr.) Vz doleji a Listy fllol. 1882. 112. —
Str. 157. a. ř. 8. sh. Č oprav v Č. Ř. 26.
sh casu oprav v: času. Ad Č. = chvíle po
sobě jdoucí. Cf. Kram. Slov. 73. Č. prů-
měrný, hvězdní či siderický, synodický či
soucestní, tropický či návratní či periodický,
anomalistický, drakonitický č. oběhu mě-
síce, přístavní, Stč. Zem. 108, 107., 116.,
165., 169., 170., 223., 765., Š. a Ž. Času ur-
čování u Římanů. Vz Vlšk. 156. Č. střední,
pravý, hodinový, skutečný. ZČ. I. 167,., 168.
Č. oběhu či oběhový, die Uralaufzeit. Š. a Ž.
Prodlení času, die Zeitdauer, posloupnost'
času, die Zeitfolge, běh času, der Zeitlauf,
pořad času, die Zeitordnung, projití, vyjití
času, der Zeitverlauf. J. tr. Č. otáčení, die
Umdrehungszeit, interkalarní, Interkalarzeit.
Šp. Č. jest dar ceny nesmírné. Mž. 6. Jak
to za ty časy bývalo. Us. Vk. Všechno na
čas, pán Bůh na věky; Nemnoho vlasů ne-
mnoho času, kurze Haare sind bald gebürstet.
Dch. Čo sa nedá chvilkou, to sa podá časom.
Sl. ps. 31. Časem první mocnější právem.
Cor. jur. IV. 3. A. LIX., G. XXIV. Časem
pokuty se stěžují. Ib. M. X. Vojáček idzě
krajem, lesem, něji un chleba čas za časem.
Sš. P. 594. Č. dravcem (jako dravec = rychle)
letí. Hdk. Č. všecko změní. Koll. Čeho rozum
nemůže, to č. léčí. Koll. Většího zlořečení
za mnoho času nebylo, jako u dvora pana
z Pernštejna. Čr. Jeden č. minulý ukraden
mi jest postav sukna; Času jednoho, když
jsem byl v Rakúsích; V jeden č. poručil mi
Jiřík půl kopy na těch rukojmiech; Potom
jednoho času zběhlého, když .. .; Jenž (pe-
níze) v ten čas chod svůj měly; Před ně-
kterým časem zběhlým, doněž ještě peníze
horší byly; Čas některý již minulý zastavil
jsem službu svú jda s niem; To stojí v reji-
střích nebožtíka Peška, v ten č. fojta; A v tom
časi dávném žádný se na purkrecht netáhl:
Chce-li máti ty sirotky ještě čas při sobě
chovati, toť jí muož popříno býti; Že on ten
č. byl fojtem. NB. Tč. 10., 11., 22., 28., 29.,
41, 65., 168., 204, 286. Jiřík v ty časy
purkmistr náš, vyznal. NB. Tč. Zbožného
ta hróza děsí, neb jsú přišly bludné čěsi.
15. stol. Biechu u vojště lítí čěsi. Alx. V.
1565. Vz Listy filolog. 1882. 112. V tom
marně č. se tráví. V. Maličký čásek. BO.
V krátkém časi. GR. A tak knížata, jenž

sú zde za malý čásek . . .; Tiem dnem miení
spasitel malý čásek, v němž se hřiešní ra-
dují. Hus. I. 257., II. 311. Ve všě časy.
Ž. wit. 9. 5. I mohl jest sobě rovného syna
všemohúcieho kromě času z sebe divně po-
roditi ; Počat jsa nikdy času toho nebylo,
kakžkolivěk najmenšího, by v něm nebyl
pravý Buoh a pravý člověk; U malém času.
Št. Kn. Š. 17., 19., 184. Č. utíká, jako voda,
každé chvilky věčná škoda. Prov. Kšť. Č.
prý jest dobrý oráč a proto všudy brázdy
vyorává. Bdl. Važ si času, chyť se práce,
zahálky se střez co zrádce. Užij času svě-
domitě : pamatuj, že uplynulý nevrátí se více ;
žádná škoda větší není, jako času promaření;
Č. nechť si uplyne, jen když ztracen není;
Sílu a č. má člověk darmo. Sb. uč. Slovo
vyrčené, dědictví ztracené, čas, jenž uplyne,
nikdy se nenevrátí; Všecky věci č. mění;
Č. přináší růže; Č. času nepracuje; Č. na
nikoho nečeká; čas platí, č. tratí; Čas a
příhoda rozumu škola. Prov. Bž. Č. nejlépe
poradí; Kde rozum nestačí, č. pomůže. Lpř.
Všeho do času; Přijde č., přijde rada, dies
diem docet. Km. — Pozn. Slova čas nyní
zbytčně užíváme. Dostal dovolenou na čas
dvou neděl = na dvě neděle. Nemám času =
nemám kdy. Brt. S. 3. vyd. 177. — Vz S. N.

— Ad Č. = okoličnosti. Dle potřeby času.
J. tr. Má svaté časy. Št. Kn. š. 96., 172. —
Ad Č. = směr atd. S časem se srovnávej.
Lpř. — Ad Č. = čas života. Mladý č. je
drahší od čistého zlata. Ht. Sl. ml. 209.
Řádně živi byli po všecky časy let svých.
NB. Té. 288. Po vše časy toho krále (za
jeho panování). Alx. V. (Anta. I. 3. vyd.
33.). — Ad Č. = počasí. Dělá se na čas.
Us. Šd., Vk. Jsem rád, že se už dalo na
časy. Us. Po nečasu bývá čas. Km. Václav-
ský é. Zl. Blýská se na časy. Us. — Ad Č.

— termin. Č. prošlý. Šp. Do toho času že
pohověti chce. NB. Tč. 9. Měl mi pod ji-
stým časem na to list učiniti. Půh. II. 197.
Za času neupomínal z práva a léta jsú
prošla dvoje i troje. Půh. II. 229. Dal letuom
projiti a za časuov nepohonil. Ib. II. 621.
Nestál v čas uložený. CJB. 383. Na č. ulo-
žený neplatil. Nar. o hor. a kov. Ještě není
jeho č. (ještě neumře). Tkč. — Ad Č. =
doba příhodná. Byl již č, pilný a veliký
čas, hohe, höchste Zeit. Lpř. Sl. Co dobrého,
chce času svého, gute Sache braucht Weile.
Dch. Č. placení (ku placení, platební, Zah-
lungszeit), Nz., k plnění, Erfüllungszeit,
J. tr., dobrý, tučný (když je vysoká, daňčí
a srnčí zvěř nejtučnější, die Feistzeit), Škd.,
vypovídací (výpovědi, Aufkündigungs-), pe-
čení, Brat-, práce, Arbeitsdauer, loužení,
Aescherzeit. Šp. Ona slehla bez času (dříve
času). U Rychn. Vk. Č. loupání, Schäl-,
hájení, Hege-, vrcholení, Kulminationszeit,
k družení (kopulování, Kopuhr-), rojení,
Schwärm-, vyvážení dříví, Holzausfuhrs-,
k vysazování, Satz-, šťávnatosti, Saft-, za-
hájený, Schon-, zrání, Reif-, plavení lodí,
Schiffahrtsperiode, učení, Lehr-, převodní,
Umwandlungszeitraum, m. Sl. les. Máš dě-
večko krásu, skovej ji do času. Sš. P. 273.
Č. nám je už domov jíti. Ht. Sl. ml. 239.
Poněvadž v tolikém času žalobnice o ten