321

fer, schody, rafika, Šp., kolečka, ZČ.. I 158.,
úhel (jejž poledníková rovina, v níž hvězda
vrcholí, uzavírá s meridianem, v němž právě
se octla). Stč. Zem 63., 291., ZČ. I. 167.,
NA. V. 393. H. pouzdro. Stč. Z. 563.

Hodiny. V MV. nepravá glossa. Pa. Or-
loj, půlorloj. Vz Hodina, Schd. I. 66., 71.,
159., Sdl. Hr. I. 165., S. N. H. staroněmecké,
americké, francouzské, průsvitné, Transpa-
rent-, lodní, kuchyňské, s kukačkou, staro-
dávné či rokokové, Rokoko-, kryté, Savo-
nette-, mužské, ženské (dámské), Šp., slu-
neční (rovníkové či aequatorealní, obzorní-
kové či horizontalní, svisné či vertikalní),
Stč. Z. 117., 118., stínové (= sluneční), ib.
117., květinové, zvířecí, obratu (v meteoro-
logii), NA. V. odd. 2. 60., V. 359., válcové,
Schd. I. 71., kontrolní, Šp., elektrické (Schd.
I. 159.), kyvadelné, KP. II. 268,, 45., vodní,
Vlšk. 68., 157.; sklad, továrník, vyrábění
hodin; obchodník s hodinami, pouzdro na
h-nky, návěsky u hodin, péro či zpruha
v hodinách. Šp. H. obtáhnouti, repassiren;
h. bouří (neustále bijí); h. mají lehký, těžký
tah; h. pokaziti; Člověk bez h-nek je jako
bezruký. Dch. Viděl som ťa, moja milá, do
kostola íti, začalo to moje srdce h-kami
bíti. Sl. sp. 120. To má býť jako když h.
bijí (pořádně). Msk. Proč se h. bijou? Rvaly
by se, nemají vlasů. Mor. Brt. Malý do-
meček, plný koleček. Máme taký chléve-
ček, je v něm plno koleček a na střeše
zvoneček. Visí to, neví kde; bije to, neví
koho; ukazuje, neví kam; počítá, a neví
kolik. Máme zvíře, nejí, nepije, nesedí, ne-
stojí, ani neleží, pořádek miluje, volá k práci
i k modlitbě. Jde stařeček cestou a nic mu
cesty neubývá. Km. 1886. 717. (Brt.). Bijí-li
h. na několika věžích zároveň, bude brzy
pršeti. Us. Mutirují-li se h. na věži (jinak-li
ukazují a jinak bijou), bude brzy v té čtvrti
hořeti. Mus. 1854. 543. Břicho jsou nejlepší
b. Č. — H. umrlčí. Vz Umrlčí. — Hodiny =
souhvězdí. Stč. Zem. 25.

Hodislav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.,
D. ol. 1. 384. a j.

Hodislava, y, f., os. jm. D. ol. I. 172.

Hoditelný, werfbar. Cf. Hodilý. Sd.

Hoditi. Vz Mkl. Etym. 61. — koho.
Kočka h-la koťata, špatně. Vz Kočka, Vr-
hati. — čím (po kom, kam). H. po ně-
kom okem. Dch., Dk. Hodil po Andulce
žaludem. Vz Žalud. Anth. Brt. 77. II. hlavou
zpět. Kká. Vrkoče své hlavy pokynem si
na zad hodil. Vrch. — koho čím. Hodil
Jiříka stolicí, až ... . NB. Té. 96. — jak.
Hodí se to jako flastr na zuby, jako kram-
flek na kuří oko (nehodí se). Us. Šml. Plášť
přes rameno h. Posp, — oč. Tak sa hodím
o zem, čvo ma hned čert vezme. Sl. ps.
323. Čepec o zem h-la. Zpěv. I. 340. —
co, se kam. H. někomu něco na hlavu;
Hoď to za hlavu (nedbej toho). Dch. Tatí-
nek se spíše do toho hodil (vpravil). Us.
Hodí se na rasa (o starém koni). Us. Sd.
H. se do fraku, do parády. Us. Někomu
něco ve tvář h., něco do povětří, Pdl., na
sebe v rychlosti oblek. Šml. I. 87., Sá. V to
se neumím h., abych ... MP. — se k čemu.
Dobře k sobě se h-li. Sá. Hodí se k sobě

jako levice ku pravici. Šml. Ti se k sobě
hodí jako švestka k slívě. Šml. Krösus roz-
právěl (povídal), kterak jednoho času hodil
se k němu nějaký moudrý muž z Athen.
V. Uschlé dřevo k ohni se hodí. Št. Kn. š.
182. — co, se komu. Ty loukoti se niče-
muž nehodí. Wtr. Chceš se smrti h.? Kyt.
1876. 24 H. někomu rukavici (na souboj
ho vyzvati). Osv. I. 223. Aby každý poží-
val, jak se mu to hodí. BO. Hodieť se obci
i sobě. Smil v. 496. Náhlosť se ničemu ne-
hodí. Alx. Tiem sě hodil své hospodě; Onť
(Buoh) vie, žeť se hodí nám tak, jakožť on
přepustí na ny trpěti; (Ta přiezeň) by se
i jeho poddaným h. mohla. Št. Kn. š. 163.,
20., 156. — (se) nač. Hodil na něho (při
dražbě podal více). Brt. Mtc. 1878. 33. Ma-
lučka jsem bola, keď som sa zrodzila, vy-
dávala bych sa, keď bych se hodzila; ta-
kové sa vydávajú (vdávají), co se na to
nehodzajú, já bych sa hodzila. Sl. sp. 153.

— co kam proč. Hodila ho (věnec) na
střešku k svojemu potěšku. Sš. P. 759. —
koho kdy: při zkoušce, lépe: Reprobovati,
neuznati dostatečným, schopným, dostatečně
připRaveným. — se čeho (čím, kam, jak).
Patře, jehož by sě kopím hodil; Prostřed
štita sě ho hodí; Král se velblouda hodí.
Alx. V. v. 1585., 1554., Alx. B. v. 83. (HP.
38., 74.). Ale s rozumem má člověk h. času.
Št. Kn. š. 99. Petr, bochnec pochopiv u ve-
likém hněvě chudého se jim hodil. Pass.—
se na čem. A rač věděti, žeť TMti chci
poslúžiti, na čemž se hodím. Arch. III. 46.

— se proti čemu. A tak hodí se proti
pokušenie. Hus I. 355.

Hodka, y, f., os. jm. 14. stol. Mus. 1880.
467., Pal. Rdh. I. 121., Dal. 21.

Hodkov, a, m., Hodkow, vsi u Sedlčan,
u Jistebnic, u Zbraslavic. PL., Tf. Odp.
287., Blk. Kfsk. 1315., Sdl. Hr. I. 36., 57.,
IV. 95.

Hodkovice, Hotkowitz, ves u Jesenic;
Hottendorf, ves u Verneřic. Tk. III. 76.,
267., Tf. Odp. 295., Blk. Kfsk. 1315., Sdl.
Hr. V. 361., S. N.

Hodkovičky, pl., f-, ves u Prahy u Vyše-
hradu. Tk. I. 409., IV. 173.

Hodky, dle Dolany, Hodek, ves u Čes.
Dubu.

Hodlati co komu. Hodlají mu 4 neděle
(hádají). V Kunv. Msk. — si v čem. V jino-
rodé moudrosti si Hodlám. Ss. Bs. 189.

Hodlík, a, m. = Adámek. U Domažlic.
Sbtk.

Hodlivě = slušně, passend. Svého naro-
zenie h. pamatovati. M.

Hodlivý = hodící se, passend, tauglich.
Pk. To už není hodlivé, aby to hobloval;
Něni h. (na vojnu). Slez. Šd., Laš. Brt. D.
215. — H. = hodný (veliký). Laš. Ib.

Hodlo, a, n. Slova ta jim byla heslem
a hodlem při kázání evangelia. Sš. Mr. 6.

Hodnačiti se = hodným se činiti, vy-
nášeti se, prahlen. Val. Vck.

Hodně = právě, vhod. Svieť, slniečko,
vo dne, veď ti je to h. Sl. ps. 307. H. se
vše jemu děje. Čr. H. v svátek bojovali.
Hus I. 137. Viděl lidské prohřešení, hodně
jdoucí z toho zatracení. Kanc. — H. =

388