sb157-05 0..8296

772

Vojevodová, voj-, vej-, vý-, vévodová,

é, f. = manželka vévodova, die Gemahlin
des Herzogs, die Herzogin. Kram.
Voje-, voj-, vej-, vý-, vévodovic, e,

m. = syn vévodův, der Sohn des Herzogs.
Guido 104.

Voje-, voj-, vej-, vý-, vévodovu, y, f.
= dcera vévodova, die Tochter des Herzogs.
Jg.

Voje-, voj-, vej-, vý-, vévodský, her-
zoglich. D. Vz Vojvodský.

Voje-, voj-, vej-, vý-, vévodství, n. =
vojvodská důstojnosť, stav, herzogliche Wür-
de; vojvodská zeme, das Herzogtimm. Kom.
J. 688., Pulk.

Vojevodstvo, a, n. = vojevodství.

Vojevodův, voj-, vej-, vý-, vévodův, ova,
ovo, dem Herzog gehörig. Jg.

Vojevůdce, e, m., der Heerführer. Vz
Vojevoda.

Vojevůdcovský, Heerführer-. Rozhodné
nadání v-ské hodilo se snad pro národ do-
byvačný. Ddk. V. 353.

Vojhák, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 127.

Vojice, ves v Hořicku. Vz 8. N., Blk.
Kfsk. 1450.

Vojická, é, f. Vz Blk. Kfsk. 1450.

Vojický, ého, m. V. z Nové vsi, rytířská
rodina česká. Vz S. N. Vz Blk. Kfsk. 813.,
887.

Vojíč, e, m., stratiotes, die Krebsschere,
rostl. Slb. 227.

Vojíčko, a, n., vz Oje.

Vojicha, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Vojík, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.

Vojín, a, m. = voják. Rkk. — V., osob.
jm. Pal. Rdh. I. 127.

Vojina, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vojínský, Kriegers-. Šm.

Vojinstvo, a, n., die Kriegerschaar. Cf.
Čeledinstvo. Dch.

Vojíř, e, m., osob. jm. Vz S. N., Blk.
Kfsk. 1450.

Vojířová, é, f., osob. jm. Vz Blk. Kfsk.
1450.

Vojirovský mlýn u Dobříše. PL.

Vojislav, Vojslav, a, m. V. Branišovský
z Branišova, jm. starožitné rytířské rodiny
v Čechách. Vz S. N.

Vojislavice, Vojslavice, dle Budějo-
vice, ves u Křelovic. V z S. N., Blk. Kfsk.
222. — V. v Táb. Vz ib. 212., 489., Blk.
Kfsk. 1450.

Vojiště, ě, n., der Kriegsschauplatz. Dch.

Vojiti, il, ení = vojovati, Krieger sein.
Dch.

Vojiti. Krávy se drobánko vojdou (chůzí
se na nohy otuží). Us. v Kunv. Msk.

Vojivný, zastr. = bojovný, Vojivný Vla-
slav. Rkk. 22. — Cf. Bž. 37.

Vojka, y, f., vz Oj. Jinam vojkou obrá-
titi; Obrátil voj zpátkem. Vz Úmysl. Č. M.
578. — V., osob. jm. ženské ve 14. stol.
Mus. 1880. 467. —V. = kurva, die Hure.
U Žamb. Msk.

Vojkov, a, m., ves v Sedlčansku. Vz
S. N., Arch. III. 188. — V., hájovna u Ří-
čan. Vz Blk. Kfsk. 1450.

Vojkovice, dle Budějovice, ves u Vel-
trus. — V., něm. Wickwitz, ves v Jachi-

movsku v Chebsku, u Velichova. Vz S. N.
— V., Woikowitz, vsi a) u Židlichovic, b)
u Frýdka. PL. Vz Tk. I. 77., 402., II. 264.,
III. 70., 86., IV. 745. Vz Blk. Kfsk. 1015.,
CXI., 716., 930.

Vojkovský, ého, m., os. jm. Vz S. N.
Vz Blk. Kfsk. 1451.

Vojkůvka, y, m. = osob. jm. na Vsacku.
Vck., Šd.

1. Vojmír, a, m., vlastní jméno. Pal. Rdh.
T. 127.

2. Vojmir, a, m., mě. v Sasích, Weimar,
Mus., také Výmar.

Vojmistr, a, m, der Heerführer. Pcht.

Vojna, vojnička, y, f. = boj, válka, od
vi (víti, vázati i. e. přemoženého). Hš. Der
Krieg. Vz Válka. Vojna domácí, V., v cizí
zemi, Us., obhajná. Kom. V. výbojná či offen-
sivní, obranná či defensivní. NA. III. 78. V.
žab a myší, batrachomyomachia. Dch. Stará
vojna (vz Opilý). V-nu volati; na v-ně zůstati,
umříti, padnouti, zahynouti V. Jest vojna;
strhla se v. Us. K v-ně se chystati, strojiti;
v-nu vypověděti, provolati; na v-nu vstáti,
se odebrati. D. Na v-ě zajatý. Vrat. Vstachu
k vojně. Rkk. Na vojnu jeti, táhnouti, jíti;
v-nu vésti. Ros. V-ny výtržníkům a mor-
déřům neprospívají; K vojnám stavové nu-
tkáni býti nemají. Vz Zř. zem. Jir. C. 43.,
A. 29. Vojnu počíti, začíti, pozdvihnouti.
Us. Má se k v-ně. Šm. Neiď na vojničku
na bielom koníčku. Lipa 358. Vezme si ša-
bličku, pôjde na vojničku; Podaj, milá, tu
šabličku, ta já idem na vojničku. Sl. ps. 63.
Nepřestávali vojny troubiti, až ji stroubili
časem svým. Brt. 8. 20. Jede synek do
vojny, zatočil sa sedumkráte na vraném
koni. Čes. mor. ps. 259. Dyž do vojny při-
jeli, na holú zem si lehli; Bude vojna, bude,
kdo pak na ňu půjde; ? Král na vojnu za-
volal, sedláček se zastaral: koho na tu vojnu
dam ? syna žádného němam; A císař pán
proti němu, budú držet spolu vojnu; Mám
koně vraného, zostra kovaného; sedla bych
na něho, jela bych na vojno; Moravčí vojáci,
to só hodní páni, jak vojnu začali, na Boha
volali; Byla vojna, byla, byla patalia, bylo
za Moravú krvi po kolena; Bude v., bude
mor, pudó na ňo chlapci z hor, pudó na ňo
železňáci (hamerníci); Pracho (-u) není hani
zrnka, to bude v. velká; Jiříkovščí chlapci,
v. pominula, na ňu nepůjdete. Sš. P. 80.,
87., 107., 173., 444., 591., 593., 683., 716.
(Tč. ). Do vojny jela, šavle neměla. Ps. mor.
Jak do vojny dojela, tři sta mužů srazila.
Brt. P. 68. Obnovena stará nařízení o vo-
lání na vojny; Doléháno naň, aby volal
také na vojnu. Pal. Dj. IV. 2. 376., V. 2.
273. A také na nich znám, že již na ty
vojny mnozí duokladuov nemají; Kněz Be-
dřich nynie mi vzkázal, žeby onna strana
volali na vojnu; Slyším, že netajně mluvie,
že nynie p. Jiřík i oni s svú stranú vojnu
na mě volají. Arch. I. 229., IV. 26., 403.
Dřiev ve třech dnech na vojnu vstaniechu.
Dal. 32. Vojnu na Prusy učini; Z vojny se
vrátiti. Dal. 147., 153. Vojna po zemi i po
moři. Vod. Dobře se těm správcům v. na
pikarty hodila. Bart. Alexandr na vojnu se
s mocí zdviže; Když se na vojnu vybra.