234

Obojetně, netečně, nevšímavě, lhostejně,
chladně, gleichgültig. Aniž může kdo tu o.
čuměti. Sš. L. 114.

Obojetní, na př. klíč k utahování šroubu,
mit zwei Griffen. Us. Jg.

Obojetnice, e, f., oboručná. — O., šibalka
na obě strany mluvící, die Achselträgerin. Jg.

Obojetník, a, m., obouručník, kdo oběma
rukama stejně pracuje. O., t. j. pravák
i levák, před krchňákem mnoho má. Kom. —
O., oběma stranám náchylný, kdo na obou
ramenou nosí, der Achselträger. Chovaj (střez)
se o-kův. St. skl. — O-ci, strana pod obojí
v Čechách, die Utraquisten. — O., Utraquist
(co do řeči). Jg. Sbr. sp. 146. Sediáci obo-
jetníci (mluvící slovensky a maďarsky). Pal.
Radh. III. 250.

Obojetnosť, i, f., Fassbarkeit von zwei
Seiten. Jg. — O., když smysl dvojí jest, die
Zweideutigkeit, Jg., nelišnosť, netečnosť, ne-
všímavosť, lhostejnost, chladnosť, Gleichgül-
tigkeit, Indifferenz. Hý. V srdci nesmi o. pro
ríši boží panovati. Sš. L. 9G. Vz Obojetný.

Obojetný. Co s obou stran jato býti může,
oboruční, von zwei Seiten fassbar. O. nádoba,
Kom., meč (obosečný), L., sekera. Bern. —
O., tak i jinak vykládán býti mohoucí, zwei-
deutig. Obojetnými slovy přisahati. Písmo jest
zatemnělé a obojetné. Kom. Zvučky (hlásky)
o. Ros. O. řeč, odpověď. Nt. = O. člověk,
obostranný (bez příhany), oběma stranám na-
kloněný, beiderseitig, beiden Partheien ge-
neigt o. dienend, mit ihnen haltend. Zlob.,
L. — O. člověk (s příhanou), který s tím
i s oním drží, Achselträger, m. Kram., Us. —
O., lstivý, schytralý, falsch, zweideutig. Ros.
— O., dvojřečný, zwiesprachig. D. Běda srdci
o-ému, ješto jde v zemi cestama dvěma. Št.
Vz. Potutelný. — O. sloučenina, když prvků
nelze poznati, neutral. Presl.

Obojí, vz Oboj. Mnozí té litery vlastně
užívají v obojím tom způsobu. Bl.

Obojbkrát, beidesmal. Us.

Obojkovati. koho: psa, ihm das Hals-
band anlegen. Us. Dch.

Obojnák, a, m., obojúdec, Hermaphrodit,
Zwitter, m. Krok., Rostl.

Obojňaký, obojpohlavní, Zwitter-. Rostl.

Obojnosť, i, f. = obojetnosť, Zweideutig-
keit, f., Čas. kat. duch.

Obojný, zweideutig. Rk.

Obojovati koho, bekriegen. D.

Obojpohlavní, Zwitter-. O. květ.

Obojúdec, dce, m., der Zwitter. D.

Obojúdný, obojúdý. Květ o., květina o.
Zwitter-. Um. les.

Obojživelné, ěte, n. Amphibium, n.

Obojživelní, -ný, ve vodě a na zemi žijící.
O. tvor, zvíře: bobr, vydra, žába. Kom. Vz násl.

Obojživelník, a, m., tvor obojživelní. O.,
živočich studenokrevný, páteřnatý, dýchající
v mládí žabrami, v dospělém věku plícemi
aneb spolu i žabrami. Vz S. N. Obojživelníci
(amphibia, die Lurche) 1) bezocasí nebo žáby,
anura, die Froschlurche: rosnička, ž. křeho-
tavá n. skokan zelený, ropucha obecná n.
zemská n. žába prašivá; 2) ocasatí n. mloci,
die Molche: mlok zemní, čolok vodní, ma-
carát jeskyní. Jhl. Vz více v S. N., Schd. II.
487., Frč. 307. a násl.; vz také Mlok, Žába.

Obolený. O. úd. Us. Jsem celý (všecek)
o., ich bin ganz abgeschlagen, wie wund.
Us. Dch.

Oboleti, el, ení. Nemohl toho obolet, übers
Herz bringen. Na mor. Zlinsku. Brt.

Obolkovati, auf beide Seiten schlagen;
polovymlátiti, nur halb ausdreschen. Plk.

Obol-os,u, m.,malá řecká mince. O. attický
asi 6 kr. Rekové kladli o. mrtvým do úst,
aby prý mohli zaplatiti Charonovi za převoz
přes Stygu. S. N.

Obol-us, a, m., měkkýš ramenonožec, na
Rusi. Frč. 204.

Obondívati se, blöde, schüchtern thun;
sich abgeben mit etwas. Na Slov. Plk.

Oboňka, y, f., ploský sud, ein flaches Fass D.

Obor, u, m., vybraný počet osob, der Aus-
schuss, die Auswahl. Ros. — O., hejno, tlapa,
hromada. Haufe, m., Schar, f. Všecken obor
obecného lidu. Plác. O. křesťanstva. Br. O.
pobožných. Kom. O. věrných. V. Ve vybraných
oborech. Šm. — Oborem, haufenweise. Starší
oborem ho pochvalami k nebi vyzdvihují. Br.
Oborem se občané k obraně vlasti hrnuli.
Sych. — O., okrslek; působiště. Das Fach,
die Interessensphäre, das Ressort, der Wir-
kungskreis, das Schussbereich, das Bereich,
der Kreis. Obor světa. V. V novém oboru
smýšlení se octnouti; do oboru sahati: do
oboru nějakého náležeti. Šm. Na celém oboru
světa. I v oboru hudby dobře se zná. Ml. O.
parnatý n. vzduchový, Sedl., vzdušný, die
Atmosphäre. Sš. V o-ru literatury; to nesahá
a nepatří do mého o-ru; volil si filosofii za
svůj o.; o. filosofie jest veliký. Nt. O. působ-
nosti, zájmů, střelby; o. barvitý; v o. něčí
zasahovati. Dch. O. jejich (nauk) již tak roz-
šířen jest, že . . . Pal. Rad. III. 232. Toho
v celém oboru jazyka řeckého příklad nepři-
chází. Sš. Mt. 82. O. státu a o. církve o sobě
stojí; Pozemský majetek v o. státu sahá. Sš.
L. 122.

1. Obora, y, f., oborka, obůrka, okršlek,
objem; ohrazené, zavřené místo, v němž se
dobytek, zvěř chová a pase, Viehstelle, f.,
der Thiergarten, Wildforst. V. O. zvířecí (n. za-
hrada), zaječí. V. O. na koně, na ovce. Ja.
Loví v krejčovské oboře (v šatech i. e. hledá
hmyz, vši). Č. O. světa = vesmír. Jir. Výb.
I.649. Buoh všeho světa oboru stvořil. O 7 vstup.
O. na vysokou, na černou zvěř. Šp. O. na ve-
likou zvěř a srny. Břez. 241. O oboře vz
v Gl. 184., N. S. a v KP. III. 343. — O., obsc.
Chůvě, když ona do vobory se projíždí a plot
přeskakuje, mléka ubývá. Wolk. Do obory
zabíhati. Vz Zhýralý. Č. — O., ves u Boskovic
na Mor., u Tábora, Jičína, Březnice, Kralovic,
Rakovníka a jm. mnohých mysliven, zámečků
atd. Vz PL., Tk. I. 618., 619., II. 543., III. 655.

2. Obora, přechod. slovesa oborati. Vz
Oborati, 2. Výb. I. 1121.

Obořák, u, m., velký ušák, ein grosser
Milchtopf. D.

1. Oborati, oborám a oboří; oborávati =
vůkol zorati, umackern. co čím: pole pluhem.

2. Oborati, obořiti, niederwerfen, besiegen.
— koho. St. skl.

Oborem, vz Obor.

Oboření, n,, das Verfallen, Niederreissen,
die Ruine, der Einsturz. Reš. Na o., na sa-