Předchozí (508)  Strana:509  Další (510) |
|
|||
509
|
|||
|
|||
koho. Když skrze apoštoly své budu sobě
snůbiti cierkev z pohanov, co učiníme? Hus III. 99. — koho za koho. Za něho tě s-ím. Výb. I. 290. — Let. 413. A za choť si s-bil Pán mne nebeský. Sš. Bs. 33. Snoubný, Verlobungs-. S. bohové. Měst.
bož. I. 235. 1. Snouti, snuji, ul, ut, uti; snovati =
svíjeti niti s klubka, den Faden abwickeln, ziehen, winden, abwinden; osnovu dělati, anzetteln, zetteln; něco jednati, strojiti (zvl. se lstí), anzetteln, anspinnen, schmieden. Jg. — co: Tkadlec osnovu snuje. Us. Červ hedvábí snuje. Chraň se ho, neb tajné tůčky s. zná. Sych. Dotud to snovali, až to otkali (dotud poštívali, až oheň vzešel. Vz Poští- vání). C. Když snovachu mě. Ezech. 12. S. niti (na snovadlo převáděti). Nvk. Rady plné cti snujíce. Kom. — co odkud: hed- vábí s kotouče s. (svíjeti). Us. Pavouk svou přízi z sebe snuje. L. A ty sněhy chováš či z nich perly snováš?; A z nich (bludů) snují berlu stanov světosprávných; Jež (snuby) dle novomdních kadlubů ze spu- chřelých pojmů matně snují. Sš. Bs. 28., 58., 199. — s kým. Čert s tebou (tebou?) snuje (hází). Us. — na čem: na něčí zá- hubě s. Sych. — se kudy: po stromě (víti se). Jg. — co komu čím: obelisky bobkem (otáčeti). Jg. Zdroj ten v hrudi chovám, chválu Pánu snovám; Volím v tíši blaho jemu snovať; Jenž všem zlobám zkázu s-vá. Sš. Bs. 37., 172., Hc. 41. — co k čemu. Již jak chudá vdova šat si k smrti snová. Sš. Bs. 49. K dobrému suknu aby snováno bylo 40 chodův. Sedl. Rychn. 39. — se komu kde. Snuje mi se před očima (v očích mi stojí, snáší se). L. 2. Snouti, snu, ul, utí = v sen padati,
einschlafen. Cf. Usnouti. D. Snov, u, m. = pásmo, der Faden, Zusam-
menhang, pol. Rým vděčným snovem tkaný. L. Snova, y, f. = osnova, die Weberfäden.
Slov. Bern. Snovací, k snování náležející, Scher-,
Schweif-, S. prkno n. deska, špalek, vidle. Jg. Snovač, e, m., kdo osnovu snová, der An-
zettler; něco zlého kuje. Jg. — S. pospolitý, ploceus socius, pták. Vz Frč. 353. Snovačka, y, f., die Anzettlerin. — S. =
snovadlo. Nvk. — Vz Tkadlcovstvi. Snovadlo, a, n. Tkadlec osnovu snovadlem
snová. U tkadlců a soukeníků, der Scher- rahmen, přístroj, na němž osnovu snují. Hvl., Msk. — S., strojidlo, organon. Pouhá mathematika s-dlem jest hvězdářství. Mark. Snování, n., das Anzetteln. Jg.
Snovaný; -án, a, o, angezettelt. Jg.
Snovatel, e, m. = snovač. Jg.
Snovatelka, y, f. = snovačka. Jg.
Snovati, vz Snouti.
Snověštba, y, f. = snářství, 2. Šm.
Snovid, a, snovidec, dce, snověštec,
stce, m. = snář, der Traumdeuter. L. Snovídek, dka, m., der Träumer. Jg.
Snovidění, n., videní ve snách, das Traum-
gesicht. Kamr. Snovídky, pl, f., něm. Snowidek, ves
u Bučovic na Mor. PL. |
Snový, Traum-. S. knihy (snář), vidění.
Us. S. marnosť. Troj. Vz Otrápení. Postava s. (noční). Šm. Snožiti, il, en, ení, reinigen. Na Ostrav.
Tč. Snožný = snažný, rein. Na Ostrav. Tč.
Snub, u, m. = snoubení, zasnoubení, des-
ponsatio, die Verlobung, die Ehe, Verhei- ratung. Kěj (kdy) přiňde ku s-u? Na Ostrav. Tč. Později veškery s-by smíšené zapově- děli. Sš. Sk. 189. Co sem udělala, že sem svú dcerušku na ten s. nahnala (přinutila). Sš. P. 150. Snubce, vz Snoubce.
Snubič, e, m. = snoubce.
Snúbiti, vz Snoubiti. Kat. 136.
Snulný prsten, der Trauring. Orb. p.
Šnubování, n., das Freien, Verloben. S.
bez povolení rodičů nemá průchodu míti. Br. Snubovati, vz Snoubiti.
Snuknouti se = usnésti se, sich bereden.
Us. Dch. Snura, y, f., die Schwiegertochter. Kom.
Vz Tchán. Snuřín (snašín, dever), a, m., bratr man-
želčin, der Schwager, jeho choť snuřinová (snašině) a její sestra svoječnice. Kom. Orb. Snůška, y, f., snesení, něco sneseného,
die Sammlung. S-ku spisů bratrských činiti. Br. — S., zvl. co tovaryšstvo na dobrou vůli do spolku skládá, též sama dobrá vůle, společnost, spolek, die Konkurrenz, Beisteuer, Sammlung, Gilde, der Konkurrenzbeitrag. Jg. S-ky a sbírky k něčemu; pokladnice snůšek; záležitosti týkající se snůšek. J. tr. S-ku učiniti na chudé. J. tr. Společnou s-u (peněz, jídel atd.) učiniti. Kr. mosk. Že sám osobně donese s-šku tu do Jerusalema, bu- de-li hojna a štědře-li vypadne. Sš. I. 143. — Reš., Kom. — S., přispění svým dílem k čemukoliv, der Beitrag. S-šku na ples učiniti. Sych. — S., pel včelami snesený. Ktk. Snutiti, il, cen, ení = nucením sehnati,
zusammenzwingen, auftreiben. — co v co. Toms. Snuzení, n. — psota, das Elend. Boč.
exc. Viděl jsem s. lidu a úpění jeho slyšel jsem. BO. I co pýcháš, praše a země! které- hožto početie jest v hřiechu, naroditi sě muka, živu býti bieda, umřieti s-nie. Hus III. 143. Snuzený, elend. Když jsem tak s-zena
byla. Pass. 27. — čím: tolikým zlem snu- zený. BO. Snuziti, il, zen a žen, ení, snuzovati =
zhubiti, potlačiti, potříti, vertilgen, auf- reiben, zu Grunde richten; přinutiti, zwingen, drängen. Jg. — co, koho: hada hlavu s. (potříti). Kanc. br. Chtěl s. otce mého (zhu- biti). Br. Anděl s-zuje je (coarctat). Ž. brn. 34. 5. Hlad s-il město. BO. —jak. Odbojník, ten buď snuzen mimo právo, neb jest ne- přítel práva. O. z D. — koho k čemu = přinutiti. Dal. — koho čím k čemu: vojskem. Pulk. — co kam. Soudce má s. moc pod rozumnosť. Ms. pr. hor. Neboť sluší s. moc pod rozumnosť a v hněvě nic nejednati. CJB. 277. |
||
|
|||
Předchozí (508)  Strana:509  Další (510) |