sb157-05 0..8296

777

Voľakdesi = voľakde. Na Slov. Plače
za jednym synom, ktorý je v. vo svete.
Dbš. Sl. pov. I. 46.

Voľakdo = někdo, Jemand. Na Slov. Fa.
Tu mu v. klepe na dvere. Dbš. Sl. pov. I.
418. V. jim pošepnul. Ib. II. 94.

Voľakedy = jindy, sonst. Není víc jak
v. Pokor. Z hor. 95. Otroci, ktorí v. s ním
víťazstvo sláviť domnievali sa. Lipa 252.

Voľakelko = několik, einige. Na Slov.
Ledva urobil v. krokov. Dbš, Sl. pov. I.
418.

Voľakerý = ledakterý. Na Slov. Je-li
ono poctivé? Jak jste vy voľakeré. Sš. P.
731. Mala som frajera, jako trebars kerá;
ver mi ho odňala ruka v-rá. Sl. ps. Šf. I. 71.

Voľako = nějak, irgendwie. Na Slov.
Kd.

Voľakto = leckdo. Na Slov. V. mi za
širáčkom perko vzal. Sl. ps. 264.

Voľaký = nějaký. Na Slov. Eh, v-ké
pletky. Hdk. C. 360. Dakde v-ká čistinka
(vysekaný les). Němc. VII. 82.

Volalance (snad Volavce, pustiny), v Bo-
leslavsku. Blk. Kfsk. 1451.

Volán, u, m. = násběrka, die Falbel.
U Zbir. Lg.

Volaná, é, f. = hra, při které ten, kdo
vyvolán byl, míč do výše hozený chytiti
má. Hra na v-nou. Us.

Volanec, nce, m. = koho před soud vo-
lají. Lepší mlčenec (kdo mlčí) nežli v. Prov.
Mus. I. b. 68.

Volánek, nka, m., hudeb., nar. 1761. Vz
S. N. — V., nku, m., v-ky, calendae. Desá-
tého v-ka dubnového, jenž jest třímecítmý
den března měsíce. Čtení Nikod. A. ij. (č. ).

Volání, n., das Rufen, die Anrufung, der
Zuruf, der Ruf, Anruf. V. V. ponocného.
Jel., na někoho, za někým, D., k právu.
Brikc. Oběť v-ní, hostia vociferationis. Ž.
wit. 26. 7. V. slávy. Dch. A v. mé k tobě
přijď. Dch. V. o pomoc. Dch. Přišel chlapec
na v. Němc. Nařízení o v. na vojny. Pal.
Dj. IV. 2. 376. V. mé vešlo v uši jeho. Ž.
kl. Slyše stráže v. pastušino otvoři mu bránu
přes Vltavu. Rkk. 31. — V. = ohledy, zálety.
Má-li děvče milého, tedy k ní večír chodí
a volá na ni u okénka, aby mu otevřela.
Tomu říkáme volání. Na Domažl. Němc.
Drob. pov. 24. Jíti na v. Nl.

Volanice, dle Budějovice, ves u N. Bydž.
Vz S. N., Blk. Kfsk. 1451.

Volanky, pl. = calendae, koledy, zastr.
V Našinci. 1880. — Pet. Com. Hist. schol.
1404. Vz Volánek.

Volanská, é, f., osob. jm. Vz Blk. Kfsk.
778.

Volanský, ého, m., osob. jm. Blk. Kfsk.
822., 890.

Volaný; -án, a, o, gerufen. Zatím zašel
landfrid v-ný. Půh. II. 50.

Volař, e, m. = volák. Šd., Vrů. Keby mi
len prišel koňár nebo volár, dala by mu
perko, čo koštuje tolár. Sl. ps. 245. Volaři,
volaři, kdě ste voly pasli? Ztratila sem věnec,
ktery ste ho našli? Sš. P. 378.

Volařík, a, m., demin. slovo volař. Pásli
voly volaříci při tej našej rúbanici. Sš. P.
182. — V., osob. jm. Šd., Vck.

Volařiti, il, ení, Ochsenhandel treiben,
Ochsenbauer sein. Jg.

Volařka, y, f., die Ochsenhirtin, -händle-
rin. Jg.

Volárna, y, f., der Ochsenstall. Dch.,
Zpr. arch. X. — V, y, f., Freudeneck, ves
u Kolína; Wolarna, myslivna u Nechanic.
PL. V., osada u Karlovce na Mor. Tč.

Volařský, Ochsentreiber-, Ochsenbauer-.
Obzerajú sa, či by dáku voliarsku kolibu
nedopáčili. Er. Sl. čít. 70.

Volařství, n., die Ochsenhirterei. Bern.

Volary, dle Dolany, Wallern, městec.
v Prachaticku. Vz S. N.

Volatec, tce, m., tetraodon, der Spiegel-
fisch. Šm.

Volatečko, a, n., vz Vole.

Volatel, e, m. = volač.

Volatelka, y, volatelkyně, ě, f., die
Ruferin. Jg.

Volatěnka, y, f., splochnum, rostl. me-
chovitá. Rostl. I. 272. b.

Volatěti, ěl, ění; zvolatěti = vole dostá-
vati, kröpfig werden. Ros.

Volati, prvý vzorec sloves V. třídy:
vol-ám, -áš, -á, -áme, -áte, -ají; volej (-jme,
-jte); volaje (íc); volal, a, o; volav, (vši),
sup. volat; budu volati; volal jsem, byl
jsem volal, volal bych, byl bych volal. Tak
se časují slovesa, která před třídnou známkou
a mají souhlásku tvrdou aneb obojetnou:
běhati, bouchati, čekati, dělati, hlásati, hle-
dati atd. Vz Kt. 75., Bž. 25, 35,, 196., 197.,
Ht. Sr. ml. 292., Zk. Ml., Slov. I. 162. Vo-
lávati. V. = křičeti. Na Slov. též: zváti
i jmenovati, rufen; nennen. — abs. Vzhoru
vola Vneslav. Rkk. Proč pak voláš? Ros.
Tu viděl, jak jiný chlop něse cosi na rameně
a volá: Kaj ho mám postaviť? Slez. Šd.
Ach, kdož to tam volá, pokoja mi nedá?
Sš. P. 160. Pak což se dotýče nepřátel, tu
svolili se všichni, aby byla volána vojna
ihned. Pal. Dj. V. 1. 60. A zástupi voláchu
řkúce; Mnozí sú voláni, ale nemnozí vy-
voleni. (Mat. 20. ). Hus 11. 3., 62. — koho
(akkus. ). Dala by si volať (pozvati) štyry
panny. Sl. ps. 23. Potom sa ho zpýtal, čí
je? ako ho volajú ( = jmenují)? Dbš. Sl.
pov. I. 214. Volaj dělníky a daj jim mzdu
jich; Nadarmo volaje svědka Boha činí Bohu
neposlušenstvie; Když činíš oběd neb večeři,
neroď volati přátel a bohatých (Luk. 14. ).
Hus II. 62., 109., 442. (Tč. ). — co: vojnu
(pobízeti k ní). V. V. šichtu (ohlásiti, konec
šichty oznámiti). Vys. Toť jest, co svět volá
(žádá, v čem si libuje). Us. A ty pozoruj.
jak to vše mistr volá (jmenuje). Ms. 16. stol
Práva v. NB. Tč. 235. — koho (akkus. )
odkud kam. Volal psa z boudy. Us. Kdy
s nebe vola hlas boži, dušička sě s cělem
(tělem) luči. Sš. P. 19. Že na tebe s nebe
volalo. Brt. P. 181. Na dreve stoji, Boha sa
bojí; kričí, volá z hora do dola, ľudi budí
a nik sa neohlási (= kazatel). Mt. S. I. 135.
Vola duch sv. Petra od modlitby k čin-
nému životu. Sš. Sk. 125. I udá se nám jíti
mimo Andrluov duom a oni z jeho domu
na nás volají. NB. Tč. 279. A krev bratra
tvého volá ke mně z země. (Gen. 4. ). Hus
I. 157. — koho (gt. ), čeho. Leží tam sy-

260