1171

acanthis linaria, Sl. les., linaria rubra. Brm.
II. 2. 334. C. menší, l. rubra minor, frin-
gilla linaria, das Grässlein. Sl. les. C. dlouho-
zobá, 1. Holboelli, červenavá, l. rufescens,
severní, 1. borealis, der Karmin, Leinhänf-
ling, Leinfinke. Brm. II. 2. 335., Frč. 353.,
Brt., Kram. Slov. 73., Mz. v List. filolog.
VII. 28. Je jich tam jako čečetek. Brt. —
Č. = sedmikráska, bellis perennis. Na Val.
Bka., Brt. — Č., y, m., os. jm. Tk. III. 187.,
V. 77., 217. — Č. Václ. Vz Blk. Kfsk. 1097.

Čečeves, vsi, f. Sdl. Hr. I. 71.

Čečie, n., schöne Sache. Slov. Ssk.

Čečilka, y, f., die Stilbe. Šm.

Čečín, a, m., něm. Čečin, myslivna u
Plas; Zetčin, Zetčen, ves u Hostouně. PL.
Vz Blk. Kfsk. 130.

Čečina, y, f. = jehlíčí, chvoj, ratolesti
lesních stromů, četina, ščetina, Nadelholz.
Slov. Němc. VII. 105., Koll. St. 159., 216.,
Zátur. Už sä na tej hore lísťa červeněje,
kde že sa ten Janík na zimu poděje? Spraví
si kolíbku z tej hustej č-ny, keď mu zima
bude, šibne do doliny. Sl. spv. 59. — Vz
Četina.

Čečinatý. Č. stromy, Nadelhölzer. Vz
Čečina. Slov. Zátur. Nápr. 116.

Čečinie, n. = čečina. Slov. Zátur.

Čečinový = z čečiny. Č. chvojka. Sb.
sl. ps. I. 116.

Čečkov, a, m., Čečkow, ves u Votic.
Čečkovice, dle Buděj., Čečkowitz, ves
u Golč. Jeníkova; Eschowitz, ves u Hajdy.
Čečkový = čočkový.
Čečolka, vz Čočka.

Čečorjetka, y, f. = čečerjetka. Ostrav.
Tč.

Čečorka, y, f., phaca, die Berglinse. Č.
baetišská, p. baetica. Vz Rstp. 380., Slb.
540.

Čečová, é, f. = Čečovice.

Čečovice. — Č., Čečewitz, ves u Nepo-
muk. Zetčowitz, ves u Staňkova. Vz S. N.
X. 137., Tk. II. 429., 482., Blk. Kfsk. 331.,
847., Sdl. Hr. II. 276., III. 26., 88.

Čečovjanka, y, f. = sláma s čočky, mňa-
tenka. Val. Vck.

Čečovnice = čočka. Mor. — Rk.
Čečovnisko, a, n., das Linsenfeld. U Olom.
Sd., Tč.

Čečul, e, f., Fächser (bei Reben); der
Zaunkönig. Šm.

Čečuľa, e, f. = čečul. Slov. Ssk.

Čečulka, y, f. = konec n. př. prstu nebo
témě hlavy, i svrchní konec jiných věcí.
U N. Kdyně. Psčk.

Čeden = čedič. Sl. les.

Čedič jest podstatou smíšenina trojklon-
ného živce vapenatosodnatého, jejž u ně-
kterých odrůd leucit nebo nefelin zastu-
puje, pak augitu, amfibolu, magnetitu, oli-
vínu a apatitu. Krč. G. 150. Č. hlinný, der
Wackenthon, Sl. les., řípský, Bř. N. 177.,
modrý (melafyr), Zpr. arch. VIII. 113., leu-

citový, nefelinový, živcovitý, magmatový, an-
desitový, fonolithový, trachytový, tachyly-
tový, noseanový. Krč. G. 150., 969. — Bř. N.
242., Krč. 329., 492., 570., 968., Ba, KP.
III. 10., 43., Hrk. 3., S. N., Stč. Zem. 709.

Čedičový. Č. tuf, Frč. G. 37., slepenec,
Bř. N. 247., hora, láva, půda, pozemek,
skupina, zelenokámen, basaltischer Grün-
stein, Sl. les., sloupoví, Stč. Zem. 723,
stupeň, kamení. Krč. G. 916., 961.

Čedo, a, n. = dítě. Bž. 10. Čed zabitých
ne u mále. Alx. B. 4. 29. Vz Ššedo, Ščedie,
Čad, Čado.

Čego, a, m., anthropopitheus, Tschego.
Brm. I. 68.

Čeha, y, m. Č. Ondřej. Vz Blk. Kfsk.
1120.

Čehlati se = šoustati sc, otírati se. —
oč. Dobytek o stromy se čehle. Na Mor.
Džl., Brt. D. 204.

Čehnic, e, m., os. jm. Arch. IV. 47.

Čeho. Genitivu čeho s přízvukem na po-
slední slabice užívá se na Zlínsku v otázce,
jmenovitě na odbytou námitky: Jak bys mu
neporadil! Čeho? Podíváł by sa's! Brt.

V Čech : co, cože?

Čehože = proč. Č. si do nás (k nám)
přišiel? Koll. Zp. I. 135.

1. Čech = čach, Kämpfer, Streiter, Krie-
ger. Perwolf v Arch. f. slav. Philologie VII.
4. 618. O Č. vz Dal. 184., 185., Šf. Strž. II.
428., 431., 456. a j., Sdl. Hr. IV. 50. Aby úřa-
dové zemští vyšší byli opatřeni a osazeni
vedlé práva pány zemskými starými a Čechy,
kteřížby práva uměli a znali. Arch. IV. 445.
Biechu ve vojště lítí Češi. Alx. V. v. 1565.
(HP. 38.). V rukopise je: lyty czyesy t. j.
lítí čěsi, po novočesku lité časy = kruté
časy. Gb. Vz více v Gebaurově polemice
proti Ht. v: Pravidlo o staročeském c a ě.

V Praze 1880. (ku konci) a Listy filolog.
IX. 112. Čech neplech, Moravec nemravec.

2. Čech, a, m. Č. Frt., varhaník, † 1808.;
Č. Fr. Heřm, prof., naroz. 1788.; Č. Jan,
1536.; Č. Jan Melich., 1730.; Č. Ivan, 1843.;
Č. Mik., 1570. Vz Jg. H. 1. 2. v. 542., Sbn.
291., 328., 650., Jir. Ruk. l. 133; Č. Adam,
Joach., Petr, Jan. Vz Blk. Kfsk. 1293.; Č.
Svatopluk, spisov., red. Květů, nar. 21/₂ 46.
Vz Slavín II. 272., Tf. H. 1. 3. vyd. 137.,
138., 145.

Čecháctví, n., das Böhmenthum.

Čecháč, e, m. Č. Fridr., assistent při čes.
technice, inženieur. Vz Tf. H. 1. 3. v. 194.

Čecháček, vz Čechák.

Čechák. — Č., os. jm. Šd.

Čechalka = témě hlavy. Koll. St. 17. —
Č. = konec těla naproti spodině, der Scheitel.
Rst. 403. Plod je tobolka mnohosemenná
na čechalce otevřená. S. N. X. 159.

Čechaření, n., das Bohemisiren. Nená-
vidím pošetilé č. některých sobělibých
Čecháčků a Protislováků, ale právě tak
nenávidím i bláznivé slovačení některých
sobělibých Novoslováčkův a Protičechův.
Koll. Hlas. 156.

363*