Předchozí (139)  Strana:140  Další (141) |
|
|||
140
|
|||
|
|||
Dřevěnec, nce, m. = člověk dřevený, ne-
hybný, neobratný. Mor. Šd. Dřevěnek. U Zbirova dle Lg. = solidní
střevíc s dřevěným spodkem, k němuž ko- žený svršek přišit jest. Dřevák pak, jmeno- vitě Hutnický, jest nejhrubší pantofel s ve- likým vysokým spodkem, k němuž nahoře přes nohu kus hRubé kůže přibit jest. Lg Dřevení, n. = důlní výdřeva, dřevěné
pažení, die Zimmerung. Bc., Rjšk., S. N. D. střídové či štolní, Strecken-, Stollen- zimmerung, dveřejové, Thürstock-, polodve- řejové, halbe Thürstock-, stropové, Firsten-, krokevní, Sparren-, stoubové (varhany), Or- gel-, hranicové (dřevěné hranice), Holzstösse, skříňové, Kasten-, dvorové, jámové, Schacht-, srubové, Schrot-, polosrubové, halbe Schrot-, věncové (svorové), Bolzenschrot-, přítěsové, Wandruthen-, kruhlé (jámové), runde Schacht- zimmerung. Hř. 16.— 17. Dřevenice, dle Budějovice, Dřewenitz,
ves u Jičína. Arch. I. 527., Tk. IV. 725., Blk. Kfsk. 1301., Sdl. Hr. I. 253., V. 360. Dřevěnice, e, f. = dřevěná chalupa. Mor.
Brt, L. N. II. 106., Brt. D. — D., hölzerner Löffel. Slov. Ssk. Dřeveniti, il, ěn, ění, holzig machen.
Ssk. Dřevěnka. — D. = dřevěná dýmka, eine
Hol/pfeife. Šd., Kšť., L. Šbk., KP. III. 331. Dřevěnkář, der Holzschuhmacher; sam.
u Budějovic. Dřevěnosť, i, f., die Hölzeinheit. D-nosť
v držení těla, die H. der Körperhaltung. Dch. D. svalů, šlach. D. mluvení takového. Hš. Sl. 97. Dřevěný = ze dřeva. D. látka, Holz-
material, koryto, kotouček, -scheibe, lopata, kbel, lišta, hřebík, zátka, kolo, popel, vzorek, rám, krabice, sazeč, das Setzholz, Šp., vý- robek, dyha (furnýř), vložka, -einlage, křiž, stěna, srub, zboží, SI. les., moučka, -mehl. Dch. Jaké lžičky dám? Střepatérau dřevenó, Jozefovi cinovó. Sš. P. 709. D. muziga (dvoje housle a basa). Jihových. Mor. Brt. Musím co. d. pes dělati. Dh. 123. — D. = ze stromu. D. vlákno, Holzfaser, olej (zadní, nečistý olej olivový), Km., ocet. KP. III. 334. — D. = ze stromů se skládající. D. les, silva lignorum. Ž. wit. 73 5. — D. = na dříví. D. smyk, plaz, die Holzschleife. Sl. les. — D. = dříví hlídající. D. dráb. U Zá- břehu. BRt. D. — D. = ze dřeva něco dělající. D. řemeslník, artifex lignarius. BO — D = ze dříví vycházející, se vyvíjející. D. oheň. Brt. L. N. I. 214. D. kouř, der Holzrauch. Šp. — D. = mlýny, die Holzmühle, ves u Jihlavy. PL. — D. Frant., kněz, nar. 1787. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 549. Dřévepsaný, vz Dříve.
Dřéveřeěený, vz Dříve.
Dřeveš, e, Dřewesch, ves u Chrastě. Sdl.
Hr. 1. 221., 222. Dřevěti, ěl, ění, holzig werden. Ssk.
Drevianka, y, f. = měřice. D. dukátov.
Slov. Dbš. Sl. pov. I. 109. Dřevíce, míst. jm. Tk. III. 35.
Dřevický Jan. Tk. VII. 384.
Dřevič, e, m. D. důlní, der Grubenzim-
merling. Bc, Hř. 17. |
Dřevíč, e, m, Dřewitsch, sam. a hrad n
Loun, u Vinaříc, vz S. N., Tk. I. 418., III. 90., Blk. Kfsk. 516., 530.; myslivna u Nové Huti u Berouna; D. Starý, Ober-Dřewitsch, hájovna u Rožova; Gross-Dřewitz, ves u Police; D. Nízký, Nieder Dřewitz, ves u Po- lice; Ď. Hořejší, Ober-Dřewitz, ves u Police. Cf. Sdl. Hr. V. 10., 15., 65. Dřevičice — Dřevčice.
Dívvíěko, a, n. = malé dřívko. — D. =
hromádka malých dřívek. Když to d. v témž hrnci srovnáš. Db. Vz Dřevo. Dřevičský. D. práce, die Zimmerarbeit.
Vz Dřevič. Bc. Drevienka, y, f. = drevianka. Slov. Rr.
Sb. — D. = dřevěnka, dřevěná dýmka. Slov. Rr. Sb. — D. = dřevák, der Holzschuh. Slov. Loos. — D. = dřevěná mísa, die Holzschüssel. Ib. Loos. Dřevíkov, a, ra., Dřewikau, ves u Hlinska ;
ves v Chrud. Blk. Kfsk. 522. Dřevikovský Fr., bás. samouk, nar. 1788.
Vz S. N. Dřevina = porost, der Bestand. Rovno-
věké d-ny, gleichalterige Bestände; d. řídce zapojená, lichtgeschlossener Bestand; pod- řízená či podružná d., Nebenb.; řídká, räum- diger B.; setá, Saat-; listnatá (listnatina), Laubholz-; střední, Mittel-; vzorná, Muster-; mezerovitá, lückenhafter B.; nízká, Nieder-; očištěná, gereinigter B.; semenoplodná, sa- mentähiger B.; ochranná, Schutz-; mateřní, Mutter-; převládající, praedominirende Holz- masse; hlavní, Haupt-; smrková, Fichten-; poškozená, beschädigter B.; mýtná, haubarer B.; prolomená, durchbrochener B.; pravi- delná, Normal-; probraná, Plänter-; stará, Alt-; smíšená, Mischbestand; předstojící či představek, der Vorstand; vyměření, smíšení, řád, ošetřování, hmotnosť (-masse) d-ny. Sl. les. — D. = dřevovina, der Holzstoff, cellu- losa. Mj. 50., 45., SI. les. Dřevínek, nku, m., rostl. Ruk. kd. —
D., nka, m., os. jm. Jeden ze skladatelů bratrských písní českých uveřejněných v Ci- thara sanctorum. Sláma Put. 267., Jg. H. 1. 2. vd. 549., Jir. Ruk. 1. 171. Drevinka, vz Sbtk. Rstl. 289. — D.,
nemoc kozí. Vz Zdřevěnění. Dřevinko, a, n., vz Dřevo.
Dřeviti, il, en, ení, zimmern. — co: šachty.
Us. Bc. Dřevják, a, m. = červotoč brouk. Mor.
Brt. Dřevjanec, nce, m. == dřevěnec, nadávka.
Slez. Šd. Drevka, pl., n. = sirky. Kde sú tie d. ?
Slov. Rr. Sb. Dřevkosť, i, f., das Holzbein. Šm.
Dřevkovitý, holzähnlich. Šm.
Drevlä, ata, n., die Fischbrut. Slov. Ssk.
Dřevle = střevle. Šm.
Dřevnák, a, m., der Holzwurm. Šm.
Dřevnastý = dřevnatý, holzig. D. řepa.
Slez. Tč. Dřevnatice, e, f. = dřevná rostlina, die
Holzpflanze. Sl. les, Ssk. Dřevnatina = dřevní látka, der Holzstoff.
Kod. v Mtc 1. 1863. 13. |
||
|
|||
Předchozí (139)  Strana:140  Další (141) |