Předchozí (47)  Strana:48  Další (49) |
|
|||
48
|
|||
|
|||
královstvo plemeni jeho; Moc klíčóv ko-
stelních byla mu odjata. Št. Kn. š. 168., 27. — jak. A jakož nemůž bez škody ně- kterého oudu odjéti. 1512. Mus. 1883. 364. — se. Za St. skl. polož: , Hr. ruk. 223. Blato sa odjímá = chytá se obuvi. Zlin. Brt. D. 239. Odjizd, gt. odjezdu, m. = odjezd. Laš. Tč.
Odjíždka, y, f., die Wegfahrt. Us. Šk.
Odkaďsi = odkudsi Z o. přišel. Us. Šd.
Odkájení, n , das Aufsäugen, Ernähren.
Odkájení člověčenstva na velikých prav- dách historie. Osv. I. 364. — O. v zahrad- nictví = druh roubování, při němž roub od matičné rostliny teprve tehdy se odřízne, když s plánětem dokonale srostl. Ott I. 66 Odkal, u, pl. odkaly, m., der Abschaum,
das Sediment. Rk. Odkál = odkud. Na jihových. Mor., Slov.
Sl. ps. 1. O. že mi moja milá. Koll. Zp. I. 88. Odkáleti, reinigen. Chrám nějakou mě-
rou pokálený odkálel či kalby zbavoval se v den smírný. Sš. Sk. 250. Odkalič, e, m., ignatia, die Ignatie,
Ignatiusbohne, rostl. Kstp. 1063., Mllr. 55. Odkaliště, ě, n. = nádržka, der Klär-
sumpf, Hrbk., Sedimentsteich. Rk. Odkaliti ocel = zbavili ji účinků ka-
lení. Prm. IV. 136. Odkalnice, e, f., das Schlammloch. Šmr.
60., Hř. Odkapaný; -án, a, o, abgeträufelt. Šp.
Odkapati odkud. Kapalina odkapující
z roury. ZČ. (III. 27.) — jak: úplně. KP. V. 185. — co odkud kam O. z jedné sklenice do druhé určite množství kapek. ZČ. I. 281. Odkapní, vz Odkapný. O. (úkapní) roura,
die Abfallsröhre, Nz., žlab, zvířata (ve slohu gotickém). NA. I. 15., 62. Odkapnice, e, f. (střecha), Traufdach, n.
Hř. Odkapník, u, m = římsa značně vyční-
vající a k odkapu sloužící, die Abtropf- bank. F. Lehner, Šp. Odkapový, Trauf-. O. příčky řím. Vz
Vlšk. 82. Odkapslovati = kapsle oddělati, v hrn-
číř. Vchř. Odkašlati jak. Na sucho odkašlávati.
Vlč — co = odstonati; za jiné odnésti Rozprchli se a N. . to odkašlal. Us. Kšť. Souchotinář život svůj o-vá. Exc. Cf. Zka- šlati. — O. = zdlouha odbiti. Hodiny od- kašlaly šestou. Herm. Zák. 2. Odkať = otevříti. Opos. zatkať. Laš. Brt.
D. 239. Odkáti co čím: úrazem úraz. Msn. Or.
58. — co jak. Chcel odkájať v rúchu pú- stevnickom zločin. Slov. Zbr. Hry 222. Odkatoličiti se, den kathol. Glauben
verlassen. Pal. Děj. V. 2. 477. Odkatý = otevřený. Laš. Vz Odkati Brt.
Odkavad. Co jest právo a o. svůj za-
čátek béře. Kol. 3. Odkaz napřed učiněný, das Praelegat.
J. tr. O. činiti. Dch. O. v závěti, Sl. les., na skutky milosrdné, frommes Legat. — J. tr. Alternativní o. Vz Ott. II. 15. |
Odkaza, y, f., die Desinfection. Dch
Odkázání, n., die Verweisung. Šp. Odkázaný nač: sám na sebe, na vlastní moc a sílu. Šmb. Odkázati co kam: něco do poznámky.
Tš. Laok. 52. Jinam peníze o-zal. Půh. Na kostel něco o. Hus I. 435. Z Hoščálkovéj jedna o-la na mňa (= vzkázala, že by mne chtěla) Mor. Brt. D. 168. Janík, Janík, o-zal na ťa pán úradník, zoráľs-li to až po chodník. Bart. P. IL 326. — co komu. Odkaž mu službu = vyřiď mu pozdrav. Sl. ps. 76. Odkaž mi (vzkaž), môj milý, co len od tej mušky (po mušce). Sl. ps. č. 81. O-zal nám cestu za sebou (odpovídají tomu, kdo se ptá, co jim nebožtík odkázal). Us. Msk. A já sem jí zaséj takto o-la (vzká- zala). Brt. N. p. I. 156 — co komu na kom. Pan Smil o-zal mi 300 kop na něm. Půh. I. 165. — co odkud. Kdo od malé summy velikú odkazuje. Vš. 315. O. pod- dané z gruntu — vyhostiti, verweisen. 1613. Sd. záp. opav. — co čím. Summu o-zuje listem na dědictvie. Vš. 316. Aby mohl dě- dictvie listem o. Vš. 316. Na která svým osudem téměř výhradně jest odkázán. Osv. I. 76. — komu co, čeho kde. Že jemu tu židé na tom zboží o-li svého dědictvie pravého, ješto jim jest odhádáno. Půh. I. 124. O-zal mi sto kop na něm. Půh. I. 135. — se čeho. O se něčí vlády (= z ní se
vyzouti, ji odmítnouti); Frankové válčili se Srby poslušenství se odkazujícími. Šf. Strž. II. 113., 538. Odkaziti, desinfieiren. Dch.
Odkazivý, Desinfections-. Dch. Odkazný, Vermächtniss-. O. listina. Pdl. Odkazovací nález. J. tr. Odkazovačka, y, f. = odkazovanka. Slov. Zátur. Odkazovanka, y, f. = odkazovačka. Slov.
Nepriatelia si neodkazovali grobianstva; keď toto dlhšie trvá navzájom, tedy sa to volá o. Zátur. Odkazovati, vz Odkázati.
Odkedajška = od které doby. O. teba
lúbiu tak velice, nemôž byť pokojné moje verné srdce. Sb. sl. ps. II. 1. 45. Odkedy, seit wann Slov.
Odkejklovati, abgaukeln. Šm.
Odkel také místy na jihových. Mor. Brt.
Odkial = odkud. Slov. Sldk. Mart 23.,
Hdž. Slb. 58. Majeran, majeran, ej o. ťa trhať mám? Od konca do konca, ej milému do perca Sl. ps. 274. Odklad. Jestližeby jedna strana dolíčiti
a zavříti chtěla svou při a druhá by pra- vila, že nětco ještě přiložiti chce, stane se jí od soudce o Bdž. 137. O soudu. Vz Kn. drn. XXXV. O. pře, vz ib. LIV., Cor jur. IV. 3. 2. 427. Žádal za o. do třetího dne. Dik. II. 26. O. hlavy = compositio capitis, werigeld, rus. víra, virnoje, summa peněz, kterou příbuzní zabitého od vraha přijímali. Tov. 133. Prozatím jest nutno nechati věc na o-dích. Šml. Aby mu o-dy činili po jeho vóli. Půh. II. 193. Všemu o. činí. Pož. 221. — O. = absoluce. O. s restitucí, se zaopa-
třením nemocného. Skočd. |
||
|
|||
Předchozí (47)  Strana:48  Další (49) |