123., Šf. Strž. II. 475., 487., 515., Tk. IV.
735., V. 252., VI. 353, VII. 417., Tk. Žk.
224., Sbn. 588, Sdl. Hr. I. 256., II. 279.,
III. 15., Kram. Slov., Arch. VII. 715., VIII.
598 , Rk. Sl. Olomouc. Mus. 1838. 246 ,1840.
200. — O., e, m = kopec na mor. Val. Vck.

Olomučanský Štěp , farář v Praze 1614.
Jg H. 1. 604., Jir. Ruk. II. 61.

Olomučany, Ollomutschan.

Olomut, a, m., os jm. Pal. Rdh. I. 124.

Olopati = oslopati. Vlk se též tak olo-
pal, až se po zemi kúlal. Slez. pís. Šd.

Olota, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Oloupalý = oloupaný. Rst 456.

Oloupaný, vz Oloupali. O. zeď, abge-
blättert Dch. Hůlka z kůry o-ná. Brt.

Oloupati co odkud. Kůru se stromu o.
Us. Pdl. Jenž je z ní oloupili. Tejřov.

Olovče, e, n. = olověná deska, Bleiplatte,
f. Nz. lk.

Olovec, Bleibaryt. O. dvojhranolový, di-
prismatischer B., das Weissbleierz, polo-
hranolový, hemiprismatischer B., das Roth-
bleierz, jehlancový, pyramidaler B , das Gelb-
bleierz, klencový, rhomboedrischer B., der
Pyromorphit Nz.

Olověný = z olova. Utíká jako o. pták
(špatně). Us. Bda., Šml. Star f. — O. tíha =
olova Mus. 1880. 366.

Olověti, ěl, ění, bleiern werden; starr
weiden. Naběhlé ruce mu olovějí. Prss.

Olovičný, bleitarben, livid. Šm., Loos.

Olovjaný = olověný. Laš. Tč.

Olovjoř, e, m. = olovař Laš. Tč.

Olovňáček, čku, m. = olověný prsten.
Us.

Olovnatolovičitý kysličník. Nz. lk.

Olovnatý, Blei . O. běloba. Vz Ott. III.
699.

Olovně, pl , f. = ohlubně, srub u studně.
U Opavy. Zukal.

Olovnice, horv. gruzilo, dubomjer; o.
ruční, das Handloth, veliká, Tietloth, Broo-
ckova, das Broockloth. Kpk.

Olovo. Vz Včř I. 10., Čs lk. Rejstřík,
Rk. Sl , Mkl. Etym. 221 , Šf. Poč. 311 ,
Schd I 350., 352., Kram. Slov. O jalové,
silberfreies B. Šp. Kolika, chřadnutí, nemoc
ochrnutí olovem povstalá, Bleikolik, -kache-
xie,-krankheit, -lähmung; otrávení olovem,
-Vergiftung. Nz. lk Z olova byl čas (velmi
dlouhý, nehýbal se). Zr. Doňa S. Ruku měl
těžkou leknutím, jakoby do ni olova nalil.
Us. Tč. Preljal (přelil) mu o. (oklamal ho)
Slov. Potopeni sú jako o. u vodách liútých.
Jir. Anth. I. 3. vd. 6. Pod nekým i korek
tone a jiného i o. podnáší. Č M. 157 O slé-
vání olova vz Zbrt. 289.

Olovomědek, dku, m., Plumbochalcit.
Šm

Olovrant, u, m. = olevrant. Němc. VII.
47.

Olovrantovať, vz Olevrantovať. Bern.

Olsava, y, f., řeka na Mor. Km

Olstěný; -ěn, a, o, überlistet. O bratr.
C. Kn. š. 243.

Olstro, a, n., die Halfter. Čsk.

Olš, vz Olše.

Olšák, a, m. = pstruh. Blahověst 1887.
512. — O., os. jm. Vck.

Olšany, Olschan, ves u Olomouce; Olle-
schau, ves u Rudy v Brn, Olleschan, ves
u N. Rousinova, Wolschan, vsi u Čáslavě,
u Litomyšle, u Horažďovic, u Prahy, u Sla-
ného, u Dačic a u Želetavy; dvůr u Králo-
vic v Plzeň. PL., Tk IV. 171., 445., VI.
35, Sdl. Hr. I. 192., 195, Rk. Sl.

Olše, olšice, olšinka Cf. Mkl. Etym 103.
V MV. pravá glossa. Pa Cf. Kram Slov.,
Ott. I. 941., Mkl. aL. 75., List. filol. VIII.
29., Rstp. 1413, Čl Kv. 139, Slb. 266,
Rosc. 120.. Chdt. 72., Mllr. 23. — O. =
řeka v karpat. pohoří. Škd.

Olšebnice, e, f, die Fee. Šm.

Olšeník, u, m., daucus, rostl. Byl. 15. stol.

Olší, vz Olšina. — O., Olschy, ves u Ti-
šňova; Wolschi, sam. u Vimberka; Wolschy,
vsi u Milevska, u Telče, u Vel. Meziříčí,
sam u Telče; Wolšj, sam. u Mníška. PL.,
Blk. Kfsk 173, Rk. Sl.

Olšice, e, f. = olše. — O Na Olšicích =
louky u Milavče. BPr. — O = tůně u Za-
lezlic. Arch VIII. 505.

Olšičí, n. = zdrobn. olší Brt. D. 150.

Olšička, vz Olše.

Olšičkový. O. Jáma u Boškova na Plzeň.
BPr.

Olšin, a, m. — jm. pozemku v Jasené
u Vyzovic. Šd.

Olšinec, nce, m. = mlýn u Zdounek. D.
ol. X. 298.

Olšinka, y, f.. vz Olše — O. V O-kách
= louka u Malešova na Čásl. BPr. — O.,
Wolschinka, sam. u Golč. Jeníkova. Vz
Olešník, Rk. Sl.

Olšov, a, m = Oslov.

Olšovec. Vz Sbtk. Krat. h 189. — O. =
rybník u Jedlovic v Brněn., zvaný též Pil-
ščík. BPr.

Olšovice, Wolschowitz. Sdl. Hr. III. 37,
Rk. Sl.

Olšovina, y, f.= olší, der Erlenbestand.
Sl. les.

Olšovka, schizophyllum, der Spaltblätter-
ling, houba. Vz Rstp. 1907 — O. = potok
a louka u Strážova. BPr. — O., Wolschowka,
sam. u Nepomuk. Rk. Sl.

Olšovník, u, m. = olšovec, der Erlen-
könig Šm.

Olšovský Na O-ských, louky u Močerad
na Domažl.; Nad O-skými, les tamtéž. BPr.

Oltář, cf. Mkl Etym. 221., Ott. II 8. —
O. skládací, Šmb.. odběrací, odběrný, od-
kládací, snímací, kredenční, mešní, nehyb-
livý, nehybný. Hnoj. Peníze čert vezme a
o. (žena) zůstane. Us. Wrch. — O. = far-
nosť. Drží mi mé lidi vlastní v Senici, ješto
k mému o-ři sluší. Půh. I. 157. — O. =
souhvězdí. Stč Zem. 24.

Oltářec, řce, m = oltářík. Hnoj.

Oltařík, vz Oltář. — O., vrch ve Středo-
hoří. Řvn. 163.

Oltárna, y, f, der Altartisch, das Altar-
gestell, Altargemäuer. Šd

Oltářní služba, Dch., skříň či archa, Šmb.,
deska. NA. I. 56., 92. — Půh. II. 371.

Oltářnictví, n. Tk. III. 261 Vz Oltář-
ník.