Okurkovitý. O. rostliny, cucurbiteae:
divenice, dyně, tivuk, kopalam, mohad, po-
sed, libeňka, vymrštilka, momordika, tykvice,
sladkojam, spoluúdka, vlasokvět, tykev,
hranodyně. Vz Rstp. 615. nn.

Okurkový. O pouť (v srpnu). U Rokyc.
Fč.

Okuřný = otopný, na otop. Okurné
drevo. Slov. ZObz. XXI. 15.

Okuřovati co čím. Špch.

Okurviti se, Hure werden.

Okus. Pročež něco z nich na o. se po-
dává. Výb. I. 1162.

Okusiti, gustare. Ž. wit. 33. 9. — čeho
čím. Nebeské sladkosti ustavičně dásněmi
mysli své okušuje. Hus III. 86.

Okusový, Geschmacks-. Šm.

Okutí, n. = okování. Bern.

Okutiti. Liška strniště okolo dřeva (stro-
mu) okutie Ezp. 748.

Okutý; -ut, a, o = okovaný. Obz. 1879.

Okuvanec, nce, m. Valach na hlavě má
klobúk zúkol vúkol žltými gombičkami a
mušlami či tak zvaným o-com alebo gom-
bovancom ovenčený. Včka. IV. 127.

Okuznati = zakouti, in Ketten legen.
Podaj, krásná panno, pasečka svojeho, oku-
znám já tobě draka zeleného. Sš. P. 40.

Okvákati, vz Kvákati. O-kal bych ťa =
ohrál. Brt. D. 226.

Okvasiti. Aby s vámi masopust o-sil.
Arch. VII. 135.

Okvětí. Cf. Čl. Kv. XXIII, Slb. XLIV.,
XIII., Rosc. 86.

Okvětiti = ozdobiti. — se čím: ctno-
stí. Sš.

Okvětní = okvětový. Pdl. exc.

Okvieliti. Dievky jich nejsú okvieleny
chybně za lat. non sunt lamentatae. Ž. wit.
77. 63. (237).

Okvítěný; -ěn, a, o = kvítím ozdobený.
Us. Šd.

Okvítiti, il, ěn, ění = kvítím ozdobiti.
Us. Šd.

Okvitnouti = okvésti. Růže už okvitly.
Laš. Tč.

Okyď, ě, f. = jíní, sníh na stromech a
křovinách. Od okydati = ovrhnouti, obaliti.
Mor. a slov. Dml, Vck., Brt. D. 241., Šd.
Je-li v adventě moc okydě, bude hojně
ovoce. Brt Cf. Okyť — O = okydnutí.
Okydnul človeka nášho, na o. jeho len jeho
samého zanešvárila. Slov. Čkžk. II. 119.

Okyda, y, f = hromada. Kdeže bych
vzal toľko hnoja, keď ho má býť taká o.
Slov. ZObz. XXIV. 78.

Okydel, dle, m., Schneemasse. Slov. Ssk.
Cf. Okyď.

Okyděný. O. stromy = zasněžené. Vz
Okyď.

Okýňati se = ostýchati sa, nerozhodným
býti, váhati, okouněti, zaudern. Okýnáš sa
cosi k tomu, jak by sa ti nechtělo! Val.
Vck., Brt. D.

Okynica, e, f. = okenice. Laš. Tč.

Okyp, u, m. Kvet na strome ako okyp
(mnoho). Slov. Zátur.

Okypřiti, okypřovati, auflockern.— co:
zem. Us. Dmk. Č. 17., Lpř. Sl. 1. 40.

Okyptený, verkrüppelt. Slov. Ssk.

Okyptiti, verkrüppeln. Slov. Ssk.

Okys, u, m. = kysličník, das Oxyd. Nz.
lk., Čs. lk. VIII. 149.

Okysanec, nce, m. = ospalec, die Schlaf-
mütze (nadávka). Na již Mor. Šd., Brt. D.

Okyselený; -en, a, o, säuerlich gemacht.
Voda kyselinou sírovou o-ná. Rm. 192.

Okysličení. Šf. Poč. 41., Schd. I. 278.

Okysličovací, Oxydations-. O. pochod,
SP. II. 128., plamen, Hř., pásmo, die Ver-
brennungszone. Sl. les.

Okysličovadlo, a, n., das Oxydations-
mittel. Šp., Hř., Rm. I. 56., 157., Kk. Fys.
75., Šfk Poč. 83.

Okyť, vz Okyď (dod.).

Okytiti = jíním, sněhem obložiti. Slov.
a mor. Oj, svädlo tam jedno pekné, biele
líce, svädlo ako ruža, keď ju mráz okytí. Č.
Čt. 262. Vz Okyť. O. si klobouk. Němc. B.

Okývati, vz Kývati.

Olach, a, m. = ničema. U Uh. Hrad. Brt.

Olách. — Klachy oprav v: Olachy.

Olachan, u, m., burmannia, die Burmannie,
rostl. Vz Rstp. 1552.

Olámati si co Olamovati si jazyk (vy-
slovováním jistých slov). Us.

Olamina, y, f., das Ammolin. Šm.

Oláský = valašský. Vz Olách. Zo slavian-
skej a latinskej reči je reč o-ká či rumun-
ská. Hdž. Čít 226. — N. Hlsk. XIV. 85.

Olaštatky, pl., f. = paseky na Vsacku.
Vck

Olava mě., Ohlau. Pal. Děj. II. 1. 478.,
Tk. IV. 402., 417., VI 331.

Olbí, n = kůže kolem lebky, pericranium,
die Hirnschalenhaut. Kom. Lab., Nz.

Olbice, e, f. = olbí Cf. Nádor.

Olbram, a, m., os. jm. (Wolfrum). D. ol.
I. 398., Bž. 45., Tk. IV. 735., Blk. Kfsk.
1222., Sdl. Hr. III. 305, IV. 372.

Olbramice. Sdl. Hr. V. 293.

Olbramov. Arch. VIII. 598., Rk. Sl.

Olbramovice Městečko, Stadtel-Olbramo-
witz, městečko u Votic; Dorf-Olbramowitz,
ves tamtéž; Wolframitz, městečko u Poho-
řelic na Mor. Tk. V. 252., Blk. Kfsk. 869.,
1376., Rk. Sl., Sdl. Hr. I. 256., II. 279., IV.
372., VI. 45., 222. — Z O-vic Mareš. 1497.
Jg. H. 1. 604., Jir. Ruk. II. 59.

Olbramovici. Vz Dal. 191., Tk. IV. 145.

Olbramy, dle Dolany, Wolfersdorf, dvůr
u Nových Hradů. Blk. Kfsk. XVIII. 164.,
Sdl. Hr. III. 305.

Olbrechtice, dle Budějovice, Olbersdorf,
ves u Bilovce.

Olbrechtičky, pi., f., Klein-Olbersdorf,
ves u Příbora.

Olbřim. Čch. Sl. 7.

Olbřimský = obrovský. O. postava. Šmb.
S. II. 13.

Oldomáš, e, m. = zpropitné. Mor. a slov.
Mkl. Etym. 221. Tam se málo která koupě
zavře bez o-še. Koll. III. 307. (Zp. I. 306.).
Dávej nám o. (gazdo)! Brt. N. p. 318.

Oldra, y, m. = Ulrich. Bž. 49., Gb. Hl.
123. Cf. Oldřich.

Oldřetice. Sd. Hr. I. 82.

Oldřich v Rkk. Vz Vlck. 9. — Tk. V.
252., VI. 353., VII. 417., Sbn. Rejstř,



	95

	Okurkovitý. O. rostliny, cucurbiteae: divenice, dyně, tivuk, kopalam, mohad, po- sed, libeňka, vymrštilka, momordika, tykvice, sladkojam, spoluúdka, vlasokvět, tykev, hranodyně. Vz Rstp. 615. nn. Okurkový. O pouť (v srpnu). U Rokyc. Fč. Okuřný = otopný, na otop. Okurné drevo. Slov. ZObz. XXI. 15. Okuřovati co čím. Špch. Okurviti se, Hure werden. Okus. Pročež něco z nich na o. se po- dává. Výb. I. 1162. Okusiti, gustare. Ž. wit. 33. 9. — čeho čím. Nebeské sladkosti ustavičně dásněmi mysli své okušuje. Hus III. 86. Okusový, Geschmacks-. Šm. Okutí, n. = okování. Bern. Okutiti. Liška strniště okolo dřeva (stro- mu) okutie Ezp. 748. Okutý; -ut, a, o = okovaný. Obz. 1879. Okuvanec, nce, m. Valach na hlavě má klobúk zúkol vúkol žltými gombičkami a mušlami či tak zvaným o-com alebo gom- bovancom ovenčený. Včka. IV. 127. Okuznati = zakouti, in Ketten legen. Podaj, krásná panno, pasečka svojeho, oku- znám já tobě draka zeleného. Sš. P. 40. Okvákati, vz Kvákati. O-kal bych ťa = ohrál. Brt. D. 226. Okvasiti. Aby s vámi masopust o-sil. Arch. VII. 135. Okvětí. Cf. Čl. Kv. XXIII, Slb. XLIV., XIII., Rosc. 86. Okvětiti = ozdobiti. — se čím: ctno- stí. Sš. Okvětní = okvětový. Pdl. exc. Okvieliti. Dievky jich nejsú okvieleny chybně za lat. non sunt lamentatae. Ž. wit. 77. 63. (237). Okvítěný; -ěn, a, o = kvítím ozdobený. Us. Šd. Okvítiti, il, ěn, ění = kvítím ozdobiti. Us. Šd. Okvitnouti = okvésti. Růže už okvitly. Laš. Tč. Okyď, ě, f. = jíní, sníh na stromech a křovinách. Od okydati = ovrhnouti, obaliti. Mor. a slov. Dml, Vck., Brt. D. 241., Šd. Je-li v adventě moc okydě, bude hojně ovoce. Brt Cf. Okyť — O = okydnutí. Okydnul človeka nášho, na o. jeho len jeho samého zanešvárila. Slov. Čkžk. II. 119. Okyda, y, f = hromada. Kdeže bych vzal toľko hnoja, keď ho má býť taká o. Slov. ZObz. XXIV. 78. Okydel, dle, m., Schneemasse. Slov. Ssk. Cf. Okyď. Okyděný. O. stromy = zasněžené. Vz Okyď. Okýňati se = ostýchati sa, nerozhodným býti, váhati, okouněti, zaudern. Okýnáš sa cosi k tomu, jak by sa ti nechtělo! Val. Vck., Brt. D. Okynica, e, f. = okenice. Laš. Tč. Okyp, u, m. Kvet na strome ako okyp (mnoho). Slov. Zátur. Okypřiti, okypřovati, auflockern.— co: zem. Us. Dmk. Č. 17., Lpř. Sl. 1. 40.	Okyptený, verkrüppelt. Slov. Ssk. Okyptiti, verkrüppeln. Slov. Ssk. Okys, u, m. = kysličník, das Oxyd. Nz. lk., Čs. lk. VIII. 149. Okysanec, nce, m. = ospalec, die Schlaf- mütze (nadávka). Na již Mor. Šd., Brt. D. Okyselený; -en, a, o, säuerlich gemacht. Voda kyselinou sírovou o-ná. Rm. 192. Okysličení. Šf. Poč. 41., Schd. I. 278. Okysličovací, Oxydations-. O. pochod, SP. II. 128., plamen, Hř., pásmo, die Ver- brennungszone. Sl. les. Okysličovadlo, a, n., das Oxydations- mittel. Šp., Hř., Rm. I. 56., 157., Kk. Fys. 75., Šfk Poč. 83. Okyť, vz Okyď (dod.). Okytiti = jíním, sněhem obložiti. Slov. a mor. Oj, svädlo tam jedno pekné, biele líce, svädlo ako ruža, keď ju mráz okytí. Č. Čt. 262. Vz Okyť. O. si klobouk. Němc. B. Okývati, vz Kývati. Olach, a, m. = ničema. U Uh. Hrad. Brt. Olách. — Klachy oprav v: Olachy. Olachan, u, m., burmannia, die Burmannie, rostl. Vz Rstp. 1552. Olámati si co Olamovati si jazyk (vy- slovováním jistých slov). Us. Olamina, y, f., das Ammolin. Šm. Oláský = valašský. Vz Olách. Zo slavian- skej a latinskej reči je reč o-ká či rumun- ská. Hdž. Čít 226. — N. Hlsk. XIV. 85. Olaštatky, pl., f. = paseky na Vsacku. Vck Olava mě., Ohlau. Pal. Děj. II. 1. 478., Tk. IV. 402., 417., VI 331. Olbí, n = kůže kolem lebky, pericranium, die Hirnschalenhaut. Kom. Lab., Nz. Olbice, e, f. = olbí Cf. Nádor. Olbram, a, m., os. jm. (Wolfrum). D. ol. I. 398., Bž. 45., Tk. IV. 735., Blk. Kfsk. 1222., Sdl. Hr. III. 305, IV. 372. Olbramice. Sdl. Hr. V. 293. Olbramov. Arch. VIII. 598., Rk. Sl. Olbramovice Městečko, Stadtel-Olbramo- witz, městečko u Votic; Dorf-Olbramowitz, ves tamtéž; Wolframitz, městečko u Poho- řelic na Mor. Tk. V. 252., Blk. Kfsk. 869., 1376., Rk. Sl., Sdl. Hr. I. 256., II. 279., IV. 372., VI. 45., 222. — Z O-vic Mareš. 1497. Jg. H. 1. 604., Jir. Ruk. II. 59. Olbramovici. Vz Dal. 191., Tk. IV. 145. Olbramy, dle Dolany, Wolfersdorf, dvůr u Nových Hradů. Blk. Kfsk. XVIII. 164., Sdl. Hr. III. 305. Olbrechtice, dle Budějovice, Olbersdorf, ves u Bilovce. Olbrechtičky, pi., f., Klein-Olbersdorf, ves u Příbora. Olbřim. Čch. Sl. 7. Olbřimský = obrovský. O. postava. Šmb. S. II. 13. Oldomáš, e, m. = zpropitné. Mor. a slov. Mkl. Etym. 221. Tam se málo která koupě zavře bez o-še. Koll. III. 307. (Zp. I. 306.). Dávej nám o. (gazdo)! Brt. N. p. 318. Oldra, y, m. = Ulrich. Bž. 49., Gb. Hl. 123. Cf. Oldřich. Oldřetice. Sd. Hr. I. 82. Oldřich v Rkk. Vz Vlck. 9. — Tk. V. 252., VI. 353., VII. 417., Sbn. Rejstř,