195

Čomol, u, m., kus, který čumí, ein vor-
ragendes Stück. Llk.

Čongaly = dlouhé nohy. Na Slov.

Čoud, u, m., čmoud, čad. Rauch. Smrdí
to čoudem. Us.

Čouda, y, f., kráva pod břichem černá,
na hřbetě červená. Us.

Čouditi, vz Čmouditi.

Čouha, y, f., čouhání, číhání. O svatbě
jest na čouhách (na čumindách). Us.

Čouhati, čněti, strměti, čuměti, vorragen,
herausschauen. — komu odkud. Čouhá mu
sláma z bot (je hrubý; sedlák). Prov. Čouhá
mu zub z huby, mlíčen z kalhot. Sych. —
Č. = číhati, čuměti, čekati, hutschen, warten.
Co tu čouháš? Us.

Čouti, vz Číti.

Čpár, špár, spár, u, m., pazneht, noha (u řez-
níků). Die Klaue. Puch. Čertův čpár = jelení
růžek. Bärlapp. — Jg.

Čpavě, ostře, perně, štíplavě, scharf. D.

Čpavek, vku, m. Ammoniak; Ammonium;
Riechsalz. Vz S. N. II. 548.

Čpavina, y, f., čpavá hmota, stark rie-
chendes Wesen. Rostl.

Čpavkový, Ammoniak-.

Čpavosť, i, f., peprnosť, štiplavosť. Die
Schärfe. D. Vz Čpavý.

Čpavý, co čpí, peprný, štiplavý, scharf,
stark riechend, beissend. V. Č. horčice. D.
Kořen zápachu čpavého. Rostl.

Čpek, u, m., slanina, z něm. Speck.
V Krkonoš.

Čpíti (dříve: čpěti), čpím, 3. pl. čpějí,
čpěj, ěl, ění; čpívati, kousati, štípati jako
kouř, stark riechen, beissen. Jg. — abs.
Čpíti jako pepř. D. — koho. To ho čpí
(dělá mu to vrtochy). D. — čím. To čpělo
pepřem. Svěd. — kam. Kouř čpí do nosu,
do očí, Ros., v oči, v nos. Ros. — Har.,
Br., D. Milovníky světa to v oči čpí (je
jim to jako trn v očích). Br. To ho čpí
v nos. D. — komu kde. Španělům čpěli
Mouřenínové jako sůl v očích. Kram.

Čpuliti, čpouliti, špuliti, špouliti, 3. pl.
-li, čpul, il, en, ení; čpulívati, vystrčiti, vor-
recken. Jg. — co: hubu. Us. — co na
koho: zuby. Zlob. — se. D.

Čpulivý úsměšek, rümpfend, vorziehend.
Krok.

Čpýr, u, m., die Rege am Vogelherde. Rk.

Čpýrati, čepýrati, čpýrávati = hýbati,
bewegen. — čím : víčky (očí), Aqu., rukama
(hmatati, greifen, tasten, grabbeln). Jg., Pass.
— se kde: se v písku, v hlíně (hrabati se,
worin grabbeln). Us. — Jg.

Čr. Tato skupenina z češtiny vymizela. Ht.

Čř. Touto skupeninou počíná se v češtině
jen čříti. Jinde místo čř objevuje se kromě
stř i tř, a sice od pradávna: črěda, črěvo
— třieda, třevo, středa, střevo. Ht.

Čreda, v, f., na Slov., stádo, hlavně volů.
Heerde. Plk.

Čředný = uličný. Gassen-. Č. bláto. Ps. ms.

Čren, u, m. = čelisť. Kinnbacken. Na Slov.

Črenky = střenky nože. Messerschale. Na
Slov.

Črep = střep. Scherbe. Na Slov.

Črevíc = střevíc. Na Slov.

Črevo = střevo. Na Slov.

Črienka = střenka. Na Slov. Vz Črenky.

Črievíce = střevíce. Výb. I.

Črievíky, na Slov. = střevíce.

Čríslo = tříslo. Na Slov.

Čříti, čřím, 3. pl. čřejí, čřel, čřen, čření;
čírati = čerpati, vážiti, schöpfen. — co:
moudrosť, Jg., vodu. Koll. — co odkud.
Z božské studnice si radosť načírá. Tab.
Zuz. — co kam: vodu do dčbánův. Jg. —
co komu: vodu květům. Koll.

Črmný jest prvotnější než črvený, cf.
prbnn, (prmý), později: prbvb (prvý); dosud
na Mor.: po najprem (po nejprv). Sš. Pís.
č. 109., 189.; teprem (teprv), Sš. ; slovin.
stopram (maxime), lat. primus. Prk. Vz Čermný.

Črnáchu sě = černaly se. Kat.

Črný = černý.

Črpadlo, Háj., zastr. = čerpadlo.

Črstvý = čerstvý, hbitý. — k čemu: To
ji (duši) učiní črstvu k dobrému. Št.

Črt = čert.

Črta, y, f., Strich, Linie. Rk.

Črtadlo, a, n. = krojidlo.

Črtati (rovné črty, linie dělati). — co
kde, na čem. Rk.

Črtež, e, f., na Slov. = čára. Linie.

Črv, strč. = červ.

Črvený = červený. Kat. 2331.

Čs šměžďuje se v c, česť, gt. cti m. čsti,
nic m. ničs. Vz Č, Rozlišování, -ský, -cký.

-čský stahuje se do: cký = zpěvák, zpě-
váčský — zpěvácký. Vz -ský, -cký, Čs.

Čsný, čstný, zastr. = ctný. Vz Cs.

Čsti = cti. Kat. 33. Vz Čs.

Čstice

-čství,

Čš v č

Čt, zMísto čt

Čta, v

Čtáti,

Čtec,

Čtenader Buch

ČtenáČ., kdo znikách; p

Čtená

Čtenář

f. = čtice.

-stvo.

ěčší = věčí.

řecký muž — řečtí mužové.
e se na Hané čč, vz Čč.

ísti.

čítati. Us. v Klatov.

e, m., kdo čte, čtenář. Der Leser.

f. (zastaralé), čtenka = písmeno,
e. Jg.

, m. Der Leser. Jel., Kom., Har.
lý jest v knihách, zvláště v kro-
ák, kdo v písmě svatém. Langer.

, y, f. Die Leserin.

ý. Lese-. Č. spolek. Leseverein.

o, a, n. Die Leser. Lesewelt.

Mus.

Čtení, í, n., ne: čtění., (Také čten, ne:
čtěn, a, o). Ht., Jg. Vz Čísti. Das Lesen,
Vorlesen ; die Lektüre. Kom. Č. cesta k umění.
Š. a Ž. Č. knihy, listu. Č. na hlas, školní
(učení, přednáška, Vorlesung, Kollegium, Le-