Předchozí (780)  Strana:781  Další (782) |
|
|||
Stilben, u, m., v lučbě. Cf. Šf. Poč. 563.,
Rm. II. 256. Stilisace, e, f., Stilisation, f. Us.
Stilisování, n. = slohování Dk
Stilisovaný; -án, a, o, stilisirt.
Stilistický, stilistisch, slohový. S. ne-
dbalosť, Mus., uhlazenosť, obratnosť, okrasy. Tf. Stilistka, y, f., Stilistin, f. Mus.
Stilka, y, f. = skýva (chleba). U Sku-
hrova. J. Semerád. Stilpnosiderit, u, m, nerost z řady
kysličníků železnatých. S. N. XI. 193. Stín. Cf. Mkl. Etym. 323. a, Mkl. aL.
288.. MS 134. S. úplný, neúplný (polostín), Mj., deštní. Stč. Zem. 639. Krade se jako s. (zloděj). Us. Fč. Každý rád si v stínu hoví. Č. Rž. XCVII. Není ho tu než s Pk. Všecky ty věci minuly sú jako s Št. Kn. š. 24. Za kým s. nechodí, ten spáchal nějaký zločin. Mus 1883.471. Hádanka: 1 Spadne to do studně a nežblunkno to. 2 Samo to do jámy vleze a kdyby přišlo tisíc koní, nevytahnou toho, až to samo vyleze. Km. 1886. 738. — S. = věc bez ceny. Kdo stín lapá, prázdnou hrsť mívá. Us. Bž., Hkš Stínati se = opíjeti se. Mor. Rgl.
Stínek, nku, m. = křížový steh Brt. L.
N. II. 91. Stinidlo řecké a řím. Vz Vlšk. 190
Stinidlový. S. palma, corypha umbracu-
lifera. Ct. Ott. V. 662. Stíniti. — co. Kníry stínily ústa. Šml.
— co čím. Proč vlasť stíníš perutěmi ?
Hdk. S. si rukou oči. Us Fč. Stínitý, schattenhaft Dch.
Stinka. Vz Stienka.
Stinně, schattig. Kká K sl. j. 156.
Stinník, u, m. S. slúpkový = ozdobný
vzorec prolamovaný na mor. vyšívání. Stínoměr, u, m., Schattenmesser, m.
Mlčoch. XXVIII. Stínomil, a. m., sciaphilus, brouk Kk.
Br. 288. Stínorouchý. S. hora (= stinná). Kká.
Stínosloví, n., Schattenlehre, f. Dk.
Stínový. S. hodiny Stč. Zem. 117
Stipaci-us, a, m. — S. Mikul. Strakov-
ský, městský radní, †1602. Cf. Jg. H. 1 629., Jir. Ruk II. 245 , Ukaz. 73 Stipice, e, f. S. u kola, radius.
Stíra, y, f., boteris, zastr., nádržka. MV.
Hank. Sb. 419. Stírač písem. Tk. III. 281.
Stíradlo, stěradlo, a, n., Abstrichholz, n.
Hř. Stiřinský. S. panství v Čechách. Pal.
Děj. III. 1. 325 Stírka. Cf. Mkl. Etym. 352.
Stírkový, Abstrich . S. cín. Hř.
Stiskadlo dělohy, děložní, Uterusdepres-
sor, m., jazyku. Stískala, y, m. Co S. nastískal, to Vý-
skala rozvýskal. Brt. Stisknouti co = vzíti, ukrásti. U Kr.
Hrad. Kšť. — co komu: ruce. Kn. svěd. 1585. Lítosť stiskla mu hrdlo. Šml. — co kde: slzu v oku. Vlč. Ještě hoch dívku v poletu kol outlých bočíku stiskal. Hdk. — se jak (kde). V chumáč se stiskli.
|
Vrch. Prsty v pěsť stiská. Kká. Hlavy
stiskli dohromady. Vrch. Na věži tam se lebka k lebi stiská v potupný věnec. Čch. Mch. 6 — na koho = střeliti. Us. Rjšk. Stísněný. S. poměry, Osv, prostory,
Pdl., hlas. Sá.— kde: v duši. Šml. — jak. Stát finančně s-ný. Kzl. 244. -stiti. Cf. vymostěn, vylstěn, telestění.
Stíti, — koho. Zůstal, jak by ho sťal;
ani by se na něm krve nedořezal. Us. Šd. — co jak. A ten ztínal všetko do kolena.
Dbš. Sl. pov. VI. 36. — proč. Pro kohožto cná Dorota nevinně jest dnes sťata. Výb. II. 22. Cf. S. koho. — kde. Hostinu dá veľkú a na nej rozkáže ho zetnút. Hol. 13. — odkud. Hlavu s těla s. Kká. — se = opiti se. Mor. Rgl. Stíž, e, stížka, y, f. = těrcha, břímě. To
je s. toho (moc)! Brt. D. 269. Stížeň = stížný list. S. na poště do
Prahy poslali. Výb. I. 1536. Stížiti co. Ospalosť mne stížila. Dch.
Svůj výrok stížil (vážným učinil). Kká. Td. 25. Soudu pravého mezi hříchy nečiní, ale menší ztěžují a větší zlehčují. BR. II. 103. — si nač. Cf. Mkl. Etym. 351. Na prácu
sa sťažujeme a rozkoš oblubujeme. Slov. Tč. Ľudia na zlé časy veľmi sa sťažujú. Slov. Zátur. Stížka, vz Stíž (dod).
Stížlivý = stížný. Co nám do vás s-vé
přichází. 1596. Zukal. Stížně = stěží. Co z rozumu s. se váží.
Jirs. 6. — S. někoho napomínati (do něho si stěžuje). Wtr. Obr. 12. Stížní, Beschwerde-. Podpisovali s. spis
do kolečka. Jrsk. Vz Stížný. -stk. Z -stk t se vysouvá: treska (trestka).
Dol. List. fil. 1891. 432. Stkaný, zusammengewebt. Bern.
Stkmieti. Cf. Zatkměti = schovati, ukryti.
Stkona, jacintus, zastr.
Stkvělook, a, m. = člověk. Č. Rž. LXVI.
Stkvělý. Cf. Mkl. Etym 323. b. S. uni-
forma, postavení, Vlč, sláva, Hdk., budou- cnosť, hostina, odměna, úspěch, vítězství, výsledek atd. Us. Pdl. Stkvíti se. Strč. svtieti, enitescere. Pro
obtížnosť vyslovovati svt stalo se svieti. Hom. op. 154. a. Jiné zrušení stalo se pře- smyknutím svt v stv a jest potom stvieti. Stv přibírá ještě k: stkvieti a snad také: sktvieti. Potom vynechá se t a zůstává skv (skvieti). Imper. stvi, stkvi, odchylkou stvěj, stkvěj; přech. stvě, stkvě, odchylkou stvěje, stkvěje. Cf. List. fil. 1884. 462. (Gb.). Cf. Stvieti. Stkvíti, stvíti, skvíti. Gb. Hl. 123. 3. ř. sh., Mkl. Etym. 323. b. — V 2. ř. článku oprav 122. v: 125. a v 5. ř. za bly- štiti se přidej: , svítiti se. — kde. čelo, na němž pyšný lesk se skvíval kdys. Kká. K sl. j. 153. V zraku veliké mistrovství učinitele se skví. Zr. Nad něhožto hlavú kříž se stkvieše. Pass. O něm (okolo něho) stviechu zářmi stěny. Kat. 1051. — čím. S. se krásou, Dch., zlatem, Osv., půvabem. Šml. Jejím (tmy) závojem tím příšerněji sníh se v dálce skvěj. Vrch. Jako blskem stkvieti sě budem. Št. Uč. 124. b. Xerxes velikým štěstím se stkvěl. Alx P. 59. — 496
|
||
|
|||
Předchozí (780)  Strana:781  Další (782) |