Předchozí (78)  Strana:79  Další (80) |
|
|||
79
|
|||
|
|||
Halušky (hanušky). Jejich přípravu vz
v Čes. 1. XI. 90. Haluze, e, f., vz Halže.
Ham, u, m. Měl s mynářem spor vo vodní
ham, Wehre. U Bystřice na Mor. Čes. 1. XII. 129. Sr. VI. 275. — H. = ústa, huba. Brt. Čít. 85. Hamak, u, m. Koně leželi jako na h-ku
(jsouce podvázáni širokými pasy). Guth. Caus. 14. Hamala, v, haman, a, m. = jedlík. Hauer. 11.
Hambelek = hambalek. Žel. Brod. Čes. \.
XIII. 28. Hambjice, e, f. = místo hanby. Ve škole
státi na h-ci. Petrovice. Kub. List. fil. 1902. 248. Hamburáci = lidé ze Semčic. Ml. Bolesl.
Čes. 1. XIII. 177. Hamburčanky, pl., f., druh kur. Nár. list.
1903. č. 136. 9. Hainbus, u, m. = ščevík, apium aquaticum,
rostl. Vz Gb. Slov. Hamer = hamr, huť. Slez. Vyhl. II. 304.
Hamfeštní list. Mus. 1903. 174., Zbrasl.
349. Ham-ham říká dítě, chce-li jísti. Čes. 1.
XI. 318. Hamiš, hemiš = lest, klam. Vz Gb. Slov
Hamižný, z střněm. hamisch, hemisch.
Mtz. Hamnout po čem = chnapnouti. To by
se hamlo (o tučném soustu). Val. Čes. 1. XI. 95. Vz Hamati. Hamoniti = mnoho mluviti. Sr. Krafati.
Hamonivý. H. duše = skoupá. Rais. Lep.
488. Hamota, převzdívka od; Hamák. Dšk.
Km. 20., Hruš. 32. Hamovka, y, f., Hemmschuh. Slov. Sbor.
čes. 22. Hampapa = jídlo v dětské řeči. Slez.
Vyhl. II. 232. Hampejs, u, m. -z kulečník. Jrsk. XX.
2. 199., XXIII. 444. Hampejsník, a, m. 1724. Hrubý 249.
Hampejsovati se s kým = vaditi. Sá.
Kř. 14. Hampicek, cka, m., nadávka. Slez. Vyhl.
II. 335. Hamrle, pl., f. — šlechtěné višně, amrhele.
Lišeň. Mtc. 1902. 9., 435. Hamtivosť, i, f. = hltavosť. Lidská h.
Kos. Živ. 219. 3. Hana sjedla barana na polji s vlnum, by
měla Kateřinu plnu. Slez. Vz více v Vyhl. I. 256. Hanacká, tanec. Vz Brt. P. n. 829.,
832., 960. Haňba = hanba. Zná haňbu, jako pes
sobotu. Val. Čes. 1. XII. 387. Hanbíř, e, m. = kuplíř. Čapk. 55.
Hanbivý. H. nemoc (za kterou se bylo
styděti). Wtr. Str. 170. Hanči, f. = Hanča. Dšk. Km. 9.
Hančivý. Židé s h-vým kolečkem na
kaftaně. Mus. 1904. 24. Handel, a, m. = anděl. Džl. Šb. D. 15.
Handl, u, m. = příležitosť ku krádeži.
V zloděj, mluvě. Čes. 1. XI. 140. |
Handrlačka, y, f. = hadrářka. Mtc. 1902.
23. Handrlák, u, m. = kousek dřeva ve
vinném sklepě mezi bečkami vložený, aby se neviklaly. Čes. 1. ΧΙΠ. 475. Hanebství, n. — hanebnost, ignominia,
Mam. F. 90a. 2. Hánek, nku, m. = kloub. Val. Čes. 1.
XII. 42.
Haněti. Každý by nás haněl z toho. Baw.
Ar. v. 2499. Haněvy z haněti, contumeliosus. Vz Gb.
Slov. Hanfářiť s čím = vyměňovati co (po-
hrdlivě). Val. Čes. 1. XIII. 208. Hanička, y, f., Cichorium intybus. Slez.
Vyhl. II. 223. Hanivosť, i, f. Hyna. Vz Čad. 115.
Hanka Václ. Vz Lit. 1. 648. -732., 914.
až 916., II. 657., 853. Hankala, y, f. = Hanička. Dšk. Km. 13.
Hanke z Hankenšteina. Vz Lit. I. 916.,
Vyhl. I. 39. Hanný = jsoucí s hanou, pro hanu. Gb.
Slov. Hansvuřstiada, y, f., divadelní kus. Lit.
I 236. Hansvuřstovský ráz spisu. Lit. I. 280.
Hanšpigl, a, m. = Eulenspiegel = hračka
podobná krátkému kopí, která se bičíkem do vzduchu vymršťuje a padajíc do země se zabodává. Val. Čes. 1. XI. 322. Hantkryf, u, m., zněm. H-fyfilosofského
umění. Zach. Test. 136. Hantol, u, m., sandorioum, rostl. Vz Ott.
XXII. 597. Hantýrovati = zlodějskou řečí mluviti.
Hanubiti = hanobiti. Gb. Slov.
Hanuš I. J. Vz Lit. 1. 916. - J. Hanuš. Ib.
Hápavosť, i, f. = padavost. H. verše. Vlč.
Lit. 11. 2. 50. Hápavý. H. chůze. Tbz. VIII. 133., Čch.
Kv. 26. Hapkání, n. = nejisté vystupování. H.
vlády Slov. sbor. čes. 16. Haplasovať se s kým = tahati. Čes. 1.
XIII. 381.
Harabatka, y, f. = chroust. Dšk. Km. 51.
Také: švarabatka. U Horažď. Kub. List. fil. 1902. 248. Harambaša, e, m. = vůdce (turecký).
Tbz. V. 5. 8. Harapes, psa, m., nadávka. XVI. stol.
Zvon II. 591. Harasec, sce, harašec, šce, m., něj. ryba.
Rozk 774. (Gb. ) Harašily = červený jako haraš; krásný,
chutný. H. idío. Laš. Čes. 1. X. 210. Harasový = z lehké vlněné látky. Baw.
Ar. v. 2499. Harašení, n. H. deště. Zvon III. 498. Vz
Harašiti. Harašiti. Zadíval se do soumraku, jímž
h-šil déšť. Zvon III. 725. Haratický. Kdo by to byl řekl, že ta
haratická (= smrť) jej si dříve odvede než mne. Sá. XX. 2. 31., Osv. 1884. 118. Harban, u, m., z něm. Haarband. Ž. wit.
64. 12. Ž. pod.: korona. |
||
|
|||
Předchozí (78)  Strana:79  Další (80) |