897

Lucka, y, f. = kobyla (červená s čer-
ným ocasem). Val. Vck. Cf. Lucinka. —
L. = žena s dlouhým nožem v hrachovině
v předvečer sv. Lucie obcházející. Přijde
k nám 1. U N. Kdyně. Rgl. Cf. Zbrt. 239.,
240. — L. = kraví jméno. Rgl.

Lucko, a, n. Tk. IV. 422., 423., Rk. Sl.

Luckosť, i, f. = lidskosť. Slov. Ssk.

Ľudský = lidský, cizí, fremd. L. slépka.

U Nivnice. Kch. — L. Mlýn u Jičína a

u Chrudimě; Lukmühle, mlýn u Mníška.—

L., ého, m., os. jm.

Luctvo, a, n. = lidstvo. Slov. Ssk.

Lúč. Na Slov. a místy na Mor. — L. =
paprslek, der Strahl. Slov. Loos.

Lučák. Cf. Mz. v List. filol. 1882. 222.
Železný 1. Jel. Enc. m. 69. — L. = kotel n.
pánev k čeření cukrové šťávy, der Läuterkessel,
Scheidekessel, die Scheidepfanne. Pta., KP.
V. 66., Šp. — L., a, m. = suchant, suchý
jako louč, vysáblý člověk. To je 1.! U Ko-
stelce n. O. Ktk. U Kr. Hrad. Kšť. Je to 1.
od té lakotnosti. Jrsk. — L., a, m. = tulák.
U Skuhrova. — L. = roztoulaný, zvlčilý
pes. Hrt.

Lučan, a, m., sam. u Ml. Vožice.

Lučané, vz Šf. Strž. II. 463., Dal. 32.,
34., 36., 38., S. N.

Lúčanka, y, f. = loučení, der Abschied.
Slov. Koll. Zp. II. 372.

Lúčati = lučiti. Slov. Ssk., Orl. II. 25.,
Koll.

Lučavka = hlodavka. Šp.L. královská,
das Königswasser. Šp. Cf. Šfk. Poč. 66.,
94., Schd. I. 289., 296., KP. IV. 426., 434.,
Slov. zdrav., Rk. Sl.

Lučba lékařská, nerostná, ústrojná. Exc.
Vz Chemie, Šfk. Poc. 138., 374., 597., 595.,
Schd. I. 261., 259., 265., 275., KP. IV. 4.,
16., 20., 26., Ukaž. 53.

Lučbolékařství, n., Chemiatrie, f.

Lučboměr, u, m., lučboměrnictví, n., die
Stöchiometrie. — Lučboměrecký, stöchio-
metrisch. Šm.

Lučboměrství, n. = lučboměrnictví. Rk.

Lučcový. Nad strojem žaltářovým a luč-
covým, super organa psalterii et lyras. BO.

Lučebenství, n., der Chemismus, Rk.

Lučebně, chemisch. L. něco zkoumati,
se rušiti. Kod.

Lučební, vz Lučebný.

Lučebnický. L. lampa, pracovna, pra-
covník, Šp., váhy, pec (souhvězdí). Stč.
Zem. 380., 25.

Lučebnosť, i, f., der Chemieismus. Mj.
22.

Lučebný. L. rozbor, Mus. 1880. 394.,
děj, Dk. P. 1., sloučení, Mj. 22., zkoumání,
zkouška, Kod., příbuzenství, Šp., vlastnosti.
Bř. N. 77.

Luček = druh skřítka. U Rožnova. Kld.
— L., os. jm. D. ol. I. 633.

Lučena, y, f. = louka. Slez. Brt. D. 158.

Lučenec, nce, m., mě. v Uhřích. Pal.
Děj. IV. 1. 448., S. N., Rk. Sl.

Lučení, n., die Scheidung, Läuterung
(v cukrovarech). KP. V. 66.

Lúčenka, y, f. = loučička, das Wies-
chen. Sš. P. 191.

Lučenský, ého, m., os. jm. Arch. IV.
444.

Lúčeti, el, en, ení = házeti. Podviháchu
židé kamenie, aby naň lúčeli. Ev. víd. 33.
— L. = děliti. Vz Rozloučiti, Odloučiti.

Lučezářný, z rus., licht, hellglänzend.
Šm., Loos. 89. L. záplava, aiylr] nanycu-
vówóu, (záře třpytící se). Vký. Cf. Lúč.

Lučí, n. V Lučích = luka u Vavřince
na Čásl. BPr.

Lučibořice, dle Budějovice, Litzibořitz,
ves u Nasavrk. Vz Licibořice. Blk. Kfsk.
923., Rk. Sl.

Lučíce, dle Budějovice, Lutscbitz, ves
u Chlumce v Jičín., u Haber, u Klatov a
u Hranic. — Blk. Kfsk. 692., Sdl. Hr. V.
284., 285., Rk. Sl.

Lúčička, y, f. = loučička. Vz Louka.
Sb. sl. ps. II. 1. 87.

Lučíkový, Griffbügel-. L. šroub.

Lučišče, vz Lučiště. Ž. wit. 36. 15. a j.,
GR.

Lučiščný = lučištný. Ž. wit. 95. 6.

Lučiště. Vz Lučišče. — L., Lutschischt,
ves u Rokycan; Lutschitz, ves u Hranic.
Rk. Sl. Cf. Lučice u Hranic.

Lučišťko, a, n., die Bokenkrümme ; der
Bogen zum Schiessen. Šm.

Lučištník římský. Vz Vlšk. 409. — L.,
toxotus, brouk. L. běhoun, t. cursor, po-
lední, t. meridianus. Kk. Br. 355., Brm. IV.
191.

Lučištný = lučiščný.

Lučišťový, Bogen-. L. dostřelení. BO.

Lučiti, vz Mz. v List. filol. 1882. 222.,
Mkl. Etym. 175. — kam. Tu laliu trhala,
na milého lučala: Milý, milý, falšuješ, cuzí
ženy miluješ. Koll. Zp. I. 145. Židé pocho-
pichu kamenie chtiec naň 1. Krist. 79. b.
Židé vzeli kamenie, aby lučili na něho. Hus
II. 116. — kam čím. Lučali do nich ka-
mením. Pokr. Pot. II. 240. Luč na mě ka-
menem. Hus I. 223., 274. Ktož nahoru lučí
kamenem, na hlavu jeho padne. Hus I. 250.
Kamenem 1. Žžk. 4. Inhed na se lučiemy
chlebem. Žk. 146. Luče kamenem na ptáky
poplaší je. BO. Lučieše kamením na Da-
vida. Bj. — odkud (čím kam jak). Aby
z praků mohl k BO. Kameniem z praku tak
měrně lučiechu, že sú mohli v jeden vlas
uhoditi; BO. —- čím proti čemu. Lučeje
proti městům sudlicemi. BO. — se = chý-
liti se. GP.

Lúčivý, Kien-. L. dřevo, pinus. BO.

Lúčka také = loučka, kleine Wiese. Sl.
ps. č. 97. Čí je to 1. zelená? Sš. P. 691. -
= potok v pohoří karpatském.

Lučkovice, dle Budějovice, Lutschko-
witz, ves u Čimelic. Rk. Sl.

Lučky, pl., f., Lautsch, ves u Oder.

Lučna = lucerna. Vz Mz. v List. filol.
1882. 221.

Lučná, é, f., Lutschna, ves u Klobouk.

Lúčnice, e, f. = louka u Chmelně na
Kruml. BPr.

Lúčnina, y, f., das Wiesenland. Slov.
Ssk.

Lučný, Bogen-. L. střelec, umění. Lpř.
—- L., potok v karpatském pohoří. Škd.

424