814

sa máš ženiti, prestaň už dievčencom pre-
kážku robiti; Žeňte že sa, chlapci, ak sa
mate, žeňte: z turčanskej stolice diovčence
si berte; Nežeň sa, šuhajko, eště si slabučký ;
Nebudem sa ž., volím mládencom byť, a len
v samotnosti švárne děvče lúbiť; Žeň sa,
šuhaj, žeň sa, ak ti žena treba, ja by sa
vydala, mne muža netreba; Mladý pán, já
ver k vám nepuojdem slúžiti, túžite za
dievkou? načim (= treba) sa ženiti; Všeci
sa ženíte, vojny sa bojíte a já neboráčik
musím býť vojáčik. Koll. Zp. I. 176., 205.,
206., 208., 210., 213., 366. Veť si už nie še-
divý, ale sivý, a neženíš sa. Zátur. Nebyl
bych se ženil, dyby ne milenky, dyby mně
nebyla dávala huběnky. Sš. P. 289. (Žeň sa),
len aby mala oči a ruky (aby byla opatrna
a pracovita); Kdo sa žení, srdcu radosť,
hlave starosť. Ja som sa neženil, ženy ma
ženily: bodaj mojej žene na večer zvonili.
Slov. Zátur. Coky psota na stranu, chudoba
sa žení. Sb. sl. ps. I. 113., Mt. S. I. 113.
Kdo se žení, když jde měsíc dolů, je ne-
šťastný v manželství. N. Bydž. Kšť. Padá-li
hochu boty si leštícímu kartáč z ruky, bude
se brzo ž. Mus. Ž. se v Hrad. = zanášeti,
buhlen. Kšť. Ještě mlíko mateřino na bradě
a chce se ženiti. Ženil by se, kdyby měl
kněze v rukávě (vz Loudal). Lb. Kdo se
ženíš, hledej sobě roveň. S. a Ž. Než se
ženíš, posli uši mezi lidi. Rb. — se čím.
Nežeň se očima, ale ušima (slyš, jaké jest
děvče). Smil. Mus., Č. — se proč. Kdo se
žení pro statek (statky), ten přichází na
zmatek (zmatky); kdo pro krásu, to trvá
do času; kdo ale pro ctnosť, to trvá na
věčnosť. Jg., Lb. Kto sa žení pre statky,
peníze, taka laska netrvá na dlúze. Kto pre
krásu, len do času; kto pre lúbosť, trvá
mu na večnosť. Sb. sl. ps. II. 1. 62. Bylo
viděť, že z vejdělku se ženil a ne z lásky.
U Dobruš. Vk. Dočkaj ty, šuhaj ku, dá ti
ho moja mať, načo si sa ženil, ked nevieš
gazdovať? Na to som sa ženil, aby som
ženu mal; lepšia žena mladá, jak peňazí
láda (truhla). Sb. sl. ps. II. 1. 62. — kde.
Venku se zrovna čert, žení (je veliký vítr).
Us. Hsp. Žení sa mi milý v tej ďalekej zemi,
ani ma nepozval na svoje veselí. Keby ma
bol pozval aspoň za družičku, nemala bych
žiaľu ani polovičku. Sl. spv. IV. 133. Čerti
se tam žení (o snehové vichřici v zimě). Us.
Vrů. — kdy. Nežeň ty se na ty roky. Er.
P. 275. Šohaj, šohaj černojoký, nežeň ty se
na ty roky; tyto roky vojna bude, na co
ti ta žena bude? Brt. P. 66. Nežeň sa, sy-
nečku, v tomto roce, v tomto roce vojna
bude, čím tobě, synečku, ženka bude? Pck.
Ps. 63. Žeň sa ty len, milý, keď ti taká
vola, však som ja našla iného sokola; žen
sa len, ženi, ešte tej jaseni (do jeseni. Lipa
II. 262.), veď za to nezvadne venček môj
zelený. Btt. Sp. 17. Nebudem sa ž. kromě
na statku, vyberiem si děvče z krásného
poriadku. Koll. Zp. I. 208. Neženil jsem se
s dvaceti lety. Mtc. 1. — koho, se s kým.
Lpř. Už se tam čert s ňú žení (o mrtvé).
Tkč. Je to pravda, že se váš syn žení s jeho
sestrou? Us. Sd. Veť ho neženila s Brez-
ňanskou Mariškou, ale ho ženila s vojen-

skou šabličkou. Koll. Zp. I. 35. — jak.

Ten stařec by se ještě rád ženil. Dch. Rád
bych sa ženil, rád, dievča mi nechcú dať;
vdovicu mi dávajú a ja ju nechcem vziať.
Sb. sl. ps. II. 119. Žeň se, Janko, žeň se
rad, pojedzěm ci namlúvać; Ženil bych se
milerád, ale mně braní kamarád. Sš. P. 85.,
670. Mne žení proti mé vůli, žení s osobou,
kterou mé srdce nemiluje. Ntr. VI. 261.
Okolnosti, za kterých se žení. Šml. I. 13.
Varujte sa, šuhajci a múdre sa žeňte, leda-
jakým dievčičkám nikdy nič nevěrte. Koll.
Zp. 1. 255. Z ďaleka kradni a z blízka sa
žeň. SB. sl. ps. 1. 126., Zátur. Ž. se strejč-
kovi pod okna, tetě náves (na ves) = do
nájmu, do podruží. Us. Rjšk.

Ženivo, a, n. Za žniva je mnoho ž-va,
wird viel geheirathet. Tč.

Ženka, y, f. = žena, das Weib, die Frau.
Vz Žena. Boženku, Boženku, daj mi takú
ženku, čo by me vodila do šenku, do šenku.
Sl. spv. 212. V tomto roce vojna bude, čem
tobě, synečku, ženka bude? Pck. Ps. 63.
Vyberiem si za žienku Bystrú, švárnu Slo-
venku. Sl. spv. 52., Koll.Zp. I. 331. Vojna
bola i minula, moja žienka nezhynula, moja
žienka i dnes žije, ráda pálenečku pije.
Koll. Zp. I. 392. Vesna, panna Vesna, boh-
daj si zablesla krásotu do líček, silotu do
rúček, čistotu do dúšek: mládencom i diev-
kam, mužíčkom i žienkam, starčekom i diet-
kam. Phld. IV. 462. — Ž., s příhanou =
nevěstka. Ž. obecná, poběhlá, žena prázdná,
ženima, die Hure, meretrix. ZN. Běhlá (běžná.
Pč. 16.) ž. Reš. Nemiluj ty cuzí ženky, než sa
ožeň. Mor. Tč. Já jeho mamlasem, on mne
zval ženko. Koll. Zp. I. 269. Papež od prázd-
ných ženek, jichž jest mnoho set v jeho
městě, béře na měsiec po zlatém. Hus III.
246. — Ž. mrazivá = zima. Slov. Hdk. —
Ž. = sponka. D.

Ženkár, a, m. = ženár, ženkýl. Slov. Bern.

Ženkáreň, rně, f. = kurváreň, hampejs,
das Hurenhaus. Slov. Bern.

Ženkárňa, i, f. = ženkáreň. Slov. Bern.

Ženkárský, seiner Frau zu sehr ergehen;
kurvářský, hurerisch, Huren-. Slov. Bern.

Ženkárství, n., zu grosse Anhänglich-
keit an seine Frau; ženiláskavosť, kurev -
nictví, die Hurerei. Slov. Bern.

Ženkéř, e, m. = ženkýl. Boč. exc.

Ženkl, vz Ženkle.

Ženklava, y, f., Senftleben, ves u Štram-
berka. PL.

Ženkle, e, ženklička, y, f., ženkl, e,

ženklík, u, m., též žengle, e, f. = jehlice
k navlékání tkanic, stužek, die Schnürnadel,
z něm. Senkel. Mz. 378. Ž. = šněrovací
jehla. D. Ženkličku navlíknouti. A na ženkle
dáno k stuhám 12 centnýřů mosazi. Jir.
Ves. čt. 41. — Ž. = jehla do vlasův, die
Haarnadel. Ctib., Gl. 391.

Ženklička, v Ženkle.

Ženklík, vz Ženkle.

Ženkovatěti, ěl, ění = počíti ženkova-
tým býti, weibisch werden. Ros.