Předchozí (327)  Strana:328  Další (329) |
|
|||
328
|
|||
|
|||
Dusičnan, u, m., sloučenina z kyseliny
dusičné a některé zásady. Nitrat, salpeter- saures Salz. D. aluminitý (hlinitý, Bk. ), am- monatý, barnatý, draselnatý, hořečnatý, chi- ninný, kademnatý, kobaltnatý, měďnatý, mo- čovinný, morfinný, nikelnatý, olovnatý, pal- ladnatý, rtutičnatý, rtuťnatý, sodnatý, stříbr- natý, kristalovaný, strontnatý, strychninný, uranitý, vápenatý, vizmutový, zinečnatý, že- lezitý. Kh. Dusičný, Stickluft-, Stickstoff-. Presl.
Dusidlo, a, n., náčiní k dušení, davidlo,
ein Würginstrument; Dämpfer, Dämpfung, Sordine (zum Dämpfen des Tones im Piano etc. ). Dusík, u, m., druh plynu tak nazvaný, že
dusí, Stickstoff, Stickluft, Azot, Nitrogen. — D. = dusidlo, nástroj mučicí, Marterwerk- zeug (Galgen). K posledku s hanbou se s nimi potkává dusík, kláda, housle i ta šatlava. Jg. — Vz více o něm v S. N. Dusíkový = dusičný. Stickstoff-.
Dusitel, e, m. Der Würger. Us.
Dusiti, 3. pl. -sí, dus, duse (íc), il, šen,
šení; dusívati. Od du (du-ji), s je vsuvka. Sf. D. = dáviti, würgen, sticken; verbeissen; vyprázdniti, ausleeren, austrinken; bíti, schla- gen; smažiti, backen; tajiti, verheimlichen; potlačovati, unterdrücken. Jg. — co, koho. Kašel mne dusí. Ros. D. oheň (krýti, aby nehořel), pečeni, kachnu, holuby, maso, ovoce (smažiti), pravdu (tajiti), láhvici, víno, pivo, čbánky (odtud: duspivo, čespivo. Vz stran přísloví: Opilství. Č. ), souseda v krčmě (bíti). Jg. Zlosť dobrotu dusí (potlačuje). Boč. Svě- domí dusilo Petra, Ml. D. jídlo (hltavě jísti), Us. na Mor. Brt., hlas. Nt. — se, nemoci dýchati, ersticken. Jg. Dusil jsem se. Us. Oheň kdy se dusí, bude nepohoda. L. Ovoce, maso už se dusí. Us. D. se, také = rohy se trkati. Us. — co, koho, se kde. Ovoce v páře se dusí. V kouři se dusil. D. slova v mluvě (nedomlouvati slov). D. v sobě ža- lost'. Jel. Něco při sobě d. (zadržovati). Jg. Maso na másle, na plotně d. Us., Šm. — se kdy. Ve spaní se dusil. Vz Můra. V. — se, koho, co čím. Semeno zlou zemí, trním, hložím a kamením se dusí. Byl. — se od čeho. Dusili se od lázně, L., od páry. Jg. — se s kým = l. zápasiti, 2. hubičkovati se. Dusítko, vz Dusidlo.
Dusivý, stickend; drückend. D. kouř,
kašel (Stickhusten). Rk. Důsledek, dku, m. Vz Úsudek. Folge-
rung. Důsledky: d. z rovnomocnosti, z pod- řaděnosti, z protikladu, z protivy, z pod- proti, ze způsoby (platnosti), z obratu (soudu), z obměny (soudu). Jd. Důsledně jednati, mluviti, si počínati.
Konsequent. Us. Důslednost', i, f. Mus. Konsequenz, Folge-
richtigkeit, konsequentes Verfahren. Důsledný v čem: ve svém jednání. Us.
Konsequent, folgerecht. Dusna, vz Dušek. Stampferin.
Dusnice, e, f., Dampfmine. Bur.
Dusnouhličnan, u, m., modřan, cyanas;
nyní: kyanid. Bk. Dusný, vz Dušný.
Dusot, u, m., dusání, das Toben, Getöse.
D. koní. Kom., Háj. |
Dusotiti, il, ěn, ění = dusati, tosen.
Duspivo, a, m., vz Dusiti. Biersäufer.
Důstatečně, lépe: dostatečně. Bs.
Důstatek, tku, m., Surrogat. D. kávový,
pepřový. Kh. — Ostatně lépe: dostatek. Km. Vz toto. Důstavek, dostavek, vku, m. = přídavek,
Ergänzung, Reš.; dostatek, Genüge, Fülle; Surrogat, Zusatz. Jg. Důstojenství, í, n. D. = důstojnost',
vzácnosť, česť, L., Ehre, Würde, Werth, Vor- trefflichkeit. — D. = úřad veliký, hodnosť, důstojnosť, Rang, Ehrenamt, Ehrenstelle, hohe Würde, Charakter, Charge. D-stvím poctěný. V. D. nejvyšší; d. dojíti; o d. přijíti; někoho s d. složiti. V. Povýšení v d. Aqu. Na ublí- žení d. jeho královské milosti. Rkp. Odníti komu d.; svrci s d.; v d. snížiti. Bur., Šp. V. Rb. str. 26G. Důstojně, würdig, komp. důstojněji. Št.
D. se nosí, d. umřel; d. oděný; d. se chovati, d. si počínati, d. mluviti. Us. Důstojněti, ěl, ění, an Würde gewinnen.
— čím. Těmi spisy jazyk český začíná d.
Zlob. Důstojnický, Offiziers-. D. služebník, kůň,
Čsk., třapec, Porte-épée. Bur. D. plat, řád, hodnosť. J. tr. Důstojnictví, n. Offiziersstelle. Jg. Offi-
ziersrang. Rk. Důstojnictvo, Offizierscorps; die Chargen.
D. české země, vz S. N. II. 315. B. XX. Důstojník, a, m., Würdenträger. D. vo-
jenský, Offizier, vrchní, nižší, Jg., církevní, Dignitär. Poddůstojníci vojenští: svobodník, četař, zaváděč, desátník, šikovatel, strážmistr, ohňostrojce, praporečník: vrchní důstojníci: poručík, nadporučík, setník; stabní důstojníci: major, podplukovník, plukovník. S. N., Us. — Důstojník potravní, Rf., proviantní (Proviant- offizier), strážný, dozorný, službu konající, ve službě, mimo službu (Off. ausser Dienst), d. zálohy, záložní (Reserveoff. ), Čsk., aggre- govaný (= na čas některému pluku přidě- lený). Rk. Vz Voják, Vojsko. Důstojniti, il, ěn, ění, würdigen. Plk.
Důstojnost, i, f. D. = zasloužilosť, hod-
nosť, cena, Würdigkeit. Pís. Václ. — D. = slušnosť, die Würde im Betragen. D. v cho- vání. D. — D. = důstojenství, velebnosť, vzác- nosť, die Herrlichkeit, Glanz, Ehre. Kom. — D., titul. Euer Würden, Hochehrwürden. Vaše důstojnosti! Titul praelatův, opatův, předsta- vených kathedralních a kollegiatních kapitol (vz Milosť): Jeho Milosť vysoce důstojný; Jeho vznešená důstojnosť. Jeho vznešená d. nebo:, Vysoce důstojný' přísluší kanovníkům, radům konsistorním. Šr. Vz Důstojný, Titul. — D. = důstojenství, úřad, hodnosť, Ehren-
stelle, Ehrenamt, Würde, hohe Würde. Poctil ho d-stmi. Sych. Na d. koho dosaditi; s d-sti svrci, shoditi. D. královská. Uražení d-sti JMC. Beleidigung der Majestät. Sněm. 1608. — Pekařova d. = díra v chlebě. Us.
Důstojný, dostojný; důstojen, jna, jno. D. = stálý, trvající, beharrlich, ausharrend,
fest. Člověk dostojného smysla. Cat. - D. čeho = způsobný, hodný, vermögend, fähig. — l). = hodný, zasloužilý čeho, würdig, werth, verdient. Neb byli důstojni toho. Dal. Dů- |
||
|
|||
Předchozí (327)  Strana:328  Další (329) |