434

žebrní, plicní, čelní, hrdelní (hrdelnice, otok
hrdla, záškrt), rační n. rak. Jg. Než já se
naději, že jest jměla hlízu v hrdle. Břez. Na
hlízu morní scepeněl. V. Žižka hlízou jsa
postřelen, umřel. Jg. Když pak k Soběslavi
přitáhli, tu se Žižkovi hlíza vyvrhla a v úterý
před sv. Havlem umřel jest. Bls. Hlíza neb
vřed v lůně: vyčisť to a ukroť mízkou z ja-
hod psího vína. Volk.

Hlízan, a, m., korýš. Krok.

Hlízavý, hlízy mající, drüsig. Th.

Hlíznatka, y, f., bunium. Rostl.

Hlízní, hlizní, Drüsen-, Geschwür-. H.
bolesť. Ojíř. — H. bylina, kořen, hlizník,
svinský kořen, Apostemkraut. Čern.

Hlizník, u, m. Vz Hlízní.

Hlízný, hlizní, drüsig. Th.

Hlízola, y, f., Knollenerbse. Rk.

Hlizovatosť, i, f., Geschwüre.

Hlizovatý, hlizovitý, co hlízy má, drü-
sicht. Ros. — H., hlíze podobný, beulenför-
mig, knollig. Byl.

Hlízovník, u, m., krtičník, Braumvurz. Rk.

Hlizový, hlizní, Beulen-, Drüsen-. Hli-
zové koření. D. Vz Hlizní.

Hlobidlo, a, n., tluk, der Schlägel. Na Slov.

Hlobiti, 3 pl. -bí, il, en, ení; hlobívati

= klíny tvrditi, pevniti, verzwecken; vyhlo-
biti klín = vyraziti. (Brt. ) — co kam: kůl
do země (vrážeti). Plk. — co kde: stolici
pod králem. Kom. — co z čeho: z prken
loď. Kom. — komu co: si statek (zjednati).
Plk. Na Mor. a na Slov.

Hlodač, e, m., kdo hlodá, der Nager. Aqu.

Hlodák, u, m., ein Kuchen vom Teig-
reste. Rk.

Hlodání, n. H. v příhbích. Jád. Vz Hlo-
dati.

Hlodati, hlodám a hlozi; hlodávati =
hrýzti, objídati, nagen; tříti, reiben. Jg. —
co. Pes hlodá kosť. Ros. Když pes hryze
a hlodá kosť, jinému nedá pro svou zlosť.
Lom. Zajíc kůru hlodá. Us. Kořen stromu,
V., nehty. Jel., Rk. Hlodá mne (pochlebník).
Jel. Svědomí ho hlodá. Us. — na čem. Na
holých kostech hl. Sych. — co, koho čím.
Myš ostrým zoubkem chléb hlodá. Závistiví
svým utrháním hlozí jiných činy. Št. Cf. Zá-
vistník zlořečeným zubem hryze jiných skutky.
St. — co oč: dřevo o dřevo hl. (tříti). Us.

- se o co = drbati, tříti se. Us.
Hlodavec, vce, m. Vz Ssavci. Das Na-

gethier.

Hlodavka, y, f., lučavka, das Scheide-
wasser. Sedl.

Hlodavý, nagend. H. oheň, Ráj.; h. zvíře,
vz Hlodavec.

Hlodec, dce, m. Nager. Veleš.

Hloh, u, hložek, žku, m., der Hage-, Weiss-,
Mehldorn. V. Hrách tvrdý jako hloh. Na Mor.

Hlohov, a, m., mě. v Slezsku, Glogau. —
Hlohovský. — Hlohovan, a, m.

Hlohovec, vce, m., Weissdornvogel, -Spin-
ner. Rk.

Hlohoví, hloží, n., mnoho hlohu. Dal.,
Tkadl.

Hlohovka, y, f., hůl hlohová; hruška.

Hlohový, Mehldorn-, Hagedorn-. H. hůl,
keř (hloží, hloh), šípek (hlohyne), Reš., ko-
runa. Mand.

Hlohyně, ě, f., hložinka, hložka, hlohová
jahoda. Mehlbeere. Šípka hlohyni tresce (kotel
hrnec kárá). Ros. Vz Hlohový.

Hlohyňkový. H. jahoda, Hagedornfrucht.
Vz Hlohyně.

Hlomažditi, il, ěn, ění = hlomoziti. Na
Slov.

Hlomoz, u, m., povyk. Getöse, Lärm. H.
po ulicích. Us. Co za hl. v uších mi hlučí?
Sych. — H. u děla, der Protzstock. Bur.

Hlomouz, e, m. = mozol. Us. V Krkonoš.
Schwiele.

Hlomoziti, 3. pl. -zí, il, en, ení, hlomo-
zívati. — co: šaty (trhati, opotřebovati, wetzen,
abnützen). Jg., Rk. — se kde. Nehlomoz
se pořád na klíně (hýbati sebou, sich bewegen).
Jg. — se s čím = trápiti se, sich plagen,
strapiziren, rackern Jg. Pořád se s kravami
na polích hlomozí. Us. Se svědomím se hl.
(trápiti). Kom. — se čím. K čemu se tou
ničemnou prací hlomozíte V Sych. — se oč.
Plk. —

Hlomozitý, strapizirlich. H. starosť. Plk.

Hlomozna, y, f., u děla, die Protze, der
Protzwagen. Bur.

Hlomozní, Protz-. H. hřeb, díra, kroužek,
řetěz, závora (u děla). Bur.

Hlonouti, ul, ut, utí = hlacnouti, praštiti,
žahnouti, einen Hieb geben, schlagen. —
koho čím. V Krkonoš.

Hlošina, y, f. Oleaster. H. stříbrná či
úzkolistá, pichlavá, širokolistá, svraskalá,
mnohokvětá. Rostl.

Hlotoniti se, il, ění = hlomoziti se, sich
abmühen. Na cestě se h. Us. Libuň.

1. Hloub, i, hloubě, ě, hloubka, y, f. =
hlubina, hlubokost', hlubaň, hlubočina, Tiefe.
V. Hl. věčná = hloubka více než 100 sáhův
činící. (V horn). Am. Z hloubi duše. Šm. Na
hloub kopati. Rk.

2. Hloub, u, hloubek, bku, hloubík, u,
m., hloubí = košťál u hlavy zelné. Strunk,
Krautstengel. Ros. Bylina na hloubku neb
košťálku stojí. Kom. Vz Třen, Hlúb. — H.,
tak zvaný kořínek, třeň hub. Us. Strunk.

3. Hloub = hlouběji.
Hloubačnosť, i, f., die Grübelhaftigkeit.

Th. —

Hloubačný, grübelhaft. Th.

Hloubák, a, m., hlubač, hloubálek, hlu-
batel. Vz -ač, -tel. Der Grübler. Sych.

Hloubání, n. Hloubáním čeho dosíci. D.
Nech toho marného hl. Sych. Das Grübeln,
Nachgrübeln, Grübelei. D.

Hloubati, hloubám a hlubi (zstrlé: hlúbám),
hloubeš atd., al, án, ání; hloubávati, kopati,
rýti, graben; zpytati, grübeln, forschen, nach-
grübeln. Jg. — čím: myslí (vyhledávati,
hluboko do věci se pouštěti, hluboce zpyto-
vati). D. — co kde, v čem. Co je hlúbati
v takových věcech? Št. Co v mysli hloubaje
chodil. Gníd. V báních hloubati. Šm. — adv.
Lépe jest prostě věřiti, než všetečně hl. Ros.
Ne výše hloubej nežli náleží. Br.

Hloubatý, hloubitý, hloubkovatý, strunkig.

Jg. -

Hloubavě, grübelnd. Jg.

Hloubavosť, i, f., Grübelhaftigkeit. Jg.

Hloubavý, nachgrübelnd, grübelsüchtig.
Mus. —