Předchozí (499)  Strana:500  Další (501) |
|
|||
500
|
|||
|
|||
Výlovati m. vetovati. 1478. Uč. spol. 1903.
II. 24. Vz Vejlovati IV. 599. Vyluhování rud. Vz KP. X. 143.
Výlupek, pka, m. = starosta. V zloděj.
řeči. Vylúpiti, vz Vyloupiti.
Vylúpnuti, vz Vyloupnouti.
Vylušťovací stroj na jetel. Nár. list. 1905.
131. 21. Vylušťovač kulatin: řepy, bobů, hrachu,
čočky a vikve (nástroj). Nár. list. 1903. 136. 9. Vymaroditi se. Až se v-dí (vystůně) a
uzdraví. Dost. Poy. 100. Výmati m. vyjímati. Mš.
Výmátko, a, n. = vemeno (zdrobn. ). Us.
Mš. Vymejtiti co: studánku (vybrati). Ces. 1.
XIV. 29. Výměnkový závazek. Mtc. 1903. 318.
Vymeno, a, n. = vemeno. Chč. Post. 193a.
Vyměřování dřeva. Vz KP. XI. 44 nn.
Vymésti co odkud. Těla mrtvá z hrobů
vymítati (vyhazovati). Arch. XX. 117. Výměšek, šku, m., aphorismus. Mark.
Neujalo se. — V. (výpotek) dužnicový, exsudatum parenchymatosum, hlenovitý, schleimiges Exsudat, mázdřivčitý, e. diphthe- riticum, volný, e. liberum, vmezeřený, pro- sáklý, e. interstitiale, potních žláz, e. se- cretum, Schweissdrüsensekret. Ktt. Vyměšování, n. Přílišné v., Hypersekre-
tion, Hyperkrinie, v. moče, Harnsekretion, v. tuku na nepravém místě, parasteatosis. Ktt. Sr. Výpotek. Vymětal Jos., spis. Zl. Pr. 1904.
Vymetati. Ten vymetal (se spravil). Rgl.
Výmětný. Slezina jest úd černé krve a
přirození v-ho, neb očišťuje játry od mno- hých přílišností. Rkp. lék. Jhr. 215b. Výměty, vz Vejtoče.
Vymícenosť, i, f. Definitiones = vymíce-
nosti, významy alfabeticky označené. Zach. Test. 144. Vymídnút = vymíniti. Zapomněli jsme si
to v. Val. Čes. 1. Nár. sbor. VIII 76. Vyminčorka, y, f. = výměnkářka. Slez.
Vyhl. II. 291. Výminěčnosť něčeho. Jlnk. Jas. I. 113.
Vymírati, vz Vymříti.
Vymknutí, n. Napravení v., repositio
luxationis; v. ruky, luxatio manus. Ktt. Výmluva, y, f. = výměnek. Chod. Rgl.
Vymlúvati se, vz Vymlouvati se. —
V. = vykládati. Frant. 2b. Výmluvnice, e, f. = výměnkářka. Chod.
Rgl. Výmluvnický = výměnkářský. Chod. Rgl.
V. chalupa. Hruš. 19., 159. Výmluvník, a, m. = vyměnkář. Chod. Rgl.
Hruš. 93.. 159. Vymodlenec, nce, m. = kdo byl modlitbou
vysvobozen. Tbz. V. 6. 300. Vymoudřený. V. námitka. Zr. Leg2. 438.
Vymračiti se = vyplakati se. Jrsk. XII.
3. 297. Vymrazení, n. V. směsi. Vot. 262.
Vymrazený cestou. Rais. Lep. 143.
Vymrhaný. V. síla. Nár. list. 1904. 281. 3.
|
Vymrskaný klavír (vytlučený). Zl. Pr.
XXI. 211. Vymštění-se. Učí děti v. 1691. Hrubý.
235. Vymudřený čím: Sobectvím v-né roz-
díly. Zr. Nov2. 172. Vymuchtat co = vyňuchati. Spiš. Sbor.
slov. IX. 50. Vymydliti koho odkud: ze síně (vy-
tlouci, vybiti). Vlasť. I. 84. Výmysl, u, m. Na jarmaku mohou na-
kúpiť od výmyslu sveta (všecko). Slov. Phľd. XXIV. 344. Vymyšlení, n. = výmysl. Chč. S. I. 54a.
Vynamysliti si. Nemohl sem si v. Us
Nár. sbor. VIII. 20. Vynáška, y, f. Péci koláče na v-šku (na
výsluhu). Hruš. 75. Vynažený = obnažený. Litom. 57.
Vynažiti = obnažiti, vytasiti, educere. Vy-
nažený meč. Gl. roudn. 61b. Výnes, u, m. = snesení. Po tom výnesu
(obce). Frant. 17. 41. Vynětí = vyjeli Mš.
Výnosově utrpěti. Nár. list. 1905. 26. 9.
Výnosovosť, i, f. Theorie v-sti. Nár. list.
1903. 333. 21. Vynotovaný. V. melodie. XVI. stol. Uč.
spol. 1905. II. 35. Vyobloučkovaný. V. dírka. Čes. 1. XII.
34. Vyobrikovať se nač = obořiti se. Mus.
slov. VIL 57. Vyorávač, e, m. V. bramborů se zachy-
covacím kolem a sítem; dvouřádkový v. řepy. Nár. list. 1904. 135. 21. Vyozdoba, y, f. Ausschmückung. Vánoční
v. ulic. Pokr. 1885 č. 354. Vypácať koho = vyflinkovati. Liptov.,
Sbor. slov. IX. 47. Výpadkový. V. zjevy, Ausfallerschei-
nungen. Ktt. Vypadnouti. Řečník vypadl ze své
úlohy, fiel aus seiner Rolle, šp. m.: nedbal své úlohy, uchýlil se od své úlohy a p. Mš. Vypáchlý. V. kytice. Čch. II. Pov. 222.
Vypáliti čím. Ta očima div nevypálí.
Rais. Vlast. 240. — komu jak. Zle se mu v-lo (nepodařilo se mu). Mus. slov. VI. 111. Výpalka, vz Průpalnička.
Výpalný oheň. Msn. II. 136.
Vypáratí krávu z kůže —: stáhnouti s ní
kůži. Čes. 1. XI. 462. Vyparátiť = vykonati, spraviti. Slov. Phľd.
XXIV. 605. Vypářeti, el, ení = vypařovati. Šel jsem
mimo, když vepř v-li. Wtr. exc. Sr. Vy- pařiti. Výparina, y, f. (sparisko) = teplý močiar,
vývar, vývařiště. Liptov. Sbor. slov. IX. 44. Vypařiti se. Darmo sme se vyparili (ná-
mahou propotili). Sb. sl. 1902. 30. Vypařiti se proti komu = vyraziti
Baw. T. v 1483. Sr. V. se na koho. Vypárnout = vypáratí. To už je v-tý.
Deštná Mš. Výparný. V. teplo. Vot. 193.
Vypasovati si co = pasy dobyti. Pérečko
(kytku) si v. Brt. P. n. 820. |
||
|
|||
Předchozí (499)  Strana:500  Další (501) |