532

Perifrase, e, f., z řec., opis, opsání ně-
čeho jinými slovy. P., když pojem není
označen slovem sobě příslušným, vlastním,
nýbrž opsán více slovy podlé svých znaků,
vlastností nebo když se rozkládá ve své
části. Vz KB. 241. Die Periphrase, Umschrei-
bung. Až se hory doly ( = všecka krajina
vůkol) rozléhaly. Rkk. Běžel horem pádem
(= úprkem). Pracuje ve dne v noci (neustále).
Zuby nehty (urputně) drželi se toho. Daleko
široko (nikde v okolí) není takové úrody. Le-
haje vstávaje (ustavičně) na to myslím. Šel
jsem lesem i nelesem, šel jsem cestou i ne-
cestou (maně. Er. 150.). Volky nevolky (=
bezděky) poslechnouti musil. Buď jak buď (na
všechen způsob). Vezmi kde vezmi, musím
vydávati. St. skl. V. 125. — Za perifrasi pojmu
všeobecného pokládati se mohou mnohá po-
řekadla naše: Pne se jako chmel (pyšní se
nemaje nač). Cítí, že mu hřeben roste. Pyšní
se, že má nový pytel na maso (oděv). Div
z kůže nevyskočí (zlobí se). Má ho rád jako
oko sůl. Dbá o to jako pes o pátou nohu
(nic). Vyrůstá z rozumu (hloupne). Napil se
lilku (třeští). Do Dunaje vodu nositi. Kozla
zahradníkem udělati. KB. 235. Vz Mk. Ml.
301., Pleonasmus.

Perigae-um, a, n., z řec., bod v měsíční
dráze zemi nejbližší, blizkozemí. Erdnähe
des Mondes. Vz S. N.

Periheli-um, a, n., z řec., přísluní, blízko-
sluní, úsluní, úsluniště, úsluník, obsluní (Šm.),
bod ve dráze oběžnic slunci nejbližší. Vz
S. N., Š. Ž. Die Sonnennähe. Šm.

Perichoresa, y, f., řec, v theologii =
1. vzájemné bytování či vsebebytí, tudy pod-
statné probytování tří božských osob, ač
každá sama o sobě bytuje: osadnosť neb
ochodnosť (vz Ochodnosť), Sš. J. 182, pro-
chod a prostup, Sš. J. 229., die wechselsei-
tige, adäquate Durchdringung, die innigste
u. adäquate Erfassung o. Umfassung der drei
göttlichen Personen (tak Scheeben Dogma-
tik I. str. 883), circum-in-sessio, пе^ха^цбі?.
— 2. Zvláštní způsob přítomnosti boží ve
stvořených věcech: objem t. j. obklíčení, ob-
dání, obemknutí a obstižení jich samým
Bohem, die Perichorese zwischen Gott und
den Kreaturen, die durchdringende Gegen-
wart oder Inexistenz Gottes in den erschaf-
fenen Dingen (tak Scheeben Dogm. I. str. 607).
Vytýká (tu ap. Pavel) myšlénku p-sy či ob-
jemu, dle nížto člověk od Boha obklíčen,
obdán, obemknut a obstižen jest, že mimo
Boha ani žíti ani hýbati ani bytovati nemůže.
Sš. Sk. 209. (Hý.).

Periklas, u, m., nerost. Bř. N. 186. Vz
S. N.

Perikl-es, ea n. a, m., státník starořecký.
Vz S. N.

Periklín, u, m., jednokolenec, Šm., nerost.
Bř. N. 180.

Perikopy, pl., f., z řec., části z písma
sv., jež o nedělních a svátečních službách
božích se předčítají. Vz S. N.

Peřimov, a, m., ves u Jilemnice. PL.

Peřina, peřinka, y, f., poduška, duchna,
Federbett, n.; p. svrchní n. svrchnice, spodní
n. spodnice, V.; poduška (pod uší, podhlav-
nice); na šněrovačce: horčík, janek, honzík,

honzalík, Šp., Š. a Ž., podhlavní (podhlavnice),
V., prachová. Rk. Postel peřin. Dítě v peřince.
D. P. s povlakou. Nemá peřiny ani přikry-
vadla. Sych. P-nou se přikryti; p-ny povléci.
Do peřinky někomu něco dáti (při křtu).
Hdk. C. 19. Má není peřina, řekl onen
v prostřed ležící (když se krajní, ana byla
zima dojímala, o svrchnici tahali. Užívá se,
když kdo sám dostatek maje, jiné o nedo-
statky hádati se nechává). Č. Na sv. Ka-
teřinu vlezeme pod p-nu. Hrš. — P., druh
hlíny. Db. — P. žabí, žabokřeky, Frosch-
laich, m. Jg.

Peřinář, e, m.,kdo peřiny prodává, Feder-
betthändler, m. Žid.

Peřinečník, a, m., kdo ložní šaty dělal,
culcitrator. Tk. II. 373., 380.

Peřinice, e, f. = peřina. V.

Peřinník, u, m., Bettsack, m. Plk.

Peřinoš, e, m., písák, der Federfuchser.
Reš.

Perinth-os, a, m., mě. v Thrakii. Vz S. N.

Perioda, y, f., z lat., v astronomii a dě-
jepise: jistý objem času, občasí, doba, die
Periode, der Zeitraum. Vz S. N. — P. v stili-
stice, die Periode, der Redeabschnitt, Glieder-
satz, obvětí. Periodou neboli obvětím nazý-
váme souvětí souměrně rozšířené, kteréžto
se skládá ze dvou hlavních částí v jednotu
myšlénky spojených poměrem podřadnosti.
První čásť hlavní, obsahující větu podřadě-
nou, slove předvětím (protasí); druhá, jež
obsahuje větu hlavní, nazývá se závětím
(apodosí) p-dy. Obé části hlavní obsahují po
několika členech souřadných. Dle počtu sou-
řadných členů (podřadné se nepočítají) dělí
se p-dy ve dvoj-, troj-, čtyřčlenné atd. —
Pozn. 1. Mezi hlavními částmi p-dy, pokud-
koli možná, budiž souměrnost; zvláště k tomu
nechť se hledí, aby závětí proti předvětí
nebylo příliš krátké. — Pozn. 2. Nerozváděj
p-dy větami jednotvárnými, nýbrž klada stří-
davě věty vedlejší a přechodníky k rozma-
nitosti prohlédej a k blahozvučnosti. Ku př.:
Jakož kdo neduhu svému nerozumí, nad ním
se netrápí, kdo bolesti necítí, nestůně; by
kdo nad propastí stál, jestliže ve tmách jest
a toho nevidí, neleká se: tak kdo neřádů
pokolení lidské sžírajících neznamená, nemá
proti čemu horliti, nad čím se trápiti. (Kom.).
Brt. S. §. 524. Vz tam více příkladů. Nauka
o p-dách. P-dy dělati, skládati. Nz. — P.
v math.: občíslí, obvod, jest nekonečně se
opakující řada též číslice aneb několika
číslic. Vz S. N. P. článková (řada článků),
kruhová, Vz Stč. Alg. 157., 67. Vz násl. —
P. v astronomii vůbec doba, po které se
zvláště hvězdářské úkazy opakují. Vz S. N.
— P. ve fysiologii měsíční krvotok dospělé
ženy, po pravidle vždy v 28 dnech se opě-
tující. S. N.

Periodný, periodický. Us. P. v stilistice:
obvětný; v dějepise a astronomii: občasný,
občasový, v jistém Čase opět se ukazující;
p. spis (časopis), nemoci (jež v jistém čase
se vyskytují); v mathem. občíselný. Nz. P.
řady, tvary. Stč. Alg. 155. Vz Perioda, Mus.
1844. str. 441. Periodisch, regelmässig wieder-
kehrend, umlaufend, abwechselnd, vorüber-
gehend.