991

Bičík = ostřice odvislá, carex pendula, die
Segge, rostl. Vz Slb. 109. U Opavy =
zvonky, klobúčky, svlačec polní, convolvulus
arvensis, die Ackerwinde. Klš. Také u Pří-
bora. Mtl. — Bičík v tkadlcovství, der
Stecken in der Rinne des Garnbaumes. Šp.,
Hk. Vz Tkadlcovství. — B., os. jm. Pal.
Rdh. I. 118.

Bič, e, m., mě. v Pol. Tk. VI. 72.

Bičan, a, m., os. jm. Mor. Šd.

Bičař, e, m., der Peitschenmacher. Sl. les.

Biče, pl., die Geissei. Ssk.

Bičéček, čku, m. = bičíček, vz Bič. Sš.
P. 747.

Bičen, a, m., os. jm. Mor. Arch. V. 170.,
Pal. Rdh. 1. 118.

Bičice Malé, dle Budějovice (= Vičice),
ves v Žatecku. Blk. Kfsk. 617.

Bičíček, čku, m. = malý bič. Sš. P. 455.

Bičík, u, m., vz Bič. — B., a, m., os.
jm. Pal. Rdh. I. 118. — B., carex pendula,
die Segge, rostl Ostrav. Tč.

Bičíkovitý. B-tí nálevníci, flagellifera,
velmi drobná zvířátka činící přechod od
rostlin k živočichům: drobnuška, váleč,
krasnoočko, obrněnka. Vz Frč. 15.

Bičisko, a, n. = držadlo u biče. Také
u Poličky. Kšá., Brt. D. 146., Rr. Sb.

Bičiště. — B. = držadlo u biče: bičisko,
rukovítko, osázko, střenka, přehybka. Sl. les.
Vzal za péro bičiště (kdo nechal studií a
uchopil se pluhu). U Žamb. Dbv. — B.
Jos., hudebník. S. N.

Bička, y, f., rostlina. Brt. L. N. II. 20.
— B , y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 118.

Bičovák, a, m. = bičovník. Slov. Ssk.

Bičování, n., die Peitschung. Vz S. N.
B. nepřiblíží sě stanu tvému. Ž. Klem. B.
ve Spartě. Vz Vlšk. 235.

Bičovati. — čím: Býkovými biči bičo-
váni byli. BO. — jak. Silně tělo b. Výb.
II. 19.

Bičové. — Vz Rohové, Bičovka.

Bičovice, e, f., der Geisselstrauch. Šm.

Bičovka, y, f. Bičovky, dryophinae, die
Peitschenschlangen. Brm. III. 394. B. ze-
lená, dryophis nasutus, had. Vz Frč. 329.
B. lesklá, oxybelis fulgidus, die Glanzblitz-
schlange, purpurová, passerita purpurascens,
der Baumschnüfler. Brm. III. 396., 395.

Bičovnice, e, f., die Geisslerin. Bern.

Bičovník, a, m., der Geissler, Flagellant.
Ssk.

Bičový. — Rána bičová na koži duhy
činí. (Eus. 28. 21.). BO.

Bičůvka, y, f. = bičové, das Peitschen-
geld eines Knechtes (Trinkgeld). U Místka.
Škd. U Brušperka. Mtl. Ostrav. Tč.

Bída. — B , kořen bid. Vz Gb. Hl. 144.
Vz Běda. Mkl. Etym. 12. Se mnou je veliká
b Kld. Myšlienku tú nach poznajú, že je
z duše ľudu toho, ktorý je môj a já jeho,
ktorý znášal biedy mnoho. Čjk. 24. Pro
bídu věčnou, um Gottes willen! U Bruš-
perka. Mtl. Místo ,vivať křičte ,bída'. Us.
Ludé z bídy kradou. Us. Tč. Bieda ho pri-
škrela, prikvačila. Slov. Rr. Sb. Dosti bídy
a psoty měli na poli od dešťův a od zimy.
Bart. Je ťa všady plno jako bídy; Tam je
bídy plné kouty (i. e. mnoho). Na Zlinsku.

Brt. Má bídy, co vleze. Ib. Brt. B. jest
jest nedostatek dobré věci a tak jest b.
v duši i v těle. Hus III. 109. Kdo je na
bídě zrozen, i psotě neuteče. Sk. Hoře za
hořem, bída za bídami; Štěstí má vždy ne-
návisti dosti, sama bída se závisti zhostí;
Běd se každý chraň, nežli přijdou naň. Lpř.
O bídě nezoufej, v Boha doufej. Sb. uč.
Kdo v službě nebýval, ten bídy nevídal.
Šd. Bída člověka najde i když slunce zajde.
Šd., Hkš., Bž. Kdo se jen za pecí válí,
toho b. brzy sválí. Tč. B. učí rozumu. Lpř,
Hkš., Bž. Jdi rychlým krokem, dohoníš
bídu; jdi zvolna, dohoní b. tebe; Hřích a
b. na kohož nečíhá? Bž.

Bídáctví, n., das Elend, die Armuth.

Bídač, e, f. (kollekt.) = bídný lid, arme
Leute. Brt. D., Tč.

Bídáček, čka, m. = chudáček, der Arm-
selige.

Bídačisko, a, n. = bíďák, armer Teufel.
Ostrav. Tč.

Bídačka, y, f., die Elende. Šm Brt, D.

Bidélce, e, n. = bidlo.

Bidéłča, e, f. = bidélce. Mor. Brt. D.

Bidélčacko, a, n. = bidélečko. Mor. Brt.
D.

Bidelec. Starý bičík pod lavicí leží a
nový na b-ci visí. Č. M. 379.

Bidélko, vz Bidlo.

Bidelné, ého, n., v horn. = plat, kterým
přispívá cecha některá k vydržování sou-
bidlí jiné ceše náležícího, jehož spolu užívá,
die Gestängsteuer. J. tr., S. N.

Bidelník, a, m. = druhý plavec, plťař,
der zweite Flösser (první: veslař, třetí:
šrekárník, poslední: zadák na voru). Sl. les.

Bíděnec, nce, m., der Elende. Loos.

Bíděra, y, m. = bíďák. — B., os. jm.
Šd.

Bidet, u, m. = umyvadlo pro hyždě. Slov.
zdrav. 29.

Bíděti, ěl, ění, elend leben. Ssk.

Bidilov, a, m. = pražský biskup. Pal.
Děj. I. 2. 139.

Bidle = vidle hnojně. Us. u Jilemnice.
Ktk.

Bidlen, u, m. = čásť stavu tkadlcov-
ského, kterou se přiráží outek do osnovy.
V bidleně jest zasazen paprsek. Mor. Knrz.
— B. = držadlo u cepu. Slov. Zátur.

Bidlička, y, f. = vidlička. U Jilemnice.
Ktk.

Bidlo, koř. bi v bíti. Vz Mkl. Etym. 12.
Zdrobnělá na Mor.: bidélko, bidélečko, bi-
déłce, bidéłča, bidéłčacko. Brt. D. — B.,
die Wippe beim Drehstuhl, Šp.; b., práh,
der Grubenbaum. Sl. les. — B. v tkadlcov-
ství = čtverhranný rámec, pohyblivá čásť
stavu. Vz Tkadlcovství. Msk., NA. IV. 48.

Bidlovina, y, f. = tyčkovina, bidlové,
tyčkové dříví, das Stangenholz. SI. les.

Bidlový, Stangen . Vz Bidlovina.

Bídnavý = trochu bídný. Mor. Brt. D.

Bídněti. Daromníci a márnici biednejú,
chudobnejú a psotnejú. Hdž. Šlb. 56.

Bídnice. — B. = kurva, die Hure. Hr.
rk. 353.

Bídnický = bídný. Šm.

Bídnosť, i, f. = bída. Bern., Šm.