Předchozí (694)  Strana:695  Další (696) |
|
|||
695
|
|||
|
|||
Kovalčík, a, m., der Schmiedegesell. Laš.
Tč. Koválen, lne, f. = kováčňa. Slov. Bern.
Kovalíček, čka, m. = zdrobn. koval
Slez. Šd. Koválisko, a, n. = kovačisko. Slov. Bern.
Kovalka, y, f. = žena kovalova, ko-
vářka. Slez. a mor. Šd. Dle Bern. kovalka. Koválovati = kováŕiti. Slov. Bern.
Kovalovice, dle Budějovice, Kowalowitz,
vsi u Kojetína, u Víškova a u Posořic. PL., Rk. Sl. Kovalský (koválský, Bern.), Schmiede-.
Vz Koval. K. tovaryš, řemeslo. Mor. a slez. Tč. Dyšíš jak k. měch. Slez. Šd. Kovan, a, m., os. jm. Arch. I. 353.
Kovaň = kovárna. Us. Rk. Sl. K-ně =
hamry. Pam. Vel., Loos. Meziříčí. — K. = kovanina, kovaná práce, die Hammerarbeit. Hr. — K. (od Kovaná. Pal. Rdh. I. 131.), Kowan, městečko u Ml. Boleslavě. Tk IV. 379., V. 155., Rk. Sl. Kovanda, y, m., os. jm. Blk. Kfsk. 1342.
Kovanec, nce, m, Kowanetz, ves u Ml.
Boleslavě. Rk, Sl. Kování, das Hämmern. K. mokré, kove-li
se navlhčeným kladivem, das Nasschmie- den. Vz Včř. Z. 12. — K., der Beschlag. K. na okna a dvéře, na okenice. Vz Včř. Z. I. 29., 43. Kovanice, Kowanitz, ves u Nimburka.
Sdl. Hr. V. 273. Kovaníčkový čepec. Sdl. Hr. II. 264.,
Rk. Sl. Kovanín, a, m., Kowanin, ves u Volyně.
Sdl. Hr. III. 275. Kovanina, vz Kovaň.
Kovaniště, ě, n., die Hufbeschlagbrücke.
Rk. Kovánítko, a, n., u nožíře, das BündcheN-
eisen. Šm. Kovanka, kovanička, y, f., kováníčko,
a, n., der Beschlag Šm. Kovansko, a, n., Kowansko, ves u Nim-
burka. Kovaňský pán. Dal. 107., Tk. IV. 730.,
Rk. Sl. Kovaný Němec. Šf. Strž. I. 219.
Kovář. Cf. Rk. Sl., Mkl. Etym. 153.
K-ři = jednotliví řemeslníci; kováře = ro- dina jistého kováře. Vz -é. Zlinsky. Brt. O jeho náčiní vz: Dláto, Domek, Hřeboun, Kladivo, Kleště, Klíč, Kovadlo, Kružidlo, Kružítko, Měch, Nádobí, Nůž, Osekáč, Pil- ník, Prstenec, Rašple, Řezací, Rohatina, Sechomr, Sekáč, Stolička, Svírák, Štemfl, Vrták. K. koní a vozů, Huf- und Wagen- schmied. Dch. Studený k. = na mizinu přišlý. Mor. Brt. K-ři, ješto železo kují a měď. BO. Pane k-ři, rač s námi píti. NB. Tč. 93. K. dycky v kuzni kuje, nikda ženky nemiluje; K. stojí u komína, kúká z něho lotrovina; K-ři, k-ři, co jste vy tak pyšní? Nechtěli jste kovať mojej milej čižmy. Sš. P. 482., 522. K. smrdí, bude pršeť (padá kouř ze spálené rohoviny). Č. T. Tkč. Písně o k-řích vz v Er. P. 391. Dětské říkadlo: Kuje, kuje kovaliček v zelene dolince, co ukuje, to přepije, přijde do dom, ženu bije; žena neboha, troje děti ma: jedno chodi |
do školy, druhe šije bačkory, třeti sedi na
kamenci (říčním štěrku), drži gajdy na ra- menci, tak se pěkně hra: trarararara. Km. 1886. 629. Pověry o k. vz v Mus. 1854. 538. K. štěstí nekuje, každý je sobě hotuje. Prov. — K. = hovnivál, brouk. Mor. Brt. — K. = kovářík, luskavka, brouk. Kováře kla- dou si děti na znak na dlaň povzbuzujíce ho, by vyskočil: Kovářu, kuj! Brt. Dt. 38. — K., boletus luridus, Hexen-, Schuster- pilz, giftiger Löcherschwamm. Sl. les., Odb. path. III. 855. — K., os. jm. — K. Mat., dr. fil., prof. v Praze, nar. 1840. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 179. — K. Mat. Radosl., prof. v Pardub., 1837.-1872. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 167., Šb. Dj. ř. 2. vd. 261. — K. Eman., dr. a docent české univer. v Praze, spisov. Bačk. Písm. I. 928. — Kováři, paseky na Vsacku. Vck. Kováren, rně, f. = kovárna. Rk., Loos.
Kovářík, agriotes, brouk. K. obilní, a.
lineatus, a. segetum, der Saatschnellkäfer; tmavý, a. obscurus; chlupatý, a. pilosus; locikový, a. sputator; spálený, a. ustulatus. Vz Kk. Br. 216.-218., Šír II. 61., Schd. II. 507., Brm. IV. 118., Kram. Slov. — K. = slunéčko brouk. Mor. Brt. — K., os. jm. Blk. Kfsk. 1342. Kovárna, cf. Mkl. Etym. 153. V k-ně,
Us., v k-rni. U Jičína. Ltk. K. polní pro pohyb ruční a nohou; K. polní s větrníkem na kolách. Wh. — K., Kowarna, samota u Vodňan, u Sušice a u Vinohrad (u Prahy). Kovarný = obmyslný, úskočný, nolv-
/A,ŕjxavoq. K. Odysseus. Vký. Kovářov, a, m., Kowařow, vsi u Milev-
ska, u Chrudimě, u Nedvědic a u Litovle; Schmitzau, ves u Podstaty. Arch. V. 522., D. ol. III. 44., VI. 498., 500., Tk. III. 134., V. 165., Blk. Kfsk. 1342., Sdl. Hr. I. 154. až 157., III. 114., 117., Rk. SI. Kovařovice, dle Budějovice, Kowařo-
witz, ves u Dnespek ; Schmieding, ves u Chval- šin. PL , Tk. III. 5., 58., Blk. Kfsk. 379., Rk. Sl. Kovářsky. Po k. po ledě se voziti
(= zadní nohou do ledu cveky tlukouce). Mor. Brt. Dt. 208. Kovářský. K. ulice v Praze. Tk. II. 539.
Kovary, dle Dolany, Kowar, ves u Za-
kolan. Rk. Sl. Kovatelný, schmiedbar. Šm.
Kovati. Cf. Mkl. Etym. 153. O časování
vz Listy filol. 1883. 450., Bž. 197. ,Rovně konáno' oprav v: ,Rovně kováno.' — co: kosu. Sokl. II. 551. Ková synek, ková vrata, ty vrata jsou z stříbra, zlata. Sš. P. 749. K. (kouti) zlú radu. Slov. Ssk. — čím. Mlatem německé helmy kováše. Dal. 155. — kde. Na chřbetě mém k-li. Ž. wit. 128. 3. Kovatina, y, f. = kuté, kované železo.
Hdž. Čít. 211. Kovčín, a, m., Kowtschin, ves u Planice.
Kověr, u, m. = kaluže, die Lacke. Slez.
Tč. Koverovice = Koberovice.
Kovíčeti, vz List. fil. 1882. 31.
Kovíkati, vz Kovíčeti, Kuvíkati. Vz Šf.
III. 557. |
||
|
|||
Předchozí (694)  Strana:695  Další (696) |