Předchozí (464)  Strana:465  Další (466) |
|
|||
465
|
|||
|
|||
Prk. — U rybářů horko = jeden rok, ein
Sommer, ein Jahr. Rybník na tři horka (léta) rybami nasaditi. Us. — H., hořko = těžko, bídně, elend. Na Slov. Plk. — Jg. Vz Horký. Hořkodřevník, u, m., xylopia, rostl.
Bitterholz. Rostl. Hořkokořenný, bitterwurzig. Rostl.
Horkokrevnosť, i, f., t Heissblütigkeit,
Gallsucht. Jg. Horkokrevný, heissblütig, gallsüchtig V. j
Horkoměr (žaroměr), u, m., Hitzmesser. Rk.
Hořkoň, ě, f., quasia.
Hořkonavilý, bitterlich. Rostl.
Horkop, a, m. = horník.
Hořkoperný, bitter und brennend. Jg.
Hořkosolný, Bittersalz-. H. louh. Techn.
Horkosť, i, f., horko, parnosť, palčivosť,
horoucnosť, die Hitze, Gluth, Brunst. Ná- ramnou horkosť míti. V. H. přecházející (flie- gende H. ), D., slunečná, Har. H. zimniční. Horkosť, i, f., die Bitterkeit. H. mající
(hořký). V. — H. = hněv, nevole, žel, ne- chuť, Erbitterung, Unwille. K h-sti popou- zeti. Kram. Tajná h. v srdci. V. K h-sti při- vésti. V. Haněti (sluší) v čas a bez horkosti mysli. Kom. H. ducha, Br. Oznamuji vám svú velikú žalosť a hořkosť srdce mého (m. svého). Břez. Hořkovka, y, f., Bitterwasser. Rk.
Horkovlhký, hitzig und feucht, Jg.
Hořkucha, y, f., Bitterstrauch. Rostl.
Horký; horek, rka, rko; komp. horčejší,
hořčí; adv. horce, horko; horčeji. — H. = palčivý, horoucí, vederní, heiss, wann. Jg. H. písek, pec, D., lázeň. Us. Horký co var. V. Dokud železo horké, kuj. Us. Horké že- lezo nejlépe se kuje. Jg. Kovati železo, do- kud korké jest. V. Musí to shrýzti, jako pes horký koblih. Us. V příliš horké vodě bába ho koupala (je chtivý a kvapný). Č. — V horkém skutku někoho postihnouti (an
der frischen That ertappen). Rk. — H. ne- moc, zimnice (horečka), horké (palčivé) ne- štovice; h. krev, nežit. Jg. — H =. horkosť dělající, hitzig, erhitzend. Jg. Bobok je mokr a horek. Jád. Kosatec je horek. Byl. — H. = prudký, popudlivý, hitzig, feurig, hastig,
jäh. Jg. Horké krve. Jg. Není horký ani studený. Us. Horkého mozku člověk. V., Č. Z horka nakvašený. Č. H. jako blen (blín). Mt. S. — H. horlivý, srdečný, vroucí, heiss, innig, nicht gleichgiltig. Jg. H. bitva (krvavá). — v čem. Bude-li hospodář horek v božiem milovánie. Št. — H. perný. V. H. právo (strenges Recht). Jg. Horký, hořčejší n. hořčí; horek, řka, řko;
adv. hořce, hořko, hořčeji. H. = horký, heiss, zastr. Jád. — H. = chuti příkré, ští- pající, bitter. Jg. H. sůl, houba, lupen, tráva, jetel, Us., kořen. V. H. jako žluč, V., jako pelunek, Us., pelynek, chmel. Pk. Ani hořký ani sladký. Trnk. Hořká (pálenka): anglická, heřmánková, ruská, španělská. Kh. H. pivo. Us. — H. = protivný, žalostný, widerlich, bitter. Jg. H. pomsta, Troj. Výstupek hoř- kými slzami oplakává, Jg. Den h. a ne- šťastný. H. práce, smrť. L. — H. = rozhoř- čený, hněvivý, trpký, erbittert, unwillig, zor- nig. Jg. Slovy hořkými na někoho se utí- kati. V. Hořkými, tvrdými slovy přimlou- |
vati (slovy trestati). V. Nechtějte k ženám
hořcí býti. Stav. manž. — H. Na Slov. užívá se zhusta v námítce neb odporné odpovědi adj. horký (=hořký) ve smyslu českého: aj co! e co! jak pak! anon. toť se ví (iron. )! kozla! houby! atd. Lomidrevo sa káže Miesi- železovi obzrieť, či dačo za nimi nevidí ? Horkô (= o, -é) nevidím, povie tento. Pov. 93. (Prk. ) Horlanka, y, f., myší úško, Mäuseöhr-
lein. Berg. Hořlaviny, brennbare Mineralien. H. jsou
nerosty hořlavé buď tekuté zvláštního zá- pachu aneb pevné, obyčejně nekovové, malé hutnosti, malé tvrdosti a ve vodě neroz- pustné. Jsou to: síry, pryskyřice zemní a uhlí, Bř., zarnek, kamenka, jantar, asfalt, petRolej (odrůdy,: nafta, dehet skalní), tuha, anthracit. Š. a Ž. Vz tato slova. Hořlavý, brennbar. H. látky. Us.
Horlení, n. = nevole, hněv, Ereiferung.
K h. někoho přivésti. Ps. — H., toužení, Verlangen, horlivosť, žehravosť, Eifersucht, V., závisť, sočení, nepřízeň, Neid, Eifer, V., hor- livé následování, štek, řevnění, Wetteifer. V. Horlení po někom (štekování). D. Horlič, horlitel, e, m., der Eiferer. H. pro
náboženství. Sych. H. po někom. Nach- eiferer. D. Horlička, y, f., horlitelka, y, horlitelkyně,
ě, f., die Eiferin. D. Horličnosť, i, f. = horlivosť, der Eifer,
Nacheifer, Eifersucht. Plk. Horličný, horlivý, eifernd, nacheifernd;
eifersüchtig. Plk. Horlík, a, m., přílišný horlitel, Eiferer.
Plác. Horlitel, e, m. = horlič.
Horlitelství, n., horlení, Eifer, Enthu-
siasmus. Marek. Horliti, 3. pl. -li, horli, il, ení, horlívati.
H. = velkou nevoli jeviti, eifern; vášnivě mluviti, eifern; hořekovati, eifern; horlivosť, žehravosť jeviti, eifern; závisť jeviti, eifern; horlivě následovati, štekovati koho, nach- eifern, nachthun. Jg. — abs. Nehorli a pusť pryč, což jest preč. Tkad. Horlící (horlivý, žárlivý). V. — (se) na koho. Zlob. Smilná žena horlí na dobrou (ženu). Ben. V. — nad čím. Smrž. Nad matením křesťanův h. Kom. Kdo nad cizím štěstím horlí. V. — čeho. Jaká by byla horlivosť pro Boha, kdyby nebylo čeho h. a mstíti ? Scip. post. — Rk. — proti něčemu. Proti lhostejnosti h.,
proti rušitelům h. Kom. — pro co (si). H. pro dobré, pro Boha. Br. H. si pro bratra (hořekovati). Ros. — oč. Oč náležitého h., o slávu. Kram. O přednosť h. Ráj. Ale na- horlím se s Jidášem a proti němu? Mar. Khýn. káz. 30. — po čem. H. po bratru, po milém, po pánu Bohu (= dychtiti, 2. šte- kovati). Ros., D. — se s kým. S ženou svou nehorli, neboj se za ni. Syr., St. N. 227. — čím. Horliti velmi úmyslem horlivým (pohnouti se v mysli). Troj. Horlil jsem hor- lením velikým nad Syonem (pro Syon. Br. ). Zach. — z čeho. A tak z toho horlili, že se to bez jich povolení stalo. Plk. — jak: bez rozumu h. Zák. — si (hořekovati). V. — s kým o co v čem. Kdy s Assyrií
|
||
|
|||
Předchozí (464)  Strana:465  Další (466) |