318

Hnouti m. hbnouti (gъebnati). Hýbu a
hýbou m. hýbi a hýbí, přehláska zrušena.
Gb. Cf. Mkl. Etym., 82., 83., Mz. v List.
filol. 1880. 207.—208. — abs. Ani hni! Vz
Hni. Ani nehnul (netančil nic). Us. Hybaj
(nepřehlasený tvar) na pole, do školy! Hybaj
mně odtud! Hybaj z domu, z lesa! Hybaješ!
Hybaj dostati = výprask. To obilí dostalo
hýbaj (je zničeno). Us. Sd., Knrz. — (se
jak, kam, odkud) čím. H. nějakou otá-
zkou. Osv. 1. 73. Národem hýbati. Bart.
Rtoma hýbá jemně. Čch. Bs. 59. Ústy
úsměch hne mžiknutím. Osv. VI. 871. Sou-
cit hnul jeho srdcem. Vrch. Žádný jeho
kostmi nehýbej. Bj. Jen si nehýbat štěstím.
U Rychnova. Dobrovolné podvolení právy
hýbe. Vš. 123. Račtež nás naučiti, kterak
tiem hýbáno býti jmá podlé práva. NB. Tč.
252. Hýbal mne režným hláskem = bil. Kld.
1. 203. Neb často hýbají súdem protiv právu
na škodu chudým pro bohaté. Št. Kn. š.
146. Hnu zástupem. Exc. Přirozená milosť
jimi hýbe. Vš. Nelze by tam hnúti zrakem.
Op. Š. 33. Anděl tú vodú hnieše. Krist.
64. a. Hnul jest lidem. Hus I. 393. Ale že
z své vóle hnul milostí k sobě prve než
k Bohu; Ktož jest hrdý, nedá sebú hnouti
pravdě; Že jí (myslí) ani lakomstvo nehýbe
od pravdy; Nehnú-li se tiem v hrdosť. Št.
Kn. š. 122., 142., 150., 161. Lidé mocní
činie nepokoj veliký na světě hýbíc světem
jako pólnoční vietr mořem. Št. R. 142. a.
— se jak proti komu. Strana andělóv
jediné ze své hrdé vůle hnula se jest proti
Bohu. Št. Kn. š. — co, koho. (Záboj)
hýbal varytem svým hrady královské. Koll.
Sl. dc. I. 93. On křikne: Nehýbaj nás žádný,
již se jest zle mezi nimi stalo. NB. Tč. 72.
Ruka hříšníkova nehýbaj mne. Ž. wit. 35.
12. — se kudy (kde). Co se ti zase moz-
kem v tvé kotrbě hýbe? Drsk. H. se dobrú
cestú? Smil v. 1040. — odkud (kam
čím). Nepřítel hnul se od města. Dch. Ať
se zdráv s toho místa nehnu. Us. Brat.
Žádný ze svého h. se nechtěl (ustoupiti).
Sá. Zapřáhli 300 volů a 200 koní a ešče
sanutí z místa h. němohli. Sš. P. 40. H. se
se místa. Dal. 20., Žžk. 10., BO. Hnul jest
stany vojenskými ot Jerusalema. BO. A tak
hnuli sú se kněží z dobrovolné chudoby
Kristovy v lakomstvie, v smilství. Hus II.
356. Ješto sú se svú žádostí zlú od pRavdy
hnuli. Št. Kn. š. 152. Hybaj z místa. Us.
Ktk. Hybaj z mé kolíbke. Sš. P. 780.
Hybaj dolů z voza. Sl. ps. 384. Slíbil mnú
odtud nehýbati. Půh. 1. 150. A keď prišli
v prostred mora: Hybaj, milá, dolu s koňa.
Sl. ps. 77. Aby věc z místa hýbána nebyla.
Bdž. 157. — kam. Musím k pánu Bohu
na súd h. (jíti). Sš. P. 13. Hybaj, ďáble,
do propasti. Sš. P. 34. Hybaj, synečku, za
vozy. Ib. 459. — kdy (kam čím). Čeleď
aby se nehýbala od jednoho k druhému leč
při sv. Jiří neb při sv. Václavě. Sedl.
Rychn. 402. Při blsketu takém nelzě by
tam h. zrakem po všem kostelu v Efeže.
Výb. II. 2. Hnuli jsmy se ot řeky druhý
na dcět den. BO. V pondělí hnuli jsme se
všichni společně. Pref. 501. — se. Hnul se
průvod, Vlč., led, Dch., Osv., její ret. Kká.

Hni se! Již se to hýbá. Us. Dch. Ještě se
nebe hýbe (ještě je čas). Exc. Což se hýbe.
Ž. wit. Puer. 79. — se kam. Vlak hnul
se ku Praze. Us. Tataré se hnuchu v pravú
stranu. Výb. I. 46. A tak nemaje naděje do
božie pomoci i nechce se k němu chutně
h. Št. Kn. š. 31. — kde. Cos hnulo se
v něm. Vrch. Když uzří, že se hýbají v něm
ty žádosti. Št. Kn. š. 183. — s čím. Na
dvú městú s tělem svatým hnúti nemo-
žiechu. Dal. 53. Vácha kam bylo potřebí,
hnul se s ní (korúhví) udatně. Let. 67. —
se za kým. Ty spěcháš dál a nejistý můj
krok zas k novým divům hne se za tebou.
Vrch. — strany čeho. Nechtěje již více
strany titule hýbati. Žer. Záp. I 98.

Hňuhňati = ňuhňati. Vodník mluvě
hňuhňá. Kld. I. 258.

Hnůj = hnis, putredo. V MV. pravá
glossa. Pa. Vendi hnoj v kosti mé. Ž. wit.
Hob. 12. — H. = stercus. Ž. wit. 82. 11.
a j. — H. = mrva. Vz Kram. Slov. H. =
smíšenina výkalů domácího zvířectva se
stelivem; v širším smyslu = hmota, která
vlastnostmi svými fysikalními i chemickými
způsobilá jest nahraditi hnůj domácího zví-
řectva. Vz S. N. H. chemický, lučební, ne-
rostový, mastný, jadrný, slamnatý, čerstvý,
neuleželý, přiměřený, pomocný, živočišný,
Šp., obchodní, Sl. les.; rozbor, rozklad,
hmota, množství, přívoz, druh hnoje; po-
moc hnojem; továrna na h. Šp. H. se od-
pařil. Dlj. H. když se polívá, pěkně zahnívá.
Šd. Komu se h. příčí, nic nevyrolničí. Tč.
Když na hnoji houby rostou, bude pršeti,
Zlínsky. Brt. — H. moře = pěna. Lšk. —
H. = smetiště. Kn. rož. čl. 143., 144.

Hnulosť mysli = hnutí. Šm.

Hňupovstvo, a, ,n., die Tölpelei, Dumm-
heit; die Tölpel. Šm.

Hnus = hnis. Ž. gloss. Cf. Mkl. Etym.
68. — H. = hnusnost. Dk., Msn. Or. 121.,
126. Proti musu není hnusu. Ehr. Přes h.
lidský (lidské vady) byl přece dobrý člověk.
Šml. — H. = malé třísky, smeti. Val. Vck.
Brambory jsou letos samý h. (malé). U Če-
jova. Svátek.

Hňus = setřená sláma, seno. Mor. Brt.
D. 214.

Hnusení, n., das Ekeln. Dk. P. 7.

Hnusiti se v něčem = mazati se. Mor.
Knrz. — H. = tísniti, zmáhati, tlačiti, hu-
biti. To nás hňusí. Mor. Vck. Práca ho
hňusí; Veliké stromy hňusily malé. Brt.
v Mtc. 1878., 33., D. 214. — si co. Sen mne
nezná, jídlo sobě hnusím. Koll. I. 170.

Hnusník, a, m., der Ekelhafte. Ssk.

Hnusnosť. Takový sloh povzbuzuje pře-
sycenost, ba h. Hř. Hl. 128. Nečistotnosf
lidské oko k h-sti pozbudzá. Glč. I. 35.

Huusoba, y, m. a f. = hnusný člověk.
U Star. Hrozenkova na Mor. Vck.

Hnusobka, y, f., der Ekel. Slov. Bern.

Hnusota, y, f. = hnusnost. S. N. L 16.,
Ntr. VI. 168., Koll. III. 192., I. 360.

Hnut, u, m. = veliký kus dřeva, veliká
haluz. Laš. Brt. D. 215.

Hnutí, die Regung, Bewegung. H. ledu,
Dch., lodi, die Schiffsschwenkung, SI. les.;
h. srdce, Mour., ruky, Čch., milosrdenství,