Předchozí (251)  Strana:252  Další (253) |
|
|||
SSffi
|
|||
|
|||
112. Nebyl bych se toho do vás nikdy nadál.
Žer. L. 51. Služebníci stěžují sobě do pánův svých. Hos. 91. Všiu silú ufá do sebe. St. skl. II. 28. Jiné naděje neměj do mne. Anth. I. 1G5. Divi sě do tebe. Pass. 625. I toť je do spravedlnosti, že jsou pod jejie jménem všecky ctnosti. Št. Ń. 205. Co dobrého do vás žáci ? Výb. I. 946. Divno mi do sestry naší. Ctib. Hád. 10. Jest mně do tebe velice lítostivé. Žer. Sn. 54. Zdali nenie zjevná zlosť do závistného? Št. N. 121. — Pozn. Střídnými předložkami bývají v tomto pří- padě o s lok., na s lok. a v s akkus. — 4. Ve spojení se slovesy dáti se a pustiti se na označenou děje nastupujícího. Dal se do pláče, do smíchu, do křiku. Us. Kráva dala se do střečku. Poh. 371. Císařová dala se do stavení. Har. I. 120. Dejme se do toho. Jen s chutí do toho. Pustil se do nás, do práce. Us. — Pozn. Střídnou předložkou bývá v tomto případě na s akkus. Dali se na útěk. Dalo se na déšť. Us. (Vz Zk. Skl. 222. —225; Brt. v Listech filologických a pae- dagogiekých II. 141. —145.; Mkl. S. 524. — VI. „Do" ve složení s časoslovy zna- mená a) směr děje „až někam", k cíli něja- kému buď místnímu neb časovému. Dovezli ho do Prahy. Us. Doleželi jsme se bílého dne. Doseděl rána. Us. — b) Dosažení čeho vůbec. Smrti se v tom domě dobydlíš. Ně- kteří provazu se dokradou. Úřadu se do- koupil. — c) Pouhé dokončení děje prostým časoslovem vyjádřeného. S trpělivostí dočekal. Dlužník dodržuje. Již dohospodařil. Hodiny došly. Dobij mne. Již tu hru dohrejme. Slunce svůj běh již dokonalo. Tn. Vz víc Tn. str. 38. -43., 196; vz také Mkl. S. 204. - Pozn. 1. Když se činnosť ne na celý předmět, nýbrž jen na jistou čásť jeho táhne, kterou k plností, k dokončení přivodí, pojí se tato slovesa s gt., Zk., ale mor. Slováci a Valaši nepojí jich vůbec s gt. vyjma časo- slova zvratná. Brt. Vz Mtc. 1871. II. 86.; 1872. I. 5. Zlých časů jsme se dočkali. Velmi bystře na kázání jich (mysl, srdce) dojímal. — Slovesa pak s do složená, znamenají-li pouze dokončení děje, pojí se s předmětným akkusativem. Pšeničku jsme dožali. Už jsem moje milé děti dochovala. Donésti novinku. Věneček dovila. Dohnati krávu. Dodrati kabát. Dočísti knihu. Dopiti kávu. Brt. — Pozn. 2. „Do" často vypuzuje staré „po". Co je po tom (do toho) ? Po těch dělnících nic není. (Do nich nic není). Co je nám po tobě (Co je nám do tebe?). Jv. — Pozn. 3„Do" místo „k" u Opavy a na vých.. Slov. (dle polštiny): do žida m. k židovi. Šb. Ďob, ďub, u, ďobek, ďubek, bku, ďobeček,
dubeček, čku, m. = ptačí nos, zob, zobák, ťopák, kluban. Der Schnabel. — 1). = důlek na tváři neštovicový. Pockennarbe. Doba, y, f. = čas, částka času, chvíle, ein
Zeittheil, Weile, Stunde, ein Augenblick. Jg. Každé doby. V každé době života. L. Noční dobou. Ráj. — D. = počasí, die Witterung. D. zlá, dobrá. Zlob. — D. = jistý čas, určitá doba, ein gewisser Zeitpunkt, eine (gegebene) Zeit. Jg. Včera v ty doby, o ty doby, v tu dobu, o tu dobu. Us. Touž dobou; za našich dob; od dávných dob. Nt., V tu dobu, v ty |
doby' také = tenkráte. V tu dobu Vršovci
nejmocnější byli. Háj. V dobrou dobu. Svou dobu uhlédati. Jg. Tuto dobu = nyní. Po tu dobu = ještě. Kram. Od té doby. Doba vážná, ranní, večerní smutná, Us., obecná, dějepisová, potopnin (Dilluvialzeit), rozhodná. Nz. Po sou dobu (strč. a u Jičína). V době (svým časem; toho času). Kat. 1267., 1594. Ustanovil, kterú dobú se sjíti mají. Let. 26. Každú dobú byl jest hotov k službě. St. skl. V. 5. (instr. času). — D. = jistý rozměr času, průtah, ein bestimmtes Zeitmass. Na dobu, od doby do doby. — D. = čas sám, gerade die rechte Zeit, bestimmtes Alter, Reife. Jg. Na té době = zletilý. V. Je-li dcera na vdáni a na té době. Syr., Lom., Reš., St. skl. Pojav krále tajně k sobě, poče mu praviti o té době (o lásce Tristrama a krá- lové). V ta doby kněz vece pánóm. Rkk. 40. Pro spasenou dobu. Um des Himmels willen. Us. — D. = co vhod jest, čas příznivý. Vortheil, Nutzen, Glück. Jg. D. vhodná, pří- hodná, příznivá. Us. Svatopluk to naše doba (štěstí). Dal. Jáť jsem tvoje roba, učiním vše, což tvá doba. St. skl. — D. = stav, položení, osud, die Lage, der Zustand, das Befinden, das Schicksal. Jg. Nynější d. tvá. L. Nedoba = neštěstí. — D. = podoba, tvárnost, forma, způsob. Gestalt, Form. Veseliti se s tiemto světem nenie múdrého člověka doba (způsob, Art und Weise). Ms. z 14. stolt. Doba dobu nachází. Jel. Doba k době, rovní k sobě. V. Doba doby hledá, svůj k svému a psu kosť. Prov. D. dobu najde, čo kraj sveta zajde. Mt. S. Pod jednou každou způsobou celý Kristus jest a dobou. Slavíček rájský. — Stran přísloví vz ještě: Svůj, Rovný, Podobný. V., Č. — D. r logice = forma. Doba před- stavy, myšlénky je správná n. nesprávná. Jd. Způsob, kterým se myšlení děje, slove doba. Mark. log. — D. = míra krátké slabiky. Dlouhá slabika má v sobě míru dvou dob. Zk. Dobaběti, zcela babou se státi, völlig Alt-
mutter werden; cele bojácným se státi, ganz memmisch werden. Jg. Dobabiti, přestati babiti, aufhören He-
bamme zu sein. Ros. Dobadati se = dopíditi se, erforschen,
erfahren. — se čeho. Dobadal se toho. Jg., Zk. Dobájeti, el, en, ení, zu Ende dichten. Us.
DoBarviti, il, en, ení. — co čím; völlig
färben. Us. Ďobati, ďubati, ďoubati, díbati = zobem
kláti, klvati, picken, hacken. — čím, zobákem. Puch. — kde: v nose (rýpati), D., se v nose, klauben. Us. — se s čím (váhati, zaudern). Us. Dobatoliti se kam. Ros. Hinwatscheln.
Ďobatý, ďubatý, ďubkovatý, důlkovatý,
pockengrübig. Us. V. Doběh, u, m., das zu Ende Laufen, Ein-
holen. L. Doběhlý, der bis zu Ende gelaufen. Jg.
Doběhnouti, hnul, a hl, utí; dobíhati,
dobíhávati= během dojíti, dem Ziele zueilen; erlaufen, erreichen; dostihnouti, einholen; do- skočiti, einen Sprung wohin machen. Jg. — abs. Hodina dobíhá (dochází), Jg., die Stunde schlägt. — koho, čeho. V. Doběhl cíle svého. Jel., Št. Poráželi všecky, kterých dohěhli. Ben. — koho, co = postihnouti. Aťby ji |
||
|
|||
Předchozí (251)  Strana:252  Další (253) |