Předchozí (1037)  Strana:1038  Další (1039) |
|
|||
1038
|
|||
|
|||
2. Přikaliti, dobytku do nápoje otrub atd.
dáti. Us. Dch. 3. Přikaliti, il, en, ení. etwas trüben. —
co čím: vodu hůlkou. Přikalupovati, herbei gallopiren. Ros.
Přikanouti, vz Přikapnouti.
Přikapnouti, přikanouti, ul, ut, utí, při-
kapati, přikupovati, hinzutröpfeln. Jg. — co: kapku oleje. Us. —čeho: oleje (drobet). — co k čemu: Ros. — P., kapáním přibyti, zutropfen. Ros. — kolik. Přes noc přika- palo vína s velikou sklenici. Us. — Jg. Příkápovitý, subcucullatus. P. list. Rostl.
Přikarabatiti, vz Přikrabatiti.
Přikárati, kárám a kari, ein wenig züch-
tigen, tadeln. — koho jak: přísnými slovy. Přikasati si co: kasanku, die Schürze
sich umbinden. Na Ostrav. Tč. Přikasovati, dazu einkassiren. — co:
Ros. Přikašlati, kašlám a kašli, přikašlovati,
přikašlávati, zuhusten, hüsteln. Jg. Na Ostrav. Tč. Přikati se = protiviti se. U Opav. Pk.
P. komu = odporovati. Aby porůzné po- známky o věcech nesouvisejících, ba druhdy naprosto sobě přikajících v celek sobě upra- vil (žák). KB. IV. 5 ř. sh. 1. Příkaz, u, m., rozkaz, der Befehl, das
Gebot, die Vorschrift. P-zu nešetřiti, ku p-zu nehleděti. J. tr. Poslušen býti příkazu. Sp. P. kupcův neruší se jeho smrtí. Šp. Vy-
pravení p-zu jim uděleného; Byla to vý- jimka od p-zu; P. ve jménu Jesu Krista vyřčený. Sš. Sk. (6., 11.', 37. (Hý.). P.^ ká- ravý a téměř ironický. Sš. J. 219. Ženy u hrobu Páně od anděla p. vzavše utekly od hrobu. Sš. Mr. 71. Vz Přikázání. 2. Příkaz, u. m., příkaza, y, f. = pře-
kaza, překážka, das Hinderniss; zvl. nářek, závada, když kdo druhému v užívání statku mysle, že má k němu právo, překážku činí, der Anspruch. Jg., Hus. Činí na ten statek pří- kazy (osobuje si jej, erhebt Ansprüche). Ros. Aby těch drah (obecních) bez přiekazu uží- val. Hus. I. 27. Shledají-li, že má příkazu na svém věně, to jí má odčiněno býti; Po- kojně a bez p-zy; Že to jest mé zpupné dědictví a toho jsme podávali i naši před- kové bez p-zy. Půh. II.227., 293., 304. Vz Přiekaz. Příkaza, vz Překaza.
Přikázanec, nce, m., jenž se komu. při-
kázal či zavázal, přikázaný, der Botmässige; Klient, m. P-nci Jesu Krista, Sš. 1. 22. Přikázání, n., das Befehlen, Gebieten. —
P., rozkaz, příkaz, der Befehl, das Gebot, der Auftrag. P. jest vůbec každý přísný rozkaz oprávněných osob, jichž dlužno po- slouchati. Vz S. N. Původ, pobídka, míra, stupeň, pohnutka, účel, směr, způsob a roz- sah p. Sš. J. 223. P. dáti, vydati, uposlech- nouti, přestoupiti; deset, desatero božích p. V. P. násilné a poslušenství přimušené nebezpečné jest. Kom. P. něčí naplniti. Pulk. K p. jeho přeneseno tělo. Pulk. P. zlehčo- vati, ztenčovati. Kram. P. lidské, boží. P. zachovávati; podlé p. jednati. Jg. Z p. něco dělati. Kom. Od krále p. mám pod vyso- |
kými závazky. Let. 111. A drže se jeho p.
Hus. I. 1. Bůh dá požehnáni, drž se jeho p. Slez. Tč. Páni ku p. králově všecky pó- hony odložili. Půh. II. 447. P. Činiti, plniti. — P., die Zuweisung, přidělení. P. obcí k sou- dům. J. tr. Přikázanosť, i, f., die Hörigkeit. Zá-
vazek p-sti, der Hörigkeitsverband. J. tr. Přikázaný, vz Přikázanec, der Botmäs-
sige, Klient. Jol. Zemany, kteří nejsou tvoji p-ní, obešli. 1467. Poslušenstvím zavázaný, přikázaný. V. Břenek byl jeho otce přiká- zaný. Půh. I. 20tí. — P., obligat. P. věda. J. tr. — P., přidělený, přinesený, übertragen, delegirt. P. pravomocnosť. Hý. Přikazatel, e, m., der Gebieter, Befehler.
V. Ježíši, p-li (Sš. L. 168.: rozkazateli = mistře, émOrára), smiluj se nad námi. Ben. Luk. 17. 13. (Hý.). —P., der Grandprior. My Jindřich z Hradce p. zákona sv. Jana atd. Libri erect. V. Přikázati, káži. kaž. že (íc), zal, án, ání;
přikazovati = poručiti, befehlen, gebieten, auferlegen, anbefehlen, Befehl geben; dopo- ručiti, empfehlen, anempfehlen, anvertrauen, übergeben, widmen, überlassen. — co komu. Přikázal angelům svým, aby tě ostříhali. Br. P. koho komu = přiděliti. Rk. P. ně- komu nějakou úřední práci. J. tr. — jak. Pod propadením cti, statku i hrdla přikázal na vojnu se chystati. Sych. P. něco pod pokutou (pěti zlatých). T. Já tobě přikazuji pod mým umučením. Er. P. 509. P. někomu něco listem, Arch. I. 38., z úřadu svého, Tov. 3., pod poslušenstvím, Pass. 814.. pod nemilostí. Bart. 211., Let. 3(58., 308. Na jisto něco p. Sš. Sk. 49. — aby. P-ji, aby to bylo odloženo do druhého sněmu. Půh. II. 319. Vz nahoře. Přikazuji, aby přišel. D. Ale také že, když co tvrdíme n. s jistotou očekáváme. Přikazuji, že jej spokojíte. Žer. P-zal svým lidóm, že jsú mé lúky prodá- vali, i seno z nich pobrali. Půh. II. 499. Vz Chtíti. — komu o čem. Aby sousedům svým o tom p-li, by . . . Skl. 26. — se = v něčí kázeň, v službu a poddanosť se dáti, sich anempfehlen. — se komu. Jeho otec nám se přikázal. 1477. (Pal. Radh. I. 185.). Přikaž se raději některému pánu. Pč. 50. Ihned jemu se p-zal. Žk. 194., 50. P-zal mi přítele svého a slíbil mi zaň. Půh. II. 564. Otec se nám p-zal i s tím zánikem netolic- kým. 1477. Gl. — koho, se k čemu. Břicho- páskové rádi se ke dvorům panským při- kazují (připojují, oddávají se). V. Sv. Martina k službám přikázachu jako odpolu bezděky. Pass. 983. Petr k Pánu na vezdy se p-zal. Sš. L. 66. K nevěře Arianské se přikázal (oddal). V., Plác. — se komu v co. Při- kázal se mu v službu (zavázal se, stellte sich zur Verfügung, unterwarf sich). V. Výb. I. 160. — se komu za koho: za služeb- níka. Háj., Výb. I. — se na co: na něčí statek (táhnouti se k němu, nároky činiti). Šm., Ros. — s inft. P-zal ven maličko lidi ty vyvésti. Sš. Sk. 59. Přikázal mu mrkev ostrouhati. Us. — Háj., Br. Vz Kázati. Příkaznosť, i, f., die Disponibilität, Ver-
fügbarkeit der Beamten. ,J. tr. Tento úředník jest v p-sti. J. f.r. |
||
|
|||
Předchozí (1037)  Strana:1038  Další (1039) |