820

Odvečeřeti, el, ení = večeři skončiti, od-
byti, das Nachtmal endigen. Když odvečeřeli,
šli do zahrady. Ros. — Lom.

Odvečeří, n., der Nachmittag mehr gegen
Abend. Us. u Berouna. Dch. Abenddämme-
rung. Mřk.

Odvěčný. O. Hospodin = od věků jsoucí,
seit undenklichen Zeiten bestehend, Hank.,
svět. Měst. bož. Pohoří od věčnými lesy po-
kryté. Svět. O. slovo, tajemství, rození. Sš.
L. 104., 105.

Odvedenec, nce, m., der Rekrut. Tpl.

Odvedení, n., die Ab-. Fort-, Weg-, Ent-
führung. O. panny;. D. — Až do o. své neviny
(Darlegung). Schön. O. k vojsku, Assentirung.
Us.

Odvedený; den, a, o, abgeführt. O. na
vojnu, assentirt.

Odvěký = odvěčný. Již jednou stal se
konec křivdě o-ké. Pal. Radh). III. 226.

Odvěniti, vz Obvěniti. — co komu. Věna
jí odevzdáno od paní báby a přátel 10000 zl.
s náležitou knížecí výpravou, proti tomu od
pana ženicha odvěněno jí též 10000 zl. a za-
psáno na panství novohradském. Břez. 228.
Kteréž jsem byl odvěnil 15 kop. Brikc. Muž
od věnuje ženě o třetinu výše. Bdl.

Odvěrati, zastr. = odvírati, vz Otevříti.

Odvěravý, otvírající, öffnend. Ras.

Odvěs, u, m., závaží, der Senkel. Bc.

Odvěsiti, il, šen, ení; odvěšovati, odvěšeti,
el, en, ení = svěsiti, weg-, los-, abhängen,
absenken. Aesop. — O., odundati, odděliti,
weghängen, trennen. Kom. — O., das Hängen
beendigen. Ros.

Odveslovati, wegrudern. — kam: do
rákosu.

Odvěsna, vz Odvěsný.

Odvěsný. O. přímka nebo odvěsna, y, f.,
die Kathete, Jg., odvěsná, é, odvěsnice,
f. Nz. Odvěsná dopadu (světla, paprsku).
Sedl. V trojhraníku přímoúhelném jsou dvě
odvěsny a jedna přepona. Sedl. Strany v pra-
voúhlém trojúhelníku činící pravý úhel jsou
odvěsny. Prm. Druhá mocnosť (čtverec) pře-
pony n. podpony rovná se součtu druhých
mocností (čtvercův) obou odvěsných. Nz.

Odvěkový. O. provazec či šňůra, v horn.
Be,

Odvésti, odvedu, veď, veda (ouc), vede,
veden, ení; odváděti, ěl, ěn, ční; odvoditi, il,
zen, ení; odvozovati = pryč vésti, hinweg-,
ab-, fortführen, abholen, wegleiten; odraditi,
abhalten, abziehen, abführen, abbringen, ab-
mahnen; odevzdati, dáti, abgeben, abliefern,
übergeben, überliefern, aufgeben; odmítati,
zamítati, odpor vésti, widerlegen, ablehnen;
dokázati (nevinu), seine Unschuld erweisen,
ausführen. Jg. — Hospodin mrtví i živí, do
rovu přivodí i otvodí. Bj. -.co: peníze (za-
platiti, bezahlen, abführen). Úředník měsíčně
odvádí peníze, daň. Jg. Nováčky o. Vodu,
Us., dluh, V., činži, úroky, Us., počty, Šm.;
křivé nářky, Jg., nevinu o. (dokázati). Trip.
-- co, koho na co, do čeho, ke komu,
v co (kam), čím. Svědky kolika se uvolíš
žalobu uvésti nebo odvésti (widerlegen), to-
lika proveď nebo odveď, jinak při svou ztratíš.
Kol. 28. Koně do konírny, na stranu, Ros.,
ke kováři. Us. Záboj otvede je (muže) v úval.

Rkk. 7. Otvedechu zmilitka u kamenný hrá-
dek. Rkk. 66. A ona toho žádným svědomím
neprovedla a ten také žeby žádným svědo-
mím toho neodvedl. Vl. zř. 110. Někoho
strkem, Řad. stav., postrkem, Us., řečmi o.
Tkadl. Nuzností potřeby vinu od sebe od-
vedl. V. O. koho na vojáka. Sš. P. 576. To-
liko 10 zlatých mu na ty peníze odvedl. Žer.
Záp. II. 155. Summu k pokladnici o. J. tr.
Práci tovaryšem odv. Us. Někoho na vojnu,
k stavu vojenskému o.J. tr. Vodu do kašny,
děti do pokoje o. Us. Čím to odvodí (wider-
legen)? V. On mé žaloby ničímž neodvedl.
Ros. To jsem odvodil (dokázal) úředníky.
Půh. ol. 1412. O. koho chytrostmi. Kat. 2957.
Koho pod co. Er. P. 174. Dobrotú (zlého)
o. = odraditi, aby se nestalo. Št. 57. Vojsko
do zimního tábora o.; nováčky k vojenské
službě, k jízdě. Nt. Peníze k pokladnici o.
Šp. — co, koho od čeho: od bludu, od
hanebného života; od předsevzetí někoho o.;
o. od sebe žalobu, V., někoho od pokání,
Solf., od naříkání. Br. Původ rodu od koho
odváděti; slovo od kořene o. Nt. O. od práva,
von der Klage listig abbringen. Půh. ol. 1412.
O. koho od hřiechu. Št. N. 48. To od čtení
žádného o. nemá. Ler. — se, koho čeho:
boží služby. Št. Chtě (Vojtěch) liud pohan-
ských obyčejův o. Dal. 55. Odvedl se stavu
manželského (strhl). Pass. — koho jak od
čeho. Lid s pilností od něho odvozoval.
V. — co komu (do čeho). Do rukou jsem
mu to psaní odvedl. Jg. Odvedl mu peníze,
Ros., dluh. V. — co odkud kudy: vodu
z rybníka troubou, splavem o.; z hospody
koho, Ml., vodu z dolu o. Vys. Z něčí řeči
něco odvoditi. Dch. Kůň odvede ti ocas
z ruky. Db. — koho kam: za moře, Šm.,
za dům, za les. — koho za co: za ruku,
Us., koho za rekruta. Sš. P. 570. — se
s kým. Vyšel k němu a odvedl se s ním
na stranu (šli spolu na stranu). V. Odvedl
se s ním soukromí. Háj. — kdy. Budou již
s neděle odváděti. Us. Dch. — co jak. Pe-
níze na hotově odvedli. Žer. L. I. 45. — se
proti komu. A tím, že proti dovozující
straně se řádně neodvedl = odvodu neučinil.
1452. Odvedl ho mimo nadání bez vůle ot-
covy mezi pátou a šestou hodinou po stezce
pod skálu, aby nepřátelům ušel. — s adv.:
tajně, kradmo. V.

Odvět, u, m., rus. = odpověď, Antwort,
f. Šf. V odvět dal Ostrý. Km. (Kos. v Km.
1875.)

Odvet, u, m., odveta, y, f., die Wieder-
vergeltung. Zákon nový na místo o-tu žádá
odpuštění. Sš. Mt. 83. V řízení božím vládne
odveta. Sš. L. 74. — O., Ersatz, m.

Odvětek, tku, m., die Folgerung. O od-
mítnouti, verwerfen. Sš. L. 174.

Odvětitel, e, m., der Vergelter. Rk.

Odvetiti, il, ení = odplatiti, Gleiches mit
Gleichem vergelten. — komu čím: milostí
stvořiteli o. Ms. R. — se. Kdo se neodvetí,
ten se neposvětí. Č. 115. — se komu v čem.
V milování může se stvoření svému stvoři-
teli odvetiti. V.

Odvětiti, il, ěn, ění, odvčtovati, absondern.
— co. Odvěť tu směť (=odděl). Us. — se
čeho = odříci se. Aniž my se ho (slova pa-