445

jení břeven, die Fuge. L. — H. čepu, sroubu:
matice, das Zapfenloch, die Schraubenmutter.
L. — H. červů, Madensack. D. — H. nerostův
sluje čočkovitě rozšířený couk, a je-li roz-
sáhlý, sluje coukem. Vz Couk, Žíla. Bř. —
— H. hor = místo, v kterém se hory spo-
jují. Vys. — V bot. H. korálové (hlístník
mořský), h. ptačí n. stračí (stračí nůžka,
ulesník, polská mrkvice). Jg.

Hnízdoš, e, hnízdovec, vce, m., hnízdově,
čte, hnízdoše, hnízdouše, ete, n., pták, který,
když ostatní už vylítali, ve hnízdě zůstal,
der Nestling; pták z hnízda vzatý. — O dě-
tech. Pojď jsem, mé hnízdouše. — Jg.

Hnízdouše, vz Hnízdoš.

Hnízdovec, vz Hnízdoš.

Hnízdovka, y, f., byl., Nestwurz. Presl.

Hnízdový, Nest-. H. žíla, absätziger Gang.

Hnoj = hnůj.

Hnojavice, e, f. = hnojnice, Mistwasser.
Na Slov. Vz Hnojnice.

Hnojavosť, i, f., hnůj, hnis, Eiter. Tys.

Hnojavý, hnojící se. H. osypky. Aas-
blattern. D.

Hnojek, jka, m., nízký člověk, Us.; hmyz.
Krok. Vz Hnojko.

Hnojení, mrvení, das Düngen. H. silné,
dobré, skrovné. S. N. II. vinic. Vz Čk. 186.
Vz Hnojiti.

Hnojice, e, f., Faulschimmel, bot. Presl.

Hnojici, Düngungs-. H. věc (která ránu
k hnojení přivodí). Sal. Eiterungs-.

Hnojíček, vz Hnůj.

Hnojidlo, a, n., Düngerstreumaschine. Rk.

Hnojiště, ě, n., hnojniště, hnojník, mrviště,
die Miststätte, der Misthaufen, die Mistgrube,
der Misthof. V. Hnůj na h. voziti, tahati. H.
zakládati, pokryti (aby na ně slunce nesvítilo).
Us. Hadrlák na hnojišti hadrův hledá. Sych.

Hnojiti, 3. pl. -jí, hnoj, -je (íc), il, en,
ení; hnojívati = činiti, aby něco hnilo, hni-
lým činiti, faul machen, faulen lassen; eitern
lassen; mrviti. Hn., hnůj na pole atd. dávati;
pohnojiti, podhnojiti, vyhnojiti, dohnojiti,
misten. Sp. — abs. Kdo hnojí, dobře stojí.
Vz Hospodářský. Lb. — co, koho. Obilí
své hnojíš, lačným nedáváš. L. Šaty h.
(vlhkem, potem kaziti). Ros. Ránu, vřed h.,
eitern. Jg. Pole h., misten. Us. — koho
čím, kde: vězením, ve vězení (držeti koho
tam, až shnije a umře). L. — co čím:
Těla leností h. Kom. Pole hnojem, sádrou,
moučkou z kostí, draslem atd., Bř., ovčími
bobky (s ovcemi vystávati, roubovati, koša-
rovati, pokošeřiti). Sp. Vřed lékem h. Us. —
kam. H. na tvrdý úvar. Us. — k čemu:
k setbě. — po čem. Po pšenici hnojil. —
se (podbírati se, schwären). Rána, vřed se
hnojí. V. Pole se pěkně hnojí (mrví). Ros.
— aby. Silně hnojí, aby pole zlepšil.

Hnojitý, mistartig. Rk.

Hnojivo, a, n., čím se hnojí, hnůj, Dünger,
Düngungsmittel. H. umělá: superfosfát z uhlí
kostního; superčpavkový, čpavek draselnatý,
peruguano, moučka z kostí surová a ote-
vřená, moučka fosforitní. Us. H. živočišné,
vápenité, na zemáky atd.

Hnojivý, který hnojí, zum Eitern dienlich.
H. masť. Ja.

Hnojko, a, m., hnojek, lenoch, Faulenzer:
Na Slov. Jg.

Hnojkyd, hnojokyd, a, m., Mistauflader.
Aqu. —

Hnojnatý, plný hnoje, voll Mist. Zlob.

Hnojní, od hnoje, Mist-. H. vůz (hnojník).
Us. —

Hnojnice, e, f., hnojovice, hnojovka, mo-
čovka, hnojná jícha, die Mistjauche, -pfütze,
-lache, -grube, -wasser. D., Jg. Hnojnicí hnůj
polévati. H. se nesmí z hnojiště pouštěti. Us.
— Do staré hnojnice (do starého hnoje) síti.
Puch. Hnojnice dodržeti (hnojené pole vy-
užívati). Jg. Na Mor. jsou hnojnice desky
boční na voze, v nichž se hnůj vozí. Hnojné
jíše říká se, bařina', Brt., hnojůvka. Mrk.

Hnojničný, Mistjauchen-. H. mrvení.
Kauble.

1. Hnojník, a, m., kdo hnůj nosí, Mist-
träger. Aqu.

2. Hnojník, u, m., hnojní vůz, der Mist-
wagen, Us.; Misthaufen; Mistschwamm. Rk.

Hnojniště, ě, n. = hnojiště. Reš.

Hnojnosť, i. f., das Schwären, Eitern. Ja.
H. očí. Ms.

Hnojný, Mist-. H. vůz (hnojník), lopata,
vidle, korba, (V. ), nosidla, kára, děvka, voda,
Us. — H. = hnojený. H. země.

Hnojokyd, a, m. = hnojkyd.

Hnojotoký, hnojem tekoucí, schlamm-
flüssig. Koll.

Hnojové, ého, n., plat oráči od hnoje, das
Düngergeld. 1589. Gl. 63.

Hnojovka, v, f., hnojůvka: hnojnice. D.

Hnojový, Mist-. H. puch, Puch., houba,
Koll., materie. Tys.

Hnojule, e, f., hmyz, scatops. Krok.

Hňoucati, vz Nahňoucati.

Hnouti, hnu, hni, hna (ouc), hnul, hnut,
utí; hýbati, hýbám a hýbu, hýbeš, al, án, ání;
hýbávati. Hnouti, jsouc složeno, v obecné
mluvě v příčestí minul. času masc. jen h podr-
žuje: nehnouti — neh (ale: nehla, nehlo).
Jir. — H. = křiviti (ve složených: pře-, pro-
hnouti), beugen; z místa odstrčiti n. dáti,
bewegen, regen; pryč se bráti, sich trollen,
sich weg packen. Jg. — abs. Hýbej (hybaj)
= jdi! n.: pracuj! — kým, čím (se). Činíce
česť hýbali koleny (ohýbali je) a kývali
hlavami. Kom. Hýbati prstem, hlavou, nohou,
rukou, tělem, vodou, Us., nohama. Ctib. Pes
hýbá ocasem. Us. Hýbati koněm (jezditi).
Jel. Hýbáno bylo i jinými otázkami. Eus.
Milosrdenstvím hnut jsa nad ním. Br. H.
vojskem. V. Bůh se žádnou nehýbe vášní.
Jel. Milosrdenstvím se hnouti. V. H. táborem.
Prosbami krále uherského dal sebú hnúti.
Výb. I. 438. Bůh srdcem jeho hnul lítostí.
Bl. Odtud šťastným větrem jsme se hnuli.
Har. I. 49. Vz Instrumental. Umí věcí hnouti
(poraditi; učiniti, aby se o ní jednalo). Jg.
Ani hnuto tím není. Ros. Lejnem čím více
se hýbá, tím více smrdí. Jg. Ta věc jimi
hýbe. Jel. Drahé perly myslí hýbí. Jel. Nic
to vámi nehýbe? Br. Tvrdý sebou hnouti nedá,
V., Kom. Léčby kdy právo musilo hnúti
pravdú (přednosť před ní míti). Št. — (se)
s čím. Se s táborem h. Plác. Hnu sě s vojnú
s toho miesta. Alx. 1209. I hned odtud hnuli
s vojskem. Ben. — se kudy. Dál se lazem