556

Šp. V pekle písek do otýpek vázati budou
(o starých mládencích a pannách). Vz Že-
nitba. Č. — P., šermířské místo, Kampfplatz,
m. V. — P., zrnko, Sandkorn, n. D. — P.
mozkový, uhličitan vápenatý v mozkové žláze
žaludové. Schd. II. 333. — P., sku, m., mě.
v Čechách; strany gt. vz A, Bž. 79. — Vz
Tk. II. 545., III. 656., IV. 737., S. N., Tf. 391. —
P., Piskau, ves u Plzně. PL. U Bzence na
Mor. Hý. — P., bývalý název Brusky v Praze.
Na Písku. Dch.

Písemce, vz Písmo.

Písemně něco podati (na spise), žalovati
(skrze spis), žádati. J. tr. Schriftlich.

Písemní, vz Písemný.

Písemnice, e, f. = písárna.

Písemnictví, n., literatura, die Literatur.

Písemnosť, i, f., spis, písmo, psaní, die
Schrift, Urkunde, das Schriftstück, Dokument;
p-sti, schriftliche Aufsätze. Někomu dáti p.
(upsání, list). D. Noční lampou pomazaná p.
Sych. Prosebnou p. u někoho zadati. Sych.
P. podpisem svým potvrditi. Sych. — P., svě-
dectví, Urkunde. D., Us. — Jg.

Písemný, písemní, místo toho písebný,
m se střídá s b, vz B, M, Bž. 51. Přípona
-ný (ьпъ). Mkl. B. 145. Jg. liší písebný od
písemný; písemný odvozuje od písmo, pí-
sebný od pisba, cf. čižba — čižebný, platba
— platebný. — P., vztahující se k svatému
písmu, der hl. Schrift gemäss. Písemné ká-
zání. Oboje mluvení písemné jest. Kom. —
K světskému písmu, Schrift-, schriftgemäss.
Písemní řeč. D. — P. = psaný, schriftlich,
brieflich. Písemná smlouva. D. Písemná ob-
sýlka (půhonu). Sych. Na písemné pojištění
zásobili nás penězi. Sych. Aby paměť písemní
zůstavil. Lom. P-mné řízení, plnomocenství.
J. tr. P. závěť. S. N. P. rozkaz, památka,
vysvědčení, důkaz, zpráva, nařízení, žaloba,
Nt., spor, Federstreit. Km. Lidé věku star-
šího neobmeškali jsou všecko v písemnou
paměť přivésti. Bart. — P. = psaní n. písma
užívající. Pisenmí prosebník, Supplikant. D.

Písemský (zastr.), písemný, z písma ku př.
svatého vzatý, aus der Schrift. Tkad. II. 73.

Písemství, n. = písemnictví. Balb.

Píseň, sně (zastr. pěsň), písnička, y, f.
(zastr. píseňka, piesenka), das Lied, Lied-
chen. P. m. pěsnь, koř. pi (pě-ti, canere),
пъ, ni je přípona, s je vsuto. Schl. P. m.:
piesň, stb. pě-snь (pěji), s je přisuto. Gb.
Hl. 119. — P. = báseň, která se pěje, tedy
i epická; v užším smyslu jsou písně lyrické
básně, které přede vším k zpívání určeny
jsou. Vz S. N. P. jest lyrika druhu nejjedno-
duššího, lyrika prostá, stejně vzdálená od
vášně jako od hloubavého přemýšlení. Obsa-
hem písně jest čistá nálada mysli. Verš české
písně rozmanitého jest rythmu, ale vždy leh-
kého. Za dob nejstarších verš v písni postrá-
dal rýmu, za našich postrádati ho nemůže.
Verše písně druží se vždy ve slohy. Oblí-
beno jest opětování jednotlivých slov po
jistých verších, někdy také opětování jed-
noho neb i dvou veršů na konci každé slohy,
což sluje refrain (vratka). Dle obsahu roze-
znáváme písně duchovní a světské. KB. 159.
P. duchovní jest pronesení či vyjádření zbož-
ných citů či názorný a nadchnutý výraz po-

božného a bohumilého života slovem a zpě-
vem. Sš. Hc. 1. Nebo dle KB. 160.: V písni du-
chovní zobrazeny jsou city vznikající v mysli
člověka z poměrů jeho k Bohu. Jsou to p.
prosebné, děkovací, kajícné, chvalozpěvy
atd. P. písní, velepíseň, Sš., das hohe Lied,
canticum canticorum. Dch. P. světská, majíc
rozmanité vztahy k rozličným dobám života
lidského a přírodního, rozmanité má tvary:
svatební, pohřební, V., vítězná, Kom., ža-
lostivá, pastýřská, D., žalostná, Br., národní,
prostonárodní, umělá, S. N., p. chvály n. ku
chvále někomu složená, V., ponocenská, pří-
pitná, plavecká, Rk., hodovní (skolie), Nz.,
provedená, ve složkách atd. Vz více v KB.
160., S. N.. Mtc. 1876. 117. Úvahu o písni
u jednotlivých národů slovan. vz v Listech
filolog. IV. 140. P. složiti, Br., zpívati. Kom.
J. 630. P. na poděkování, p. pokoje. Jg. P.
k panně Marii. P. na modlitbu Páně. Kanc.
V. Miřinský 1531. Je po písni; je konec písně.
Sm., D. Žalm ten bez mála v národní p. vešel.
Sš. Mt. 281. Oj, ty Záboju, ty pěješ srdce
k srdcu pěsňú z středa hoře. Rkk. 8. Hudeb-
ník sladké písně zpívá. Kom. Jak zní vchod
písní? Sych. Mrtvého s pohřebními písněmi
pochovávali. Kom. Jednu p. ustavičně zpí-
vati. V. Každý svou (nějakou) p. hude. Č.
Žádná p. tak dlouhá není, aby jí nebylo
konce. Č. Není tak dlouhá p., aby neměla
amen. Lb. Každá p. má svůj konec (všeho
do času). Us. Všk. Pěkná p., kdyby jen k ní
nota byla (nedá se to provésti). Š. a Ž. čí
pivo piješ, toho píseň zpívej. Smil. Či chléb
jím, toho p. zpívám. Kdo čí chléb jí a pivo
pije, toho p. zpívej. Kdo miluje zisk, Jidá-
šovu p. zpívá. Cf.: Ty musíš tancovati, jak
já budu p. zpívati. Jg. — Písně, pl., kniha
písní, Liederbuch, n. D. — Vz Písnička
a více o písni v S. N.

Pisgor, u. m., vz Piskoř.

Pisidi-a, e, f. krajina v Malé Asii. —
Pisiďané. — Pisidský. Vz S. N.

Pisík, a, m., actitis hypoleucus, Strand-
pfeifer, m. Palliardi.

Pisila, y, f., Stelzenläufer, m., pták. Pal-
liardi. P. rudonohá, himantopus rufipes. Frč.
346.

Pisistrat-os, a, m., tyran athenský.Vz S. N.

Pisivka, y, f., rovnokřídlý členovec. P.
bledá, troctes pulsatorius; domací, psocus
domesticus. Frč. 149.

Pisivo, a, n., Schreibmaterialien. Techn.

1. Pisk, u, m., od pískati, zvuk mladých
ptákův, pískání, písknutí, das Pfeifen, Pipen.
Jg. Odtud přísloví: Mnoho pisku, málo zisku.
Mk. P. ptačí. Kdo poslouchá ptačího pisku,
má hovínko k zisku. Vz Marný. Jg., Lb.,
Č. M. 135.

2. Pisk, písk, u, m., stonek u péra, der
Federkiel. V. P. huserový, supí, orlový. Ras.
— Písk, parátko na zuby, der Zahnstocher.
Us. k Bavor.

Piskací, piskací, Blas-. P. nástroj. Tabl.

Piskač, pískač, e, m., pištěc, Pfeifer, m.
P. na flétnu. Rohn. Po těch jelo rozličných
hudcův, trubačů, bubeníků, pískačů, gejda-
řův (dudákův) a jiných hudeb. Har. II. 171.

Piskáček, čka, m., hvizdáček, glareola,
Grieshuhn, n. D.