Předchozí (433)  Strana:434  Další (435) |
|
|||
434
|
|||
|
|||
žebrní, plicní, čelní, hrdelní (hrdelnice, otok
hrdla, záškrt), rační n. rak. Jg. Než já se naději, že jest jměla hlízu v hrdle. Břez. Na hlízu morní scepeněl. V. Žižka hlízou jsa postřelen, umřel. Jg. Když pak k Soběslavi přitáhli, tu se Žižkovi hlíza vyvrhla a v úterý před sv. Havlem umřel jest. Bls. Hlíza neb vřed v lůně: vyčisť to a ukroť mízkou z ja- hod psího vína. Volk. Hlízan, a, m., korýš. Krok.
Hlízavý, hlízy mající, drüsig. Th.
Hlíznatka, y, f., bunium. Rostl.
Hlízní, hlizní, Drüsen-, Geschwür-. H.
bolesť. Ojíř. — H. bylina, kořen, hlizník, svinský kořen, Apostemkraut. Čern. Hlizník, u, m. Vz Hlízní.
Hlízný, hlizní, drüsig. Th.
Hlízola, y, f., Knollenerbse. Rk.
Hlizovatosť, i, f., Geschwüre.
Hlizovatý, hlizovitý, co hlízy má, drü-
sicht. Ros. — H., hlíze podobný, beulenför- mig, knollig. Byl. Hlízovník, u, m., krtičník, Braumvurz. Rk.
Hlizový, hlizní, Beulen-, Drüsen-. Hli-
zové koření. D. Vz Hlizní. Hlobidlo, a, n., tluk, der Schlägel. Na Slov.
Hlobiti, 3 pl. -bí, il, en, ení; hlobívati
= klíny tvrditi, pevniti, verzwecken; vyhlo-
biti klín = vyraziti. (Brt. ) — co kam: kůl do země (vrážeti). Plk. — co kde: stolici pod králem. Kom. — co z čeho: z prken loď. Kom. — komu co: si statek (zjednati). Plk. Na Mor. a na Slov. Hlodač, e, m., kdo hlodá, der Nager. Aqu.
Hlodák, u, m., ein Kuchen vom Teig-
reste. Rk. Hlodání, n. H. v příhbích. Jád. Vz Hlo-
dati. Hlodati, hlodám a hlozi; hlodávati =
hrýzti, objídati, nagen; tříti, reiben. Jg. — co. Pes hlodá kosť. Ros. Když pes hryze a hlodá kosť, jinému nedá pro svou zlosť. Lom. Zajíc kůru hlodá. Us. Kořen stromu, V., nehty. Jel., Rk. Hlodá mne (pochlebník). Jel. Svědomí ho hlodá. Us. — na čem. Na holých kostech hl. Sych. — co, koho čím. Myš ostrým zoubkem chléb hlodá. Závistiví svým utrháním hlozí jiných činy. Št. Cf. Zá- vistník zlořečeným zubem hryze jiných skutky. St. — co oč: dřevo o dřevo hl. (tříti). Us. - se o co = drbati, tříti se. Us.
Hlodavec, vce, m. Vz Ssavci. Das Na- gethier.
Hlodavka, y, f., lučavka, das Scheide-
wasser. Sedl. Hlodavý, nagend. H. oheň, Ráj.; h. zvíře,
vz Hlodavec. Hlodec, dce, m. Nager. Veleš.
Hloh, u, hložek, žku, m., der Hage-, Weiss-,
Mehldorn. V. Hrách tvrdý jako hloh. Na Mor. Hlohov, a, m., mě. v Slezsku, Glogau. —
Hlohovský. — Hlohovan, a, m. Hlohovec, vce, m., Weissdornvogel, -Spin-
ner. Rk. Hlohoví, hloží, n., mnoho hlohu. Dal.,
Tkadl. Hlohovka, y, f., hůl hlohová; hruška.
Hlohový, Mehldorn-, Hagedorn-. H. hůl,
keř (hloží, hloh), šípek (hlohyne), Reš., ko- runa. Mand. |
Hlohyně, ě, f., hložinka, hložka, hlohová
jahoda. Mehlbeere. Šípka hlohyni tresce (kotel hrnec kárá). Ros. Vz Hlohový. Hlohyňkový. H. jahoda, Hagedornfrucht.
Vz Hlohyně. Hlomažditi, il, ěn, ění = hlomoziti. Na
Slov. Hlomoz, u, m., povyk. Getöse, Lärm. H.
po ulicích. Us. Co za hl. v uších mi hlučí? Sych. — H. u děla, der Protzstock. Bur. Hlomouz, e, m. = mozol. Us. V Krkonoš.
Schwiele. Hlomoziti, 3. pl. -zí, il, en, ení, hlomo-
zívati. — co: šaty (trhati, opotřebovati, wetzen, abnützen). Jg., Rk. — se kde. Nehlomoz se pořád na klíně (hýbati sebou, sich bewegen). Jg. — se s čím = trápiti se, sich plagen, strapiziren, rackern Jg. Pořád se s kravami na polích hlomozí. Us. Se svědomím se hl. (trápiti). Kom. — se čím. K čemu se tou ničemnou prací hlomozíte V Sych. — se oč. Plk. — Hlomozitý, strapizirlich. H. starosť. Plk.
Hlomozna, y, f., u děla, die Protze, der
Protzwagen. Bur. Hlomozní, Protz-. H. hřeb, díra, kroužek,
řetěz, závora (u děla). Bur. Hlonouti, ul, ut, utí = hlacnouti, praštiti,
žahnouti, einen Hieb geben, schlagen. — koho čím. V Krkonoš. Hlošina, y, f. Oleaster. H. stříbrná či
úzkolistá, pichlavá, širokolistá, svraskalá, mnohokvětá. Rostl. Hlotoniti se, il, ění = hlomoziti se, sich
abmühen. Na cestě se h. Us. Libuň. 1. Hloub, i, hloubě, ě, hloubka, y, f. =
hlubina, hlubokost', hlubaň, hlubočina, Tiefe. V. Hl. věčná = hloubka více než 100 sáhův činící. (V horn). Am. Z hloubi duše. Šm. Na hloub kopati. Rk. 2. Hloub, u, hloubek, bku, hloubík, u,
m., hloubí = košťál u hlavy zelné. Strunk, Krautstengel. Ros. Bylina na hloubku neb košťálku stojí. Kom. Vz Třen, Hlúb. — H., tak zvaný kořínek, třeň hub. Us. Strunk. 3. Hloub = hlouběji.
Hloubačnosť, i, f., die Grübelhaftigkeit. Th. —
Hloubačný, grübelhaft. Th.
Hloubák, a, m., hlubač, hloubálek, hlu-
batel. Vz -ač, -tel. Der Grübler. Sych. Hloubání, n. Hloubáním čeho dosíci. D.
Nech toho marného hl. Sych. Das Grübeln, Nachgrübeln, Grübelei. D. Hloubati, hloubám a hlubi (zstrlé: hlúbám),
hloubeš atd., al, án, ání; hloubávati, kopati, rýti, graben; zpytati, grübeln, forschen, nach- grübeln. Jg. — čím: myslí (vyhledávati, hluboko do věci se pouštěti, hluboce zpyto- vati). D. — co kde, v čem. Co je hlúbati v takových věcech? Št. Co v mysli hloubaje chodil. Gníd. V báních hloubati. Šm. — adv. Lépe jest prostě věřiti, než všetečně hl. Ros. Ne výše hloubej nežli náleží. Br. Hloubatý, hloubitý, hloubkovatý, strunkig.
Jg. -
Hloubavě, grübelnd. Jg.
Hloubavosť, i, f., Grübelhaftigkeit. Jg.
Hloubavý, nachgrübelnd, grübelsüchtig.
Mus. — |
||
|
|||
Předchozí (433)  Strana:434  Další (435) |