Předchozí (42)  Strana:43  Další (44) |
|
|||
43
|
|||
|
|||
o túž při straně ke ztrátě naleznú. O. z D.
— se ke komu. K těm se nalézám (při- dávám, těch následuji). Plk. — s inft. Nalé- zají se býti povinni všelikou náchylnosť jiným prokázati. V. Dosti diviti se v tom hnutí nalezne člověk. Št. (Výb. 1.662.10,). — Ať mi to u plotu nebo pod hruškou se svými soudruhy do večera nalezneš. Us. — s an nebo s přechod. Nalezl ho, an spal (spícího). Dvéře na březe ležící nalezl. Pass. Nalezl ho ležícího. Háj. Vz Viděti, An. — U nalézati opisuje se pod- mět n. předmět větami vztažnými nejvíce s konditionalem. Nalézá se tu, kdo by tam šel. Nalezne se, co jesť měď a co jest čisté zlato. Bart. Vz Věta podstatná vztažná. Nalezavosť, i, f., die Erfindsamkeit. Mus.
Nalezavý, výmyslný, erfinderisch. N. duch,
Rostl., vtip, umělec. Šych. Nálezce, e, m. Žádá se šlechetný n. těch
peněz, aby je vrátil. Us., Jg. Der Finder, Auffinder. Nálezče, ete, n., das Findelkind. Plk.
Nálezček, ečku, m. = z malý nálezek, das
Fündchen. D. Nalezčí, Finder-. N. mzda. Zlob.
Nálezek, zku, m., nálezeček, čku, m.,
die Erfindung, Erdichtung, Entdeckung, der Fund. V. N. lidský, Štelc, bláznový. Eus. N. vymysliti. Mart., Er. Nálezky a výmyslky. Čr. Co se dotýěe n-ků vládických. Vl. zř. 2. str. 12. Nalezenec, nce, m., dítě od rodičů po-
hozené a od jiných nalezené. Vz S. N. Der Findling, das Findelkind. Pass., D. Dům n-ců. Plk. Fond, správa n-cň. Šp. — N., nale- zená ruda, uhlí atd. Am. Nalezení, í, n., najití, das Finden. N. sv.
kříže. D. Nebyla dlouho k 1. šp. m. nebylo jí nalézti. Pk. Pravý mops jest v Rusku k n. šp. m. pravého mopsa najdeš, najíti lze. Km. — N. = smyšlení, nálezek, die Er- findung. D. Nalezeniště, ě, n., lépe: naleziště, ě, n.,
der Fundort. N. bylin, kamenů, minerálu. Krok. Nalezený, gefunden, befunden. N. věc
(nálezek), dítě (nalezenec). V. Nalezenu a usvědčenu býti v čem. Bart. I. 12. Nalezinec, nce, m., das Findelhaus.
Naleziště, vz Nalezeniště.
Nalezitel, e, m. = nálezce, zastr.
Nálezné, ého, n., odměna, kterou držitel
ztrativší věc povinen jest dáti nálezci. Vz S. N. Der Finderlohn. Nalezně, ěte, n., nalezňátko, a, n. = na-
lezenec. Th. Nálezník, a, m., der Finder. N. ztracené
věci. MM. Naleznu, vz Nalézati.
Nálezný, od nálezu, Fund-, Finder-. Nál.
peníz (plat za nalezení). Plk. N. súd (který nálezem se děje). Výb. I. Najvyšší písař nemá býti v nálezných súdích jako i jiní jeho mlazší a nemají býti v potazu úředničím (O. z D. Arch. II. 486.). Die Urtheilsfiillung, die Berathung der Kmeten vor dem Urtheil. Gl. 168. Nalezovati —nalézati. Mand.,Bel., St. skl.
Nálezový, vz Nález. Rechtsspruch-, Be-
fund-. N. registra. Půh. 1492. Nalézti, vz Nalézati.
|
Náležející komu. Dům otci n. Vz Ná-
ležeti. Náležejicnosť, i, f., potřeba. Ros. Das
Zugehör. Náležejicný, gehörig. Ros.
Naleželý, abgelegen. N. ječmen (na poli),
ovoce. Us. Dch. Naležeti se, el, ení = dlouho ležeti, lange
liegen. Dosti se tam naleželi. Ros. To pivo dosti se naleželo. Jg. Náležeti, 3. pl. -žejí (D., Br., V.; náleží,
D., Kom., Mkl. Vz Zk. M1.110. Dle Brs. 18. má správně ,náleží´ pocházejíc od ležeti, než přijavši dlouhou předložkou jiný smysl, tvoří ode dávna 3. pl. na-ejí: náležejí), žej, žeje (íc), el, ení = něčí býti, přináležeti někomu, an-, zugehören, Eigenthum sein; vztahovati se, patřiti, Beziehung haben, gehören, be- treffen, darunter zu rechnen sein; přináležeti, příslušeti, slušeti, sich gehören, ziemen, ge- ziemen, gebühren; záležeti, daran liegen. Jg. — abs. Sem náleží, přináleží; sem to nenáleží. V. Tam náležejí kotláři atd. Kom. Což náleží a sluší. V. Nezachovati se, jakž náleží. Sych. Neumím jim jak náleží vy- hověti. D. Více než náleží. V. — komu. Kterému právu manžel náleží, k tomu také manželka jeho. Kol. 15. Ač náležela-liby pře tomu soudu. Zř. F. L Co všechněm náleží (obecné jest). V., Kom. Komu na tom zá- leží? Us. Tobě náleží (sluší). V. Nežádej toho, co jinému náleží = což jiného jest. Cf. Nepožádáš ničeho, což jiného jest. Pěkně tedy píše Lev z Rožmitála r. 1527.: Jestliže jste co od kostela vzali, což jest téhož ko- stela (= což témuž kostelu naleží n. patří). Šb. — komu jak. Jakoby jim z práva ná- ležely. V., 8. a Ž. To mu vším právem ná- leží. Us. — k čemu. K sobě n. (patřiti). D. K tvému úřadu náleží (sluší). V. K jistému soudu a právu n. Solf., Er., Zř. F. I. K ně- jaké faře n. J. tr. K jistému kostelu nebo záduší n. V. Skutek, kterýžby k souzení soudem zemským náležel. Vác. XX. Kdožby mana z manské věci před který jiný soud pohonil než před dvorský neb manský, ku kterémuž kdo náleží, že mu ten půhon bude zdvižen; Poněvadž některé městečko k témuž zámku náležející daleko od zámku jest. Zř. F. I. — kam (čím). Náležím do toho stavu osudem. Kom. Někam osadou, D., farou n. J. tr. Ten ostrov náleží pod správu Be- nátčanov. Har. Kolos rhodský náležel mezi sedm divů světa. Ml. — na koho, na co. Náleží to na mne (sluší se). Ros. Jak na jeho důstojnost' náleží. Br. Opatříme ho tak, jak na vězně náleží. Sych. To na ně nenáleží. Vrat. 8. — na čem (komu). Na penězích nám málo náleží (záleží). Us. Prorokům na tělesném jedění a pití málo náleželo. Roz. Urb. Reg. — komu pro co. Pro jeho vě- domosti náleží mu první místo. Ml. — komu po kom. Co jim po předcích náleží. Er. — s inf. Dobrou pověsť náleží zachovati. V. Účinnými býti na možné (bohaté) náleží. Lom. Manželky milovati vám náleží. Flav. N-ží nám tak učiniti. Br. Vz Dostati se. — aby. Správci lidu náleží, aby .... Háj. Ná- leží na obžalovaného, aby .... Rk. Náleží, aby obec věděl jak spravovati. V. |
||
|
|||
Předchozí (42)  Strana:43  Další (44) |