290

Já té starosti odležím (ležením odbudu).
On toho pádu odleží. Ros. On té rozkoše,
V., té mrzutosti odleží. Sych. — co. Větší
čásť dne. Reg. zdr., celý den odležel. Rk. —
se. Ovoce, pivo se odleželo. Us. Nechme té
věci, až se odleží (do rána atd. =počkejme
s ní, snad se to podruhé podaří). Č. To pole
musí se odležeti (odpočinouti). Jg. —■ se
čeho. On se toho odleží (toho ležením po-
zbude). Ros.

Odlíčeně, disjunktive. Mark. log.

Odlíčenosť, i, f., Disjunktivität. O. úsudku.
Mark. log.

Odlíčený, disjunktiv. Mark. log.

Odlíčiti, il, en, ení; odličovati = odděliti,
trennen; odčiniti, vergüten. — co od čeho.
Marek. — komu čeho = nahraditi. Šm. —
Tkadl. — se od čeho (lišiti se). Krok. —
se čím od čeho. Marek.

Odličně, odchodné, rozdílně, verschieden.
Musíme obojí slovo různě a o. bráti. Sš II. 88.

Odličnosť, i, f., die Disjunktion; Modifi-
kation, odlika, odstín, die Nuance. KB. 223.,
Rk. O rozsevači se parabola docela se slovy
u Matouše shoduje až na některé o-sti. Sš.
Mr. 19.

Odličný, disjunktiv (log.), Rk.; odchodný,
rozdílný, verschieden, anders geartet. Na háje
a luhy, kdež nerostou radovánky jiným svět-
cům a světicem společné, nýbrž vyšší a od
jiných o-čné. Sš. Mt. 262. Významem para-
boly obé od sebe odličny a odlišny jsou.
Sš. Mt. 329.

Odlidný, nelidný, menschenleer. O. poušť.
Sš. Mr. 7.

Odlika, y, f., disjunkce. — O., odličnosť,
Nuance. Tyto o-ky jednoho a téhož jména.
Šf. V druhé části řeči horské smýšlení a jed-
nání křesťanské v nejznamenitějších o-kách
vypisuje. Sš. L. 74. — O., obraz, nápodoba,
nákres, Nachbild, Kopie, Abbild. Sv. Monika
jest pravá duchovní o. příběhu našeho. Sš.
L. 78. Stánek zemský (u židů) byl o-kou
nebeských věcí. Sš. Ž. 71.

Odlikovati, vytvořovati. Mus. — O., různiti
se, odchodným býti, sich unterscheiden. Leč
verš ten odlikuje se tím, že . . . Sš. L. 80.

Odlikovna, v, f. Schule für den Nach-
bildungsunterricht. Am.

Odlípnonti, vz Odlepiti.

Odlistěti, ěl, ění, listy ztratiti, Blätter
verlieren. Jg.

Odlistiti, il. ěn, ění, entblättern; se, listy
ztratiti, sich entblättern. Sš. Oa. — co čím:
rostlinu rukou (listy strhnouti).

Odlišnosť, i, f. = odličnosť, der Gegen-
satz zu etwas. Rk.

Odlišný = odličný.

Odlištiti, il, ěn, ění; odlisknouti, knul a
kl, ut, utí = odseknouti, odmrštiti, abschnel-
len. Umí on odlistiti jako jeden (jazykem),
kann gut abtrumpfen. Ros. — Jg.

Odlítati, vz Odletěti.

Odlitek, tku, m., der Abguss, Abklatsch.
Dch. Odlitky dělati (odlívati). Nz. O. sádrový.
Prm. Mycí o-ky sádrové, vz Prm. III. č. 20.
O-ky rostlin a živočichů jak se dělají? Vz
Prm. III. č. 15. Vz Odlivek.

Odliti, odliji (v obec. mluvě: odleji), od-
lij, (v obec. ml. odlej), lil, it, ití; odlévati, od-

lívati,ab-, weggiessen. — co, čeho (komu).
Kdo komu plnou odlije, jemu zase vrcho-
vatou. Ctib. — odkud kam: ze dčbánu
do sklenice o. Ros. O. ve formy. Vys. Zpět-
ným působením se spása synů na otce od-
lívala. Sš. L. 28. Sláva boží od něho na ty
věci se odlívá. Sš. L. 34. Blahé účinky zá-
sluh jeho se na lidi odlívaly. Sš. L. 47. Ochota
a jich dobří skutkové odlévají se k slávě
Páně ( — jdou, čelí, táhnou se, gehen, zielen,
sich beziehen). Sš. I. 363. Nenávisť proti
Kristu odlívá se na otce. Sš. J. 247.

Odlítnouti, vz Odletěti.

Odlitovati, pomstiti, odemstiti, rächen,
wieder vergelten. — co na kom: bezpraví.
Ms.

Odlitý, odlit, a, o, abgegossen. Jg.

Odliv, u, m., die Ebbe. Příliv a odliv.
Jg. Vz Moře, Odlev.

Odlívání, n., das Abgiessen, der Abguss.
O. obrazů. Jg.

Odlívaný, odlíván, a, o, abgegossen. O.
víno, pivo. — O., ulitý, gegossen. Zdál se
spíše odlívaný býti nežli zbitý (peníz). V. —
z čeho. Obraz z mosazi o. Har.

Odlivek, vku, m., der Abguss. O. sádrový.
Světoz. Vz Odlitek.

Odlívka, y, f., míra, co kdo má plti. Pijí
na odlívku. Ros. — O., co se odlije, das Ab-
gegossene. Jg.

Odlochovice, ves u Votic. Vz S. N.

Odlom, u, m., odlámání, das Abbrechen.
Vus.

Odlomcovati, aufhören zu schütteln. Zim-
nice jím ještě neodlomcovala. Ros.

Odlomek, mku, m,, odlomený kus, Frag-
ment, n. V.

Odlomiti, il, en, ení; odlámati, odlámám
a odlámu; odlamovati, ab-, wegbrechen. —
co: pečeť. Sob. — co s čeho: větev se
stromu. Us. — co od čeho. Rk. — čím:
rukou. — se. Odlomil se kámen. BO.

Odloučenec, nce, m., ein Abgeschiedener.

Jg-

Odloučení, n., die Trennung, Absonde-
rung. V. Od Boha věčné o. V. V o. žíti.

Odloučenost', i, f. Abgesondertheit, Ab-
sonderung, f. (Eigenschaft).

Odloučený; odloučen, a, o, abgesondert,
getrennt. O. rána (roztažená). Ras. O. pra-
vidla (odtažená). Marek. O. oddíl, detachirte
Abtheilung. Čsk. — od čeho: od obcování
lidského. Jel. Boj se odlúčen býti od ko-
stela vítězicieho. GR. — čeho čím. Nebyli
vší věcí o. toho pokrmu. Št. Věčněť Boha
odloučen bude. Št.

Odloučilý, který se odloučil, abgeschie-
den. Nej.

Odloučiti, luč, louče (íc), il, en, ení; od-
lučovati, sondern, absondern, trennen, aus-
scheiden. Jg. — co, se od koho, od čeho
(čím). Kozly od ovec. Ros. Jedno od druhého
o. V. Aby obyvatelé žádným způsobem od-
lučováni a odcizováni nebyli od koruny české.
V. Zlato od stříbra o. Vys. Chtěla zlosť jich
nečistá o. tě od Krista. Sš. Bs. 5. O. někoho
od lásky Kristovy. Chč., P. 18. a, Chč. 607.
— Kat. 815., St. skl., D. — čeho, koho.
Odloučili se všeho světa. V. Bych nebyla
tvého laskavého odloučena obcování. Troj.