Předchozí (367)  Strana:368  Další (369) |
|
|||
368
|
|||
|
|||
v nedělu věru pohřeb měla; Je tuze ne-
mocna, do večera umře; Hned umřit musí do dňa devátého. Sš. P. 12., 125., 176., 500., 560., 664. (Tč. ). U. za věku mladého. Dal. 25. A již několik let před námi matka naše byla umřela. Anth. I. 102. Umřel o sv. Trojici. Let., Výb. I. 436. Umřel u veliký pátek. Dač. II. 5. Keby ja len, Bože, na piatok umrela, že by ja v nedělu pekný pohreb mela. Sl. ps. 23. Kýž umru v tu chvíli. Pis. Šd. Pravil, že to léto, když Uhři Horu vypálili, Jitka umřela v postě; Mlazší bratr několik let před Mikšem umřel; Hned třetí den umřel; Na (ten) den umřel; A vědetiť dávám, že v tento patek nynie minulý v 16 hodinu ten král kacieřský sedě na stolici umřel. Arch. 1. 164., 171., 173., II. 440., V. 314. (Šd. ). Vladislav umřel v Bu-
díně ve čtvrtek před květnou nedělí. Bart. 13. Biskup, jáhen... v pohanských hrách umřel by, ani na oběti ani v modlitbě za něho buď prošieno; Jedli sú a v tu hodinu umřeli sú: na těle nic, ale na duši. Hus I. 173., 335. (Tč. ). U. po nečasném porodu. Lk. Při porodu u. Us. — Pozn. Vytýká-li se při slovese umříti věk nebo stav, ve kterém kdo umřel, klademe nominativ n. instrumental s příčestím jsa: Umřel jsa kmet osmdesátiletý. Umřel jsa farářem ve svém rodišti. Vz Co. Brt. — proč, pro koho. Má milá Mařeno, pro kohos umřela? Pro toho synečka některého. Sš. P. 771. Pro lásku falešnou musím umřít. Er. P. 156. Kristus zajisté umřel pro zjednání nauk spravedlnosti před Bohem platné; Kristus za nás pro hříchy na kříži umřel; Umírati budou lidé pro strach a pro očekávání toho, co přibude na veškeren obor. Sš. II. 30., 35., L. 193. (Hý. ). Takej' to věděti, že ne pro bolesť kto umře, ale... Št. Neraď krmí svú toho ztratiti, pro něhož Kristus umřel jest (Pav. Řím. 14. ); Kteříž sú Krista tak velice milovali, že sú pro něho i umřieti nepochybovali; On jest umřel pro tě, umři ty hřiechu pro něho i pro sě. Hus II. 284., III. 94., 123. (Tč. ). — adv.: náhle, nena-
dále. V. — Synonyma. Rozžehnal se se svě- tem. Odešel na cestu všech lidí. V. Již mu odzvonili. Odejíti na věčnosť. Hlas. Odešel k otcům. V. Odebral se ze světa, k většímu houfu, V., k veliké armadě. Už složil kosti. Šel šňupat hlínu. Natáhl bačkory. Už ho hlava nebolí. Už hlídá vrabce. Svět s divokými hu- sami hlídati. Dostati se na zelenou louku; Jíti do navi. (Dal). Pk. — Vz Mříti. Umřitý, vz Umřitej.
Umrkati, vz Umrknouti. Umrklý oheň, erloschen. Kram. 1. Umrknouti, kl, utí: umrkati, umrko-
vati = zatmíti se, dohořívati, uhasnouti, sich verfinstern, erlöschen; se, finster wer- den. — abs.. Slunce se zatmělo a umrklo. V. Lampička umrká. Us. Bf. — kde. Oheň v peci umrkl. Zlob. 2. Umrknouti, einschlummern. Nemocný
drobet umrkl. Mor. Tč. 3. Umrknouti = umlknouti. Dlouho ště-
betaly, konečně u-ly. Us. Vck. 4. Umrknouti, umrkovati, winken. —
čím: očima. Us. Tč. |
Umrktati = zhasiti, auslöschen. — co:
světlo. Us. Chmela. Umrlák, a, m. = člověk bledý jako smrť,
ein Mensch blass wie eine Leiche. L. Umrlárna, y, f. = umrlčí komora, die
Todtenkammer. Mor. Šd. Umrlcový, mortuorum. U. posvěcenie.
Ž. wit. 105. 28. Naplnil jest všecka miesta kostí u-vých. Bj. Umrlči, v již. Čech. umllčí; umllčí truhla
= rakev. Vz Umrlý. Kts. Leichen-, Todten-. U. hody. Kom., lešení, hnát, list, zváč, puch, smrad, barva, zvon, D., komora, vůz, úřad, J. tr., dvůr, anděl, Dch., večer (snad večer před pochováním mrtvoly). Jir. Mus. 1864. 373., BO. Za tou příčinou u. hlava pod kří- žem Páně se maluje. Sš. II. 130. Kázal, aby ho přioděli v roucho u. Pal. Dj. III. 3. 264. Na místo koruny dostalo se mu u-ho věnce. Ddk. V. 39. U. krev (umrlcova). BR. II. 875. a. U. list, lépe: úmrtní. — U. hodiny = hmyz ve dřevě klepající. Koll. Čít. 38. — U. hlavička, bylina, větší hledík, vlčí huba, vyžlín, antirrhinum, das Löwenmaul. Vz Rstp. 1140. Umrlčina, y, f. = umrlec, die Leiche.
V. — U. = umrlčí puch, der Todtengeruch, Leichengeruch. Umrlčinou vonělo, mé srdce omdlelo. Sš. Ps. 394. U-nou páchne. Vz Smrť. Č. Umrle sem na to zapomněl. Us. u Rychn.
Msk. Cf. Zapomněl jsem na to jako na smrť. Msk. Umrlec, lce, m. = mrtvé tělo, der Todte,
die Leiche. V. U-ce v domě míti. Bern. Dnes králem, zejtra u-cem Kon. U-ce bal- samovati. Sych. Bledý jako u. Km. Aby myslil o nějakém u-ci, kterak jest hrozný. Hus III. 189. Nebieše domu, v němžby ne- ležel u.; U-ce pohřébsti. BO. Pověry o u-ci vz Mus. 1853. 481. Umrlina, y, f. = mrtvé tělo, ein todter
Körper, die Leiche. Br. Živého v pravdě živý Kristus za večeři sám sebe apoštolům svým dával a ne mrtvý nějakou u-nu těla. Exc. Jako supové kolem u-ny shledávají se. MP. Všeliké u-ny nebudú jiesti. Ez. 44. 31., BO. U-ny budete se chovati. BO. — U. = umrlčí puch, umrlčina, der Leichen-, Todten- geruch. Us. Umrlinou zapáchati, smrděti. Us. Šd. — U. = vřed v kosti, snět, mrtvina, mrlina, osteogangraena, cancer, der feuchte Knochenbrand. Ja. Umrlní = umrlčí, Todten-. U. list (lépe:
úmrtní). Kram. Umrlo, ve frasi: za umrla, nach dem
Tode. Mark. Umrlosť, i, f. = stav umrlého, das Todt-
sein. Zlob. 1. Umrlý, v již. Čech. umllý, r před l
změnilo se v l: nedomllej, umllec, umllčí.
Vz Brloch Kts. U. = mrtvý, todt. V. U.
tělo; umrlým býti. D. Naříkati nad umrlým.
V. U-lého snadno bíti (jazykem). Č. Ež ty
listy ižádné moci nemají jmieti, než umrly
býti. Arch. II. 323 Uhel studený a u., todte
Kohle. Ctib. Zpomínám na milovníka svého
již umrlého. Pal. Dj. III. 3. 274. Od smrti
toho u-lého počítajíc. Arch. II. 63. Pusté
moře, ješto nynie slove u-lé. BO. Bezzubý
|
||
|
|||
Předchozí (367)  Strana:368  Další (369) |