Předchozí (353)  Strana:354  Další (355) |
|
|||
354
|
|||
|
|||
265., 268. Nynější skloň, dle -ův pokládá
Gb. za nevhodnou novotu; jinak se béře jméno základní a to se skloňuje: Šimonu Kašparovi (1550. ). Skloň, týchž jmen na Lašsku. Vz Mus. fil. 1897. 343. -ů m -ův, -ουα, -ovo: Bartošů Karel, Bar-
tošů Marie, Bartošů vědro. U Jindř. Hradce. Šb. D. 14., Gb. H. ml. III. 1. 268. Pépek Maršů (= Maršův). Výcb. Čech. Vz Čes. 1. X. 396. Uba, y, f. = lub, olúpaná kôra svrcin.
Phľd. 1897. 670. Ubádati. Aby v něm (ve zboží) tesknost'
neubádala. Št. Bes. 73. Ubdělý. Slád. Lear. 63.
Úbec = vůbec. Hoř. 77.
Ubečeti se = uplakati se. Šeb. 278.
Uberin Sylvius v XVI. stol. Flš. Písm. I.
396. Uberlauf, u, m. = nadbytek, zisk. Bral bych
radči u., co by přišlo na mé tále spravedlivě; Rozdělení u-fu. Dač. I. 341., 345. Vzal z toho dolu u-fu 60 kop. Ib. 347. Ubesedovati se kam; k někomu. Horen.
333. Ubezumiti se s kým. Za Št. polož: Bes.
105. Ubiják, u, m., náčiní na ubíjení mlatu
Mtc. 1900. 273. Ubiquitář, vz Ubikvitář.
Ubitec, tce, m. = ubitý človek. Zbr. 366.
Ubka, y, f. (anus) v VII. 1394. dle Uč.
spol. 1893. 7. místo: babka. Ublinkati se. XVII. stol. Vlč. Lit. II.
1 13. Ublížiti si nadosmrti. Hoř. 95.
Úbočí, n. Ú. na střeše. Ott. XV. 265.
Ubožáctví. Jsi pln u. Slád. Rom. 135.
Ubrblanec, nce, m. Šeb. 230. Vz Ubrblaný.
v VII. 989.
Ubrčaný, vz Brčati.
Ubrłaný = kdo pořád bríá. Mtc. 1900.
340. Ubrnice, byla tvrz u Libáně. Sdl. Hr. X.
311. Ubrus. Padl pod stůl a mudrováním mu
na u. už nepomůžete. Šml. V. 150. Ubrusník, rostl. Vz Ott. XVI. 807.
Ubudnouti = ubyti. Proto nemoce ubudly.
Sbor. slov. IV. 30. Ubydliti se v hospodě. Pal. Záp. I. 110.
Ubýlko, a, n. = hřebičko. Čes. 1. VII 376.
Úbytě. Zaříkadlo na ú. Vz Mus. 1859. 56.
Ubyti. Nejez, neubyde (říká se, nechutná-li
někomu). Us. Hoř. 95. Úbytový. Ů. nebo souchotinové koření,
galeopsis grandiflora, melilotus offic. Nár. sbor. 1901. 162. Ucákaný = vodou postříkaný. Us. Vchř.
Ucákati se = vodou se postříkati. Us.
Vchř. Ucampat se = ucourati (o ženské). U Jilem.
Веs. 1871 508. Ucáranosť, Slád. Jak. 78. Sr. Ucárati se.
Uceconěný kluk = který se pořád ceconí.
Mtc. 1900. 340. -úceji, vz -auceji.
Uceknúť = utéci. Slov. sbor. II. 85.
|
-uci m. -ouc (f. ), přechod, v bibli: A jsuci
těhotná křičela. Zjev. 12. 2. Vz -ěci, -ici. -úcí, oucí, konc. adj.: divúcí, divoucí,
horúci, žádúcí, žádoucí. Vz Gb. H ml. III. 2. 89. Úcinka, y, f. = náčiní к odtrhování podkov.
Slov. Sbor. slov. III. 30. Ucpavač. Byl sice jen u Sá. V. 99.
Úcta. Úsloví vz v Zát. Př. VIII A. odst. 11.
Uctiti. Uctia, akého vidia; Uctili se, pak
vyctili; Uctit ho, ako sviňa měch. Slov. Žát. Př. 369b. Učarování, n. = uhranutí. Nár. sbor. 1901.
168. Účastek, stku, m., participatio Ž. pod.
CXXI. 3. Nebudeš se mnú účastka míti. Rozb III. 730. Účastný. Účastna někoho učiniti své do-
broty. Št. Bes. 22. Učedlník z: učeník, učenník, učedník,
učedlník. Flš. Vz Mus. 1900. 224. Účel. U Palac. gt. -u a -e. Mtc. 1901. 157.
Učelník, а, m. = učedlník. Pal. Záp, I. 9.
Účelnosť. Úsloví vz v Zát. Př. 215., XII.
odst. 10. Učenec. Dějiny u-ců v zemích čes. Vz
Zbrt. Bibl. 24. Učení. Nedbalosť v učení. Vz Zát. Př.
III. odst. 3. Musí od u. dáti (se škodou se učiti). Kom. Učenkyně, č, f. U. umění. Sá. Lit. 148.
Vz Učenka. Učený v čem. Pěstoun v božích tajnostech
učený. Chč. (List. fil. 1898. 462. ). — od čeho = od škody (škodou). Ezop. 317. Účet dobytčí, drůbežní (peníze stržené za
dobytek, drůbež), měsíční, obilní, partiku- larní, peněžitý, polouletní, roční. Fisch. Hosp. 399. Účetná dle Věst. VI. 29. lépe než účtárna,
ale toto již jest zcela obvyklé. Vz -árna. Učistiti co. Št. Bes. 8. — koho čeho.
Ib. 75. — od čeho. Učistil svědomí jich od skutků zlých. Chč. S. I. 428. Učištění, n. Št. Bes. 105.
Učitel. Jací u-lé, takoví žáci. Wtr. Živ.
vys. šk. 296. Komu je los nepřítelem, udělá ho učitelem. Rub. 192. Platy u-lů v XV. a XVI. stol. Vz Wtr. Part. 231., 793. Učiti se do smrti; Učiť sa nie hanba; Uč
si deti kašu jesť. Zát. Př. 370a. — U. od čeho. Chci u ode všech nemocí. Maš. ruk. 178b. (Mus. fil. 1898. 210. ). — co. Mistr učí toto učení. Maš. ruk. 175a. Učúřiti se, učúrovati se. Radostú se uču-
řovati. Šeb. 16. Úd stydký ženský (ještě): píča (slez. ),
chumelka, cabina, chudina, potěšilka. Udav, u, m. = udání. U historický. Pal.
Děj. I. 1. 51. Udavač. Kde není u-če, není soudce. Hoř.
121. Udavačský. U. duše, Proch. 102., žaloba.
Wtr. Živ. vys. šk. 101. Udavatelka, y. f., índicatrix = kuželo-
sečka, která slouží к stanovení křivosti všech rovinných řezů plochy v určitém jejím bodě. Vz Ott. XII. 611. Udepsaný. U. podlaha. Sá. Kř. u pot. 78
|
||
|
|||
Předchozí (353)  Strana:354  Další (355) |