Předchozí (422)  Strana:423  Další (424) |
|
|||
423
|
|||
|
|||
všech tří měst pražských s obcemi svými
věrnosť a poslušnosť slibovali. Dač. I. 27. Věřím jemu, žeť on za mne s tebú slíbí; Mirúš předek jeho s nimi za 50 zl. slíbil společnú rukú a nerozdílnú panu Hřivínovi za Jana Kuklíka. NB. Tě. 142., 265. — kdy. Sliboval mu před měsícem a dnes mu opět slíbil, že . . . Kmp. Slibuje každý na křtu, že chce ctnostný býti; A to slibuje král na svém korunování. Hus I. 267., 468. — aby. Tu mi slíbil, abych odtud hnut nebyl do roka. Půh. I. 368. Ale že kněžstvie se lehcě jim naměte, protož slibují, aby kněžie byli; Mnozí slibují, aby byli kněžie a nejsú hodni, aby pásli svině jsouc zprzněni smilstvím atd.; Slibuji, abych přikazoval a skutkem abych mocně naplnil. Hus I. 267., 468. (Tč.). — že. Slibovals, že si mne vezmeš, až to zralé žito sežneš; Slíbil sem, že budu k šenký- řům chodit. Sš. P. 258., 654. Slíbil jí, že ji za manželku vzíti chce. V. Slíbil, že to udělá, bude dělati. Kos. — co jak. Pod přísahú slibováše. BO. Slibovals mi pod duši, že svou lásku nezrušíš. Sš. P. 367., 258. Slibovalas mně o duši, že se ta láska nezruší. Sš. P. 356. Nikdo neslibuj nad možnosť. Rb. Do ruky vám slibuji (dáním ruky). Mor. Sk. Jak to Barce na své spa- seni slíbila. Sá. Na jisto někomu něco s. Kn. Poh. 429. Proto po třetí mu Bůh a to s přísahou slíbil. Sš. II. 33. To slibujem naší věrú a pod naší ctí. Arch. I. 55., 150., 191., Půh. II. 184., Tov. 109., Let. 27. To cti a věrou svou skrze ruky dání slíbili. V. Předml. k Aen. Silv. Pod přísahou a utě- tím palce u ruky pravé sobě slíbili. Let. 11., St. skl. IV. 207. Nerozdielnú rukú néco s., hrady a tvrzemi, slibem, svým slovem; Sli- bujem naší dobrú věrú bez zlej lsti, pod stracením cti a viery naši. Arch. I. 61., 67., 68., 144., 200. Vrtiž se, kam chceš, vždyť jest naplniti, cos Bohu s dobrým smyslem dobrého, jež móžeš naplniti, slíbila, ač chceš býti spasena; Ale slíbil-li jí pod přísahou, tehdy bude křivý přísežník. Hus I. 269., II. 39. Zikmund pod svou mocí a ctí králov- skou jemu sliboval. Žal. 58. Slíbil mi pode dvěma sty hř.; Slíbil jemu dobrú svú věrú, že jej chce vyvaditi beze vší jeho škody. Půh. I. 336., II. 47. Nechtěli s. společnú rukú; Prosil jeho, aby za ty dva a 100 zl. slíbil k naší ruce; Slíbil mu ruky dániem; Vieš, žes mi slíbil v hotové peníze. NB. Tč. 62., 139., 150., 212., 285. Jestliže dva dluž- níci slíbí kterému věřiteli za dluh společně n. nerozdílnou rukou. Pr. 2. Slíbiti se, il, ení = zalíbiti se, gefal-
len; sich verloben. — abs. Víš, dychmy (kdy jsme) se slubovali, minul roček včera. Sš. P. 497. — se komu. S. se Hospodinu. Ž. wit. 114. 9. Kterak se nám to s. může? V. V mé moci není všechněm se s. V. To i mně se slíbí dílo. Dh. 21. Synu mému slíbila se jest vaše dcera. BO. Slíbila se Maňkovi; Ne- požívá milosti božie, jemuž by se mohl s., jsa bez smrtelného hřiechu. Hus I. 198., III. 174. Pakliť sě šeredný šeredným slíbí. K. š. 1. My se mladým lidem slubiti nežádámy. Mast. v. 338. Židóm se chtě s. Št. N. 95. Slíbila se mu ta rada. Smrž. — se komu |
čím: rozličnými skutky, Pulk., vtipem a vý-
mluvností. Dvě kron. — se komu v kom, v čem. To jest syn mój, v němžto mi se dobře slíbilo. Výb. II. 526. Sliubil jsem se v pravdie. Ps. Ms. — se kdy na co. V té úzkosti slíbili jsme se na pouť do Loreta. Cest. z Lobk. Slibka, y, f., v bajesloví mor. Valachů
duch ženštiny, jež za živobytí vernosť a přísahu milenci zrušivši po smrti se zdr- žuje v lesích v podobě bílého, jemně pějí- cího ptáčete. Kdo za jeho zpěvem jde, toho daleko do lesa zavádí. S. N. Slibkyně, ě, f., die Versprecherin, die
Bürgin. Ja. Slibník, a, m., der Versprecher, Gelober.
Leg. Slibnosť, i, f., vielversprechendes, schmei-
chemdes Wesen, das Gefällige. Br. S. zpěvu. Plk. Slibný, k slibu se vztahující, Gelübde-,
gelobt, angelobt. S. dar, oběť (kterou kdo slíbil), Jg., prsten. Hlas. — S. soud — druh soudů přísežných ve věcech menších a ne- patrnějších, eine Art Geschwornengericht. Vz S. N., Mus. XL 96. — S., co se slíbiti = zalíbiti může, gefällig, beliebt. Úlisná a slibná slova. V. S. řeč, náboženství, život těla slibný; Řečmi slibnými dal si uši lek- tati. Br. — čemu. Věci oku slibné a libé. Kram. — Jg. Slibolomný, Mo slib učiněný nesplnil,
wortbrüchig. Koll. Sliborušivý, sliborušný, wortbrüchig.
Slibovač, e, m. = slibce, der Versprecher.
Jg. Vz Sliboval. Slibovačka, y, f., die Versprecherin. Bern.
Sliboval, a, m., der Versprecher. Strany
přísloví vz Slíbiti co komu (konec). Slibování, n., připovídání, das Verspre-
chen, die Versprechung. V. Neplaču já, můj šohajku, za nikým, jenom za tvým s-ním velikým. Sš. P. 797. — S. za koho = ru- kojetnství, die Bürgschaftsleistung. Kom. J. Slibovatel, e, m., der Versprecher.
Slibovati, vz Slíbiti.
Slibovní, Profess-. Šm.
Slibovnik, a, m. = slibovatel. Ta přísaha
jest v s-ciech . . . Hus I. 99. Slíciti, slicovati = spodobiti, spořádati,
směřiti, líc dáti, přidráziti, drážkou spojiti, srovnati, anfugen, anfalzen, abfügen, glatt hobeln. — co: krancle u kamen (aby rovné byly). Us. — co, se čemu, k čemu. Nesli- cujte se světu tomu; S. se k světu. Sš. I.122. Slič, i, f., amia, ryba kaprovitá. Krok. I.
d. 109. Slíčenosť, i, f., die Gestaltung. Mm. 166.
Sličenství, n., zastr., příležitost, die Ge-
legenheit. Pulk. Hledavše s., aby jej zradil (opportunitas). ZN., M. Slíčiti, il, en, ení = ozdobiti, upraviti,
aufputzen. — co komu: vlasy. Berg. Sličně, hodně, slušně, passend, schicklich.
Tuto musím do moravské kroniky málo za- jíti, abych mohl k své řeči sličněji přijíti. Dal. Jeho obviniti chtieše, ale s. nemožeše. St. skl. Velměť jest užitečno otázati, když jest s., koho, čemu kto čta nerozumie. St. — S., pěkně, wohlgestaltet, schön, reizend. Jg. |
||
|
|||
Předchozí (422)  Strana:423  Další (424) |