101

Omigati = ostřihovati (vlasy); šiditi.
U Místka. Škd

Omih. Cf. Mkl. Etym. 221.

Omílač, e, m. = kdo cizí věci omílá,
klevetník. Laš. Tč.

Omilostiti koho, begnadigen. Koll. III.
106.

Omilostnění, n , die Begnadigung. S N.
1. 19., Sš. II. 82.

Omilostněný; -ěn, a, o = milostí na-
dělený, posilněný. O. duše. Knrz.

Omilostněti, ěl, ění = milostným, bohu-
libým se státi. — čím. Dary, jimiž o-ňu-
jeme. Sš II. 82.

Omilostniti = omilostiti.

Omina, y, f. = opice. Vede si o-nu. Vz
Opilý.

Omínek, nku, m. = hnětek, náhnětek.
Slov. Bern.

Omirázka, Umirázko oprav v : Omírazka,
Umírazko.

Omišnice, omíšnice, e, f = plena míchy,
meninx spinalis, Rückenmarkshaut, f. Zánět
o-ce, meningitis spinalis (prudký, acuta,
počasný, chronica). Ktt. exc.

Omišnicomichový zánět, meningomye-
litis Ktt. exc.

Omítačka, y, f. = ometačka, die Maurer-
kelle. Us. Pdl.

Omítaný. O. prkna t. j. pilou nařezané
a potom po obou stranách na stejnou šířku
přiříznuté. Šand. II. 19.

Omítka hladká, jemná, štukovaná. Us.

Omítnutý, angeworfen. O. zeď. Us. Pdl.

Omízdření, n., das Abfleischen O kůže.
Us. Jdr.

Omízdřiti, abfleischen = s kůže maso,
mázdry a jiné živočišné zbytky odstraniti.
Vz Mizdřiti. Jdr.

Omižditi = k manželství neschopným
učiniti, impotent machen. Kdoby trávením
aneb čáry byl omižděn, aby sě nehodil
k skutku manželskému. Hus III 207.

Omknouti, vz Omykati.

Omlackovať = omlacovati. Vz Omlátiti.
Domček už z posledného o-val. Slov. Phľd.
IV. 54

Omlad. O-dky. Chtiec jej (jí) v o-ciech
slúžiti. Hr. ruk. 185.

Omlada, y, f. = omlazení, die Verjün-
gung. Dch. Sťa sadov božích veličnú za-
hradu opatruj lesy, dbej o jich omladu.
Hrbň. Rkp. Cesta jest o. obzvláště vzešlej-
šího věku a posila anobrž novoroda ohro-
šilého těla. Koll. III. 319.

Omladek, vz Omlad. Schýlenými při-
nesl jsem bedry (na štědrý den) nejkrás-
nější z hory o. (mladý stromek). Hdk.
Dřevr. — O. = kvásek na bílé pečivo Val.
Vck.

Omláděnec, nce, m. = robě. Vz Robě
(dod.).

Omladilka, y, f. = rodicí žena, puer-
pera, omladnice. Jeho porodila o. Hmn. 1418.

Omladina = mladý les. Laš. Brt. D. 241.

Omladistvěti, ěl, ění, sich verjüngen.
Posp.

Omladiti = poroditi. O-la dievka. Sequ.

Omládko, a, n. = omladek. Val. Vck.,
Brt. D. 241.

Omladky. Matka, číž o tři králové chvalé.
Sequ. 365.

Omladně, ěte, n. = omladlý. Hrbň Jsk.

Omladnice. Cf. Omladiti = roditi. Ho-
rečka, ochuravění o-nic. Křk. Por. 419., 460.
Růže o-dnic, erysipelas puerperale. Vz Nitro-
blána (dod.), Čs. lk. Rejstřík.

Omladnicový, puerperalis. O. horečka,
vřed. Nz. lk. O. božec, eclampsia puerpera-
lis. Vz Nitroblána.

Omladný. Za Hus polož: III. 115.

Omlatnice, e, f., die Bansenschwelle.
Sl. les.

Omlaz. Mkl. Etym. 200

Omlazení piva (mladinkou), das Auf-
kreisen. KP. V. 377.

Omlazgavať. Slov. Nikdy sa neusmial,
málo hovorieval a len neprestajne dymku
o-val. Syt. Táb 259

Omlaznice = omladnice. Rk.

Omlčeti. Sv. ruk. 147.

Omlenice. Blk. Kfsk. 312., Sdl. Hr. III.
305., Rk Sl.

Omleti někomu něco = vyčísti, vor-
werfen. Pořád mu to omílá; Už několikrát
mu to omlel. Us. Kšť.

Omlhaný = ošoustaný, odraný, vetchy.
Val Brt D 241.

Omlouvač = pomlouvač. O. chce, aby
každý věřil rečám jeho, ačkolvěk někdy
nemluví slova pravdivého. Glč. I. 366.

Omlouvačny = pomlouvačný. Jako je
věc néni pekná iných omluvati, tak nesluší
o. reči poslúchati; Jazyk o. nebývá sta-
tečný Glč. II. 250., I. 366.

Omlouvání, n., die Entschuldigung. O.
lásku raní. Tč.

Omlouvavě, sich entschuldigend. Prss.

Omlsati, benaschen. Šp.

Omluv, u, m K omluvu omluvy, ad
excusandas excusationes. Ž. wit. 140. 4. Gb.
myslí, že toto slovo není dosti jisté.

Omluva, excusatio. Ž. wit. 140. 4 O. =
obrana, vymluva. Ten stojíc před námi
o-vu učinil podlé obyčeje. NB Tč. 11.
Potom o-vami odvedla mne od toho. Půh.
II. 254. O-vy kladli. Wtr. exc. Což k o-vě
své dokládám. Žer. 345. Aby neměl o-vy
ižadný; Tu nenie o-vy žádné; O-vu sobě
vzíti. Št. Kn. š. 45., 110, 103. Proti té
pravdě nalezl Antikrist pět omluv, jimiž
oslepil jest lid. Hus I. 280.

Omluvač, e, m. = omlouvač, pomlouvač.
Jaký o., taký posluchač. Tč. exc.

Omluvčí, ího, m , der Entschuldiger. Dk.
Aesth. 522. — O. psaní, Rechtfertigungs-
schreiben. 1666. Soud. záp. op.

Omluvenka. Novoroční o-ky. Koll. III.
431. Školní o.

Omluvisko, a, n. = omluva. Dal mu to,
ale ni bez o-ska. Slez. Šd.

Omluviti = pomluviti, detrahere. Ž. wit.
108. 20. Něch omluvá — žičiť mosí. Slez.
Šd. — koho Omlúvati jiné. Št. Kn. š. 144.
— koho na čem. Omlúvachu jej najvyšší
kněží na mnohém. Výb. II 407. — čím.
Svou nepřítomnosť nemocí o. Us. Pdl. —
v čem. A tu se boží pomocí ve všem o-vil.
Pass. 14. stol. Vidíš-li, že v mnohém tě
omlúvají. Výb. II. 407. — se jak. Písemně