Předchozí (728)  Strana:729  Další (730) |
|
|||
729
|
|||
|
|||
strouhnu, až tě všeci čerti vezmou! Mor.
Šd. — co komu k čemu: křen k uzenkám. Us. S. komu sladkosti, Einem Süssholz rei- ben. Dch. — co odkud: mech se stromu. — co čím: jablko nožem. Leg. — co komu: mrkvičku (ukazováčkem pravé ruky po uka- zováčku levé ruky rychle jezditi = posmí- vati se). — co kam: syreček na talíř. — se. Kůň se strouhá tře se, zasekává se, nohu nohou tluče). Ja. Už se zase venku strouhá (padá sníh). Ve vých. Čech. Všk. Strouhátko, a, n., der Reiber. S. na ko-
ření, mandle atd. Dch. Strouhavka, y, f. = řezavka, nemoc,
stranguria, das schneidende Wasser. D. Strouchnivělý, morsch.
Štrouchuivěti, ěl, ení = zpráchnivěti,
vermodern, morsch werden. Strouk = struk. Us. Kda.
Stroupeč, pče, m., Straupitz, ves u Žatce.
PL. Stroupek, vz Strup.
Stroupežnický, osob. jm. Vz S. N.
Stroupinov, a, m., Straupinow, samota
u Čáslavi. PL. Stroupinský mlýn u Žebráka. PL.
Strousiti, il, en, ení; strušovati, herab-
falleH lassen. — co. Ros. 1. Strouženka, y, f., opegraphia. Rostl. I.
83. a. 2. Strouženka, y, f., malá strouha.
Stroužek, žku, stroužeček, čku, m. = svazek petržele atd. S. česneku, díl: v jedné
paličce česnekové jest as 6 n. 8 stroužečků. Jg Vz Struček. — S. = poříz, osník, nůž bednářský, das Schneide-, Reifmesser. Sp., L. Šbk. Stroužinec, nce, m., puštík, ulula aluco,
der Kauz. Pdy. — S., cerithium, plž. Krok II. 126. Stroužiti, il, en, ení, drechseln, drehen.
— co kde čím: na soustruhu; soustruhem. Stroužka, y, f., v rostlinství = lehátko
čárkovité, úzké, dle délky pukající a to- bolky vymršťující (na př. u strouženky), li- rella. Rostl. I. 83. a. Stroužkovec, vce, m., hydrophyllum.
Rostl. I. 244. a. Stroužník, u, m. = soustruh, die Drech-
selbank. Slov. Kon. Strova, y, f. = strava. Slov.
Stroviti, il, en, ení, strovovati = stráviti,
snísti, verbrauchen, verzehren. — co. Hrdlo malé mnoho stroví. Mor. Tč. Čo máš s. dněska, na zajtra si skovaj a čo zajtra chceš pracovať, to dneska vykonaj. Slov. Tč. Už som strovil dve sto zlatý. Slov. Dbš. 156. kde. Co se vaří doma, nech se doma stroví. Na Ostrav. Tč. — kdy. Jak deputat stroví v letě, v zimě je při hladě. Slov. Tč. Vz Stráviti. Stroze = přísně, důtklivě, ostře, ernst,
scharf, streng. S. vytýká to židům; Petr prísně a s. domlouval posluchačům ; Přísně a s. jsme zapověděli vám: Dřívěji s. zbičo- ván byl. Sš. II. 44., Sk. 40., 61, 188. Cf. Strohý. Strožák, u, m. — sláma ku prostření, das
Streustroh. Kmp. |
Strožok, u, strožek, žku, m. — slam-
ník, z něm. Strohsack. Koll. odvozuje Stroh od slov. stru (stříti). Strpati = počíti, báti se. Slov.
Strpčiti, vz Ztrpčiti.
Štrpedlivosť, e, f. = trpělivosť, die Ge-
duld, zastr. Cf. slov. trpezlivosť. Strpěliitelnosť, i, f., die Leidlichkeit. Jg.
Strpělitelný = možný ku strpení, leid-
lich. Sol. Strpělivosť, i, f. = trpělivost, die Ge-
duld. Jg. Strpělivý, geduldig; snesitelný, erträg-
lich. Jg. Strpělnosť, i, f., die Erträglichkeit.
Strpělný, mohoucí strpín býti, duldbar,
erträglich. St. skl. II. 20. Strpení, die Duldung, Ertragung, das
Leiden. Vz Strpěti. To jest k s., erleidlich. — S. = trpělivost, die Geduld. S. míti.
V. Dlužníku svému delší s. míti a posho- věti. Br. Žádal o s. v tom dluhu, až by se nějak obmohl. 1452. Mějte malé s., až pře- zvím. Sych. S. přináší spasení. Č. S. s ně- kým míti, nejasně, mohlť by býti smysl, že oba mají s., lépe tedy: poshověj mi, posho- vějž mi. Bl. Strpený; — en. a, o, geduldet, ertragen,
gelitten, Bern. Strpěti, ěl, en, ení; strpívati = snésti,
vystáti, ertragen, erdulden, erleiden, aus- stehen ; smlčeti, zu etwas still schweigen, etwas dulden. Jg., Ž. wit. 129. 3. — co, koho. Všecko člověk snáze strpí nežli dobré bydlo. Us. S. slovo protivné. Jir. exc. Čím strpí těžší boj, tiern bude krašší; Zlosť protivníků by jim prospěla, kdyby mile ji strpěli; Láska vše strpí; Ježíš strpěl kříž, křivdu. Hus I. 60., 163., 350., II. 92. Tohoť my nechceme s. CJB. 311. Moudrý strpí bláznivého a ne blázen podobného; Na man- žela svědčí strpět' ženské řeči. Na Mor. Tč. — co proč. Když mile strpějí haněnie pro
pána Boha, že tiem velmě Boha ctie: Pro- tož jedno slovo nebo viece jich strpěti k vôli boží velmi jemu líbí se. Hus II. 120., III. 148 — čím. Teď sem položil lék, jímž móžeš s. od jiných hřiechy jazyka. Hus I. 238. — s adv. Kdyby mile s-li a pokorně křivdy a protivnosti. Hus I. 161. — V., Br., Troj. — co komu = trpěti, smlčeti. Ros. Já mu toho nestrpím. Ros. — se s kým: snášeti se, sich vertragen. Jel. Pakliby se nemohla s manžely těmi s Záp. měst. 1453. Strpitelnosť, i, f., die Erträglichkeit.
Strpitelný, mohoucí strpen býti, erträg-
lich. Sal. Strplosť, i, f. = strnulost, necitelnost,
die Stumpfheit, Gefühllosigkeit. Slov. Bern. Strplý = strnulý, necitelný, stumpf, starr,
gefühllos. Slov. Bern. Strpnouti, pnul a pl, ut, utí = strnouti,
zbrněti, einschlafen, erstarren, gefühllos werden. Us. na Mor. a Slov. a ve Slezsku. Pk., Klš. Jak syna zle činiť vidíš, zuby tvoje strpnou. Na Slov. Tč. — komu. Strply mi nohy, zuby (mám laskominy), Bern., ruce. Koll. Strpnutí, n., das Erstarren.
Strpnutý; -ut, a, o = strplý.
|
||
|
|||
Předchozí (728)  Strana:729  Další (730) |