329

Holovice. Tk. I. 437.

Holovičník, carina, der Rabenfisch. Brm.
III. 3. 85.

Holovina, y, f. H. u řebřin, der Leiter-
baum, Sl. les.; žerď. Rr. Sb.

Holovka, y, f. = holové či kujné železo.
Vz Schd, I. 343.

Holovňa, dle Káča = holé místo na poli,
kde se obilí mlátí, holohumnica. Slov. Dbš.
Sl. pov. I. 267.

Holovousy, dle Dolany, Holowaus, ves
u Hořic. Tk. I. 87., 445., III. 130., Blk.
Kfsk. 1316., Sdl. Hr. V. 301., S. N. X.

Holovouský, os. jm. Sdl. Hr. V. 301.

Holovský,ého, m., os. jm. Blk. Kfsk. 481.

Holovús, a, m., os. jm. Arch. I. 186.

Holozbrojný, ohne Rüstung. Sm.

Holozubý. Hš. Hk. 47.

Holôžka, y, f. — hložinka. Slov. Zátur.

Holský, Alpen-. Vz Hole. H. rostliny.
Slov. Phld. IV. 257.

Holstra. — H. = veliká buchta nadívaná
povidly nebo mákem. U Bydž. Mý.

Holšice, jm. míst. Vz Blk. Kfsk. 1316.

Holšovice, dle Budějovice, Holschowitz,
ves u Bědějovic.

Holštánek, nku, m. = nákrčník z drob-
ných koralu navlečených, das Korallenhals-
band. Val. Vck.

Holštejnsko, a, n., Holstein, ves u Blan-
ska.

Holub, golabь columba, pr. gulbis, Jit.
gulbe olor, ř. y-olv^ßo?. Mkl. aL. 64., Šrc.
53.-64., 70., 75., Kram. Slov., S. N., Mkl.
Etym. 70. Holub skalní (divoký). Vz Frč.
351.-352., Schd. II. 460., Sbtk. Rostl. 78.-79.
Jména holubů na Mor.: stříbrňák, sivák,
lysák, peršáň, muryš, strakoš, čáp, štros
(šupkovitý, vičkovitý), morák, indián, ry-
bářka, stavják (letě shýbá křídla k sobě),
otročák (letě dělá kotrlce), voláč, okál,
nosál, špičák, vrkuč, višnák, múčňák (holub
popelavý), kaproš (černý, bíle kropenatý),
fábor, dominikán, turčák, kotlák, rósňák,
saks, holandr, černopasý, bělopasý, sedlatý,
bezfrký. Mtc. 1878. 33., Km. 1885. 104.
(Brt.). H. polní vrká: Na panském rolu na-
séli bobú a já ho zobú! Zob, zob, zob!
Holub domácí: Pavla húlkú, Pavla húlkú!
Val. Vck., Brt. Vz Opilý. Cf. Er. P. 24. H.
hurgá, hrgotá, hrkutá (Sl. ps. 110.), hrká.
Mor. Brt. Cf. Sš. P. 185., 226., 269., 449.,
450., 606., 756. Co činiti, aby cizí holubi
z holubníku neuletěli? Vz Mus. 1854. 542.
Když h-bi v zimě hodně vrkají, bývá od-
měk. Té. Kde h-bů mnoho, tam jich ještě
více přiletuje. Bž. Toť h. na střeše (jen
slib). Kká. Td. 94. Hra na holoubka, vz Sš.
P. 728. — H. v nose. Z nosa svého pred
inými vybírať holuby statečný a mravný
člověk nikdy nelúbí. Glč. II. 342. — H. =.
souhvězdí. Stě. Zem. 25. — H., mlýn u Vla-
šimě a Kašp. Hor; sam. u Tábora. — H.,
os. jm. Tk. V. 241. — H. Emil, dr. a ce-
stovatel, nar. 1847. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 168.,
Stě. Zem. 647. — H. Kar vynálezce za-
dovek. Vz S. N. X. - H. J. 1841. Jg. H.
1. 2. vd. 563. O jiných H. vz Blk. Kfsk.
1316., Sdl. Hr. IV. 86. — H. , = těžká práce.
Ten dostal h-a! Us. vojenský.

Holubací, Tauben-. Slov. Ssk. Vz Holu-
becí.

Holubacina, y, f., das Taubenfleisch.
Slov. Ssk. Cf. Holubecina.

Holubačinec, nce, m, der Taubenmist.
Slov. Ssk.

Holubář. Jak lákají holubáři holuby?
Vz Mus. 1853. 482. — H. Goth., hněz, nar.
1803. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 563., S. N.

Holubářství, n., vz KP. III. 296., S. N.

Holubčík, a, m., der Täuber. Dch.

Holúbec, vz Holub. — H., der Aufschlag
mit den Füssen beim polnischen Mazurtanz.
Slez. Tč

Holubeč, bče, m., Holubschen, ves u Ho-
stouně. Blk. Kfsk. 130.

Holúbek, bka, m. Můj h-bku! — H.,
bku, m. — tanec, der Polstertanz. U Uher.
Brodu. Tč. — H., russula vesca, der Tau-
benschwamm, Täubling. Mor. Tč. — H.,
bka, m., os. jm. D. ol. III. 493.

Holuběna, y, f. = kráva zcela sivá jako
polské krávy. Kld. I. 16.

Holuběnek, nka, m. == holoubek. Pk.
Ps. 32.

Holuběnka, y, f. = holubinka. Sl. ps.
č. 66., Brt. Milovali sme sa jak dvě h-ky,
vodívali sme sa spolu za ručenky. Sš. P.
238. — Cf. Sš. P. 279., 472., Sl. sp. 113.
Hra na h-nku. Mor. Vz Km. 1887. 567.

Holubí komora, Ler., lom u Mirošova,
Zpr. arch. VIII. 93., pošta. Vz S. N. — H.
Zhoř, ves u Vel. Meziříčí.

Holubice, mlýn u Sedlčan; Holubitz,
vsi u Kralup a u Posořic, Blk. Kfsk. 124.,
Sdl. Hr. II. 213, Tk. I. 74., 154., 375., III.
52., 366., IV. 172., V. 241., Tf. Odp. 267.;
Taubenfurth, ves u Plumlova; les u Tron-
belic. — H., souhvězdí. Vz S. N.

Holubičí sten, Kká. K sl. j. 155., povaha.
Us. Pdl. Národem nás zovou h-čím. Koll.
I. 183.

Holubička, y, í. Cf. Sš. P. 395., 414.,
Koll. I. 403., Sl. ps. 330. — H. = mašle
na čepcích za starodávna čepec s holu-
bičkou, Kšá., s holubinkou.

Holubičkovati sa, sich liebkosen. Koll.
III. 342.

Holubin. Zasténá oprav v: zastena.

Holubín, a, m., Hollewing, ves u Plané;
háj. Arch. I. 351.

Holubina, y, f., das Täubchen. Šm.

Holubinka, agaricus russula, der Honig-
täubling, houba. Sl. les., Rstp. 1889. — H.
obecná, exogyra columba, měkkýš. Vz Frč.
214., Frč. G. 27., 117. — H. = čepec. Vz
Holubička, die Flügelhaube.

Holubinný, Tauben-.

Holubka, y, f. = holubice. Slov. Sl. spv.
III. 112., Sš. P. 251., Chlpk. Sp. 81.

Holúbkovati se = holubičkovati se. Koll.
III. 342.

Holubník. Vz Kram. Slov. 134. Kráva
má h. = má u ohonu vyčnívající kosti.
U Chrud. Hk. — H. římský. Vz Vlšk. 107.

Holubošílenství, n. = přílišná záliba
v holubech. Koll. IV. 112.

Holubov, a, m., mlýn u Zbraslavě; Hol-
lubau, ves u Krumlova. Sdl. Hr. III. 303.



	329

	Holovice. Tk. I. 437. Holovičník, carina, der Rabenfisch. Brm. III. 3. 85. Holovina, y, f. H. u řebřin, der Leiter- baum, Sl. les.; žerď. Rr. Sb. Holovka, y, f. = holové či kujné železo. Vz Schd, I. 343. Holovňa, dle Káča = holé místo na poli, kde se obilí mlátí, holohumnica. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 267. Holovousy, dle Dolany, Holowaus, ves u Hořic. Tk. I. 87., 445., III. 130., Blk. Kfsk. 1316., Sdl. Hr. V. 301., S. N. X. Holovouský, os. jm. Sdl. Hr. V. 301. Holovský,ého, m., os. jm. Blk. Kfsk. 481. Holovús, a, m., os. jm. Arch. I. 186. Holozbrojný, ohne Rüstung. Sm. Holozubý. Hš. Hk. 47. Holôžka, y, f. — hložinka. Slov. Zátur. Holský, Alpen-. Vz Hole. H. rostliny. Slov. Phld. IV. 257. Holstra. — H. = veliká buchta nadívaná povidly nebo mákem. U Bydž. Mý. Holšice, jm. míst. Vz Blk. Kfsk. 1316. Holšovice, dle Budějovice, Holschowitz, ves u Bědějovic. Holštánek, nku, m. = nákrčník z drob- ných koralu navlečených, das Korallenhals- band. Val. Vck. Holštejnsko, a, n., Holstein, ves u Blan- ska. Holub, golabь columba, pr. gulbis, Jit. gulbe olor, ř. y-olv^ßo?. Mkl. aL. 64., Šrc. 53.-64., 70., 75., Kram. Slov., S. N., Mkl. Etym. 70. Holub skalní (divoký). Vz Frč. 351.-352., Schd. II. 460., Sbtk. Rostl. 78.-79. Jména holubů na Mor.: stříbrňák, sivák, lysák, peršáň, muryš, strakoš, čáp, štros (šupkovitý, vičkovitý), morák, indián, ry- bářka, stavják (letě shýbá křídla k sobě), otročák (letě dělá kotrlce), voláč, okál, nosál, špičák, vrkuč, višnák, múčňák (holub popelavý), kaproš (černý, bíle kropenatý), fábor, dominikán, turčák, kotlák, rósňák, saks, holandr, černopasý, bělopasý, sedlatý, bezfrký. Mtc. 1878. 33., Km. 1885. 104. (Brt.). H. polní vrká: Na panském rolu na- séli bobú a já ho zobú! Zob, zob, zob! Holub domácí: Pavla húlkú, Pavla húlkú! Val. Vck., Brt. Vz Opilý. Cf. Er. P. 24. H. hurgá, hrgotá, hrkutá (Sl. ps. 110.), hrká. Mor. Brt. Cf. Sš. P. 185., 226., 269., 449., 450., 606., 756. Co činiti, aby cizí holubi z holubníku neuletěli? Vz Mus. 1854. 542. Když h-bi v zimě hodně vrkají, bývá od- měk. Té. Kde h-bů mnoho, tam jich ještě více přiletuje. Bž. Toť h. na střeše (jen slib). Kká. Td. 94. Hra na holoubka, vz Sš. P. 728. — H. v nose. Z nosa svého pred inými vybírať holuby statečný a mravný člověk nikdy nelúbí. Glč. II. 342. — H. =. souhvězdí. Stě. Zem. 25. — H., mlýn u Vla- šimě a Kašp. Hor; sam. u Tábora. — H., os. jm. Tk. V. 241. — H. Emil, dr. a ce- stovatel, nar. 1847. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 168., Stě. Zem. 647. — H. Kar vynálezce za- dovek. Vz S. N. X. - H. J. 1841. Jg. H. 1. 2. vd. 563. O jiných H. vz Blk. Kfsk. 1316., Sdl. Hr. IV. 86. — H. , = těžká práce. Ten dostal h-a! Us. vojenský.	Holubací, Tauben-. Slov. Ssk. Vz Holu- becí. Holubacina, y, f., das Taubenfleisch. Slov. Ssk. Cf. Holubecina. Holubačinec, nce, m, der Taubenmist. Slov. Ssk. Holubář. Jak lákají holubáři holuby? Vz Mus. 1853. 482. — H. Goth., hněz, nar. 1803. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 563., S. N. Holubářství, n., vz KP. III. 296., S. N. Holubčík, a, m., der Täuber. Dch. Holúbec, vz Holub. — H., der Aufschlag mit den Füssen beim polnischen Mazurtanz. Slez. Tč Holubeč, bče, m., Holubschen, ves u Ho- stouně. Blk. Kfsk. 130. Holúbek, bka, m. Můj h-bku! — H., bku, m. — tanec, der Polstertanz. U Uher. Brodu. Tč. — H., russula vesca, der Tau- benschwamm, Täubling. Mor. Tč. — H., bka, m., os. jm. D. ol. III. 493. Holuběna, y, f. = kráva zcela sivá jako polské krávy. Kld. I. 16. Holuběnek, nka, m. == holoubek. Pk. Ps. 32. Holuběnka, y, f. = holubinka. Sl. ps. č. 66., Brt. Milovali sme sa jak dvě h-ky, vodívali sme sa spolu za ručenky. Sš. P. 238. — Cf. Sš. P. 279., 472., Sl. sp. 113. Hra na h-nku. Mor. Vz Km. 1887. 567. Holubí komora, Ler., lom u Mirošova, Zpr. arch. VIII. 93., pošta. Vz S. N. — H. Zhoř, ves u Vel. Meziříčí. Holubice, mlýn u Sedlčan; Holubitz, vsi u Kralup a u Posořic, Blk. Kfsk. 124., Sdl. Hr. II. 213, Tk. I. 74., 154., 375., III. 52., 366., IV. 172., V. 241., Tf. Odp. 267.; Taubenfurth, ves u Plumlova; les u Tron- belic. — H., souhvězdí. Vz S. N. Holubičí sten, Kká. K sl. j. 155., povaha. Us. Pdl. Národem nás zovou h-čím. Koll. I. 183. Holubička, y, í. Cf. Sš. P. 395., 414., Koll. I. 403., Sl. ps. 330. — H. = mašle na čepcích za starodávna čepec s holu- bičkou, Kšá., s holubinkou. Holubičkovati sa, sich liebkosen. Koll. III. 342. Holubin. Zasténá oprav v: zastena. Holubín, a, m., Hollewing, ves u Plané; háj. Arch. I. 351. Holubina, y, f., das Täubchen. Šm. Holubinka, agaricus russula, der Honig- täubling, houba. Sl. les., Rstp. 1889. — H. obecná, exogyra columba, měkkýš. Vz Frč. 214., Frč. G. 27., 117. — H. = čepec. Vz Holubička, die Flügelhaube. Holubinný, Tauben-. Holubka, y, f. = holubice. Slov. Sl. spv. III. 112., Sš. P. 251., Chlpk. Sp. 81. Holúbkovati se = holubičkovati se. Koll. III. 342. Holubník. Vz Kram. Slov. 134. Kráva má h. = má u ohonu vyčnívající kosti. U Chrud. Hk. — H. římský. Vz Vlšk. 107. Holubošílenství, n. = přílišná záliba v holubech. Koll. IV. 112. Holubov, a, m., mlýn u Zbraslavě; Hol- lubau, ves u Krumlova. Sdl. Hr. III. 303.