Předchozí (1199)  Strana:1200  Další (1201) |
|
|||
1200
|
|||
|
|||
ňať. Dbš. Obyč. 108. Ty milotské zvony
pěkně vyzváňajú. Lidé povídajú: Co to zna- menajú? Sš. P. 166. A na všecky zvony vyzváňat mně dajte. Brt. P. 55. Dokád ti nebudú na zvony vyzváňať. Sl. ps. 62. (Veštec) svatvečer vyzvání lyrou luznou. Fr. Květ. Tie brezovské zvony dumno vy- zváňaly. Phld. III. 169. Vyzvořínati komu = náležitě vynadati,
gehörig ausputzen, ausschelten. Na Zlínsku. Vyzvracaný = vyvrhnutý, vyblitý, vy-
vrácený, ausgespieen. V již. Mor. Šd. Na Ostrav. Tč. Vyzvracati, ausbrechen, ausspeien. —
co: jídlo. Na Ostrav. Tč. — se = vydáviti se. Celou noc zvracal a jak se vyzvracal, potom mu bylo dobře. Mor. Šd. Vyzvrátiti, il, cen, ení, vyzvraceti, vz
Vyzvracati. Vyzvŕtati = obemknouti. — si co jak.
Jeden raz skočí a už sa medzi devami točí a schytí jednu chlap čemovský, vyzvŕta si ju v obidva boky, až len tak vôkol nich šustí; Vyvŕta si ju, zrazu ju pustí. Sldk. 6. Vyzvu, vz Vyzvati.
Vyzvučení, n., das Austönen, Auslauten,
Verhallen, der Refrain, das Ertönen. Vyzvučeti, el, ení, na Slov. vyzvučati,
aufhören zu ertönen, auszulauten, zu ver- hallen. Bern., Dch., Hylom' vyzvučí. Sš. P. 762. — kde. Zvonek dlouho zvučí, až v le- sech okolních vyzvučí. Na Ostrav. Tč. Výzvučný. V. okno, das Schallfenster
(der Glocken). Dch. Výzvuk, u, m. = poslední hláska slova,
der Auslaut. Mor. Tč. — V. = zvuk, der Klang; poslední zvuk, znění, der Ausschall, Ausklang. Ziak. Milé všade pesne, milé všade výzvuky píšťal; Už zbudzené rannú presvítilo zornicu slnko; píľte sa tehdy čoskór podojiť, devčence, kravičky: byste porád, jak mój dedinou rozlehne sa výzvuk, se vlastnou hotové prácou jich mohly vy- vádzať; Bedlivý pastýr do dedinky se krav- skou zabral sa trúbou a také na ňu v-ky dával. Hol. 336., 358., 361. (Šd. ). Vyzvukovati, auslauten. — jak. Slovo
vyzvukuje samohláskou. KB. 2. vyd. 2. — kde. Když v řeckém textu vezdy slovo näq vyzvukuje se. Sš. II. 153. — V. = kři- četi. Na Mor. Bkř. Vyzvyháňať, alles nach einander hin-
ausjagen. — koho odkud. Všecky děti ze zahrady vyzvybáňol. Na Ostrav. Tč. Výzyv, u, m., der Aufruf.
Vyzývací, Aufforderungs-. List reštovní
v při v., der Restzettel im Aufforderungs- processe. J. tr. V. list. Pcht. — V., auf- begehrend. V. způsob. Dch. Vyzývač, vysyvač, e, m. = vyzývatel,
der Aufforderer, Provocateur. J. tr., Dch. Vyzývačka, y, f. = vyzývatelka.
Vyzývačský, herausfordernd.
Vyzývatel, vyzývatel, e, m. = vyzývač.
J. tr. Vyzývatelka, vyzývatelka, vyzývatelkyně,
vyzyvatelkyně, ě. f., die Auffordererin. Us. Vyzývati, vz Vyzvati.
Vyzývavosť, i, f., herausforderndes We-
sen. Us. Dch. |
Vyzývavý, herausfordernd, provocirend,
provokatorisch, aufbegehrend, keck. V. po- čínání, chování, Dch., pohled, Čch. Bs. 71., slovo, řeč. Tč. V. nakládání s papežskými legaty. Ddk. III. 230. Vyžábrati se s čím kam, mühsam em-
porklimmen, hinaufkrakseln. Než se člověk s tím vozem do vrchu vyžábrá. Dch. Vyžádání, n., die Aus-, Erbittung. V.
neb vyprošení pánuov z lavic. Vz Zř. zem. Jir. B. 37. Vyžádaný; -án, a, o = vyprosený, er-
beten, ausgebeten, durch Bitten erhalten. V. pomoc, podpis. Us. Vyžádati, žádám, žádej, žádaje(íc), dal,
án, ání; vyžadovati = vyprositi, er-, ausbit- ten, erbeten. — co. Ta válka vyžaduje mnoho obětí, lépe: žádá neb vyhledává, vymáhá mnoho obětí (a tak i v násl. příkladech). To dílo vyžaduje velikého nákladu = jest s velikým nákladem, jest velmi nákladné. Brs. 265., Šm., Šb. -- co komu (od koho). Vyžádali nám strážní od rybářů rybu. Vrat. Tu pannu si vyžádal. Har. Od rodičů si zároveň požehnání na svou novou dráhu životní vyžádala. Tč. exc. V. si co. J. tr. — co pro koho kde: při císaři. Vrat. — (si) co k čemu: další lhůtu k placení. Sych. lmram musil k tomu sobě v. přivolení svého knížete. Ddk. IV. 199. Ty předlohy vyža- dují k vyřízení dlouhého zasedání, lépe: k vyřízení těch předloh potřebí dlouhého zasedání. Šb., Š. a Z. — (si) čeho. Vyža- duje toho spravedlnost, mrav atd. Us. Vy- žaduje ticha, aby mohl usnouti. Us. Tč. Vážnosť tvá toho vyžaduje; Takové věci vyžadují času; Věc vyžadovala schválení sněmu říšského; Jak toho volba vyžado- vala; Smrť Viléma II. nezbytně vyžadovala jeho přítomnosti v Neapolsku. Ddk. III. 147., 153., 205., IV. 43., 75. (Tč. ). Když Šavel s vražedlným úmyslem od něho si listů vyžádal na sbornice. Sš. Sk. 107. (Hý. ). Teď vnově si toho vyžádal. Žer. Záp. II. 169. — si čeho na kom. Vyžádal si na mně i manželky mé. Záv. Pozdější církevní předpisy vyžadují na zvonicích, aby.... Ddk. IV. 277. V. si na někom svolení k ně- čemu. Mus. 1880. 512. Literati latinští na Horách kutných vyžádali sobě na paních šepmistřích kaplu; Doktor vyžádal na právní vrchnosti jednoho zločince k smrti ortelo- vaného. Dač. I. 121., 198. Výžadek, dku, m., v log. = věta, jíž se
klad pojmu nějakého velí a za platný pro- náší, das Postulat. Jdč. 88. Vyžadoniti, il, ěn, ění = vyžádati, er-
bitten, durch inständiges Bitten erlangen. — co na kom jak. S velikou prosbou jsem ten šat na něm vyžadonil. Us. Jg. Vyžadovati, vz Vyžádati.
Vyžáhnouti, vz Vyžžécí.
Vyžalářiti, il, en, ení; vyžalářovati, er-
kerkern. — si co na kom. Ros. Vyžalování, n, vz Vyžalovati.
Vyžalovati = žalováním vymoci, si způ-
sobiti, durchs Klagen erlangen, aus-, erkla- gen. — co. Hej lepšie na doline, jako na rovine: hora ma počuje, nič nevyžaluje (ne- vyzradí). Sl. ps. 202., Sl. spv. I. 25. Cos |
||
|
|||
Předchozí (1199)  Strana:1200  Další (1201) |