169

-cí, -utý. — 7. Místo genitivu příčiny a
původu. Bolesť morní. Háj. Morní neduh.
Byl. Také: -ový, -ský, -ný. — 8. Místo ge-
nitivu místa, času určuje zevrubněji čas,
místo, způsob. Had vodní. V. Zvěř lesní.
Br. Zápal sobotní. Br. Jitřní spaní. Rkk.
Podzemní sklep. V. Vítr východní. Br. Také:
-ový, -ský, -ný. Vz více v Zk. Skl. 308.—315.
a cf. naznačené přípony. — O rozdílu pří-
pon -ní a -ný (z nichž prvá velice, až příliš
se rozmohla) mluví obšírně Šf. v knize:
Německo-český slovník vědeckého názvo-
sloví pro gymnasia a realné školy. V Praze
1853., na str. IX.—XVI. Tam Šf. i jiné i toto
praví: Strany -ní a -ný, vyhraďme onomu
co nejtěsnější meze a otevřme tomuto co
nejprostrannější pole, příkladem ostatních
Slovanů (Slováci formy -ní naprosto neznají,
u Polákův a Srbů je počet adj. na -ní ukon-
čených skrovničký), i samých starých Čechův,
a sice koncovka -ní zůstaň jen v této dvojí
případnosti: a) u některých přídavných, ur-
čujících předmět všeobecně dle prostoru a
času a zastupujících místo předslovcí (před-
ložek a příslovcí): vrchní, spodní, horní,
dolní, dnešní, letní, vnitrní, zevnitřní, přední,
večerní, ranní, noční, zemní, bližní, polní,
dávní, dřevní, roční, zadní, spodní. Ale od
samých slov ,prostor, čas´ jest prostorný a
časný. —b) U některých již hluboce do života
vsáklých, pro uvarování pohoršení, až do
časů snadnějšího sebe přemožení, jako: du-
chovní, církevní, kostelní, úřední, komorní
atd., ačkoliv obdoba celého slovanského
jazyka, i samého staročeského, proti nim
svědčí. — Pozn. 1. To však samo sebou se
rozumí, že Slováci v obojí případnosti při
svém starém -ný vším právem zůstati mají
a mohou. — Ostatně přejmež veskrz příponě
-ný volného průchodu, jmenovitě v jistých
případech, o čemž vz -ný a navracujme se
kromě toho ke starým, plnějším, zvučnějším
a ohebnějším formám, jakož jsou : na pouhé
-ý, na — ový, -ský, -ický, Šf., -vý, -utý.
Vz tyto přípony. — Pozn. 2. Kde zvyk mezi
-ní a -ný rozdíl činí, ten podržme : obecný —
společný, obce se týkající, veřejný: Smrť
obecná všem; o. silnice, smutek, knihy;
obecní = co obci, dědině, vsi náleží: po-
kladnice, důchody, písař. Ale obé často se
míchá. Letný muž a letní květina. Mk., Jg.
— Pozn. 3. Před -ní mění se h do ž, ch do
š, k do č, c v č: roh — nárožní, střecha —
střešní, potok — potoční, noc — noční.

Niagara, y, f., řeka s ohromným vodo-
pádem v sev. Americe. Vz S. N. — Niagar-
ský most. Vz KP. I. 260.

1. Nic (zastr. nico, niče) m. ničs, pro-
středně z ničse, ničso, ničeso: jest to tedy
vlastně gt., nom. byl niče, který v ,nič´ ve
slovenčině posud žije. Ht. Skupeniny 53.
Skloňuje se jako co': nic, ničeho, ničemu,
nic, nic, v ničem (v obec. mluvě: v ničom),
ničím. Na mor. Zlínsku genitiv ,ničeho' není
znám, proto tam u přechodných sloves zá-
porných nic do akkusativu se klade; jinak tam
tato slovesa pojí se s genitivem. Brt. Ale místy
v okolní tamější krajině ničeho užívají, nebo
se říká: onemocněl z ničeho; to se mně stalo
samo od sebe, z ničeho; ale zájmena zůstávají

i tam u záporných časoslov v akkusativě. Mřk.
Abych se ničehéhož (zastr. m. ničeho) nebál.
Ler. Žádného odporu proti tomu ničemémuž
(zastr.) nečinil. 1556. Břez. 96. Zb. Ničehéhož,
Br., ničemému. Reš. Vz Jg. Slov. Nechtěl
jim pokutně k ničemémuž odpoviedati. M.
J. z Pr. 11. Nic (nicota): prosté, vztažné.
Nz. — Slova: ,nic´ často chybně užíváme,
ku př. To nedělá nic, lépe: O to nic není. Jg.
Mně nic tobě nic, doslovný překlad z něm-
činy : Mir nichts, dir nichts. Šb. Někdy:
,To není na nic,' je-li smysl: To je na nic.
Někdy špatně místo: ne. Nic sobě jich pod-
maniti nemohli (m. nikoli, nijak); nic zna-
menitý (m. : neznamenitý). Jg. — N. = žádná
věc, nichts. Nic darmo. V. Zhola nic, ne zhola
nic. V. N. naprosto. Kom. Na sněmích
také města jako odstrčena byla od třetího
hlasu ... a za nic jich neměli, chtíce třetí hlas
měst zahladiti. Let. Tu tobě ničehož nic ne-
minúti. Žk. 317. Všecko uměnie jako málo nic
nepočíťáše. GR. Za nic mám všecko jako
lajno. ZN. Střiebro za nic nejrnějiechu. BO.
Ovoce k ničemuž hodné. BO. O ty zlý a
k ničemuž muži. BN. On nic neví. Ničeho
neztratil. Ničemu nerozumí. Ros. Ovšem nic.
V. Ani za vlas n.; prach nic: nic nicoucí.
D. Bůh vše stvořil z ničeho. Kom. Z ničeho
není nic. D. Z ničeho nic, wegen nichts und
wieder nichts; nebylo z toho nic, die Sache
ist zu Wasser geworden. Dch. Jest to jako
nic. Dch. Tam nedostane z místa nic = pranic.
Brt. Ničeho v ohavnosti nemáš. Ht. Sl. 218.
Ničemu nevěří. D. To jest jim ničím. Sych.
Nebudete se mne tázati o ničemž. Br. Po
jednou pic, po druhé nic. Prov., Jg., č., Lb.

Vz Marnotratný. Na raz hic, na druhý raz
nic. Mt. S. Něco za něco, nic za nic. C. Kde
n., tu nic. Us. na Mor., v Čech. Brt. Nic to
(O to nic, o to by nebylo, enom dyby. Uží-
vají odpovídajíce, přechází-li se k námitce);
Ale on pořád kdesi cosi nikde nic (= po-
vídal všelico, ale nepověděl nic, vymlouval
se). Na mor. Zlínsku. Brt. Z ničeho nebude
nic. Č. Stran přísloví vz ještě : Houba, Chlípe,
Chlup, Chmýrek, Mák, Nehet, Oko, Palec,
Pírko, Prach, Vlas, Zblo. — Nic v nom.
nebo v akkus. položeno jsouc s genitivem
se pojí. Nic temnosti. Ď. Nic mi není tak
divného. Brt. Ten člověk není nic dobrého.
Us. U Boha nic není nemožného. Sš. Ev.
Mat. 3. Nic mi není tak divného jako . . .
Us. Nic ti v tom jiného nenie. Anth. I. Alx.
49. Nic neostalo ve mně síly. BO. Nemám
svého zhola nic. Ht. Sl. 210. Nic toho ne-
učinil, co slíbil. V. Nic mu není tak milého,
jako ty. V. Jeho nic nebylo než ústa. Kom.
Nic cizieho nepožívati. Výb. I. 835. Nic
není pod sluncem nového. BO. Eccl. 1.
K ničemu dobrému sobě neposlouží. Br. Vz
Nic s předložkami. — Pozn. 1. Poněvadž se
,nic' v češtině pravidelně s genitivem adjek-
tiva pojí, tedy jest prý špatna tato vazba:

V životě smrtelníků nic není ustavičné (m.
ustavičného), nic stálé (m. nic stálého). Není
nic sladší (m. sladšího) nad lásku rodičův.
Vz o tom více v I. díle slovníku, str. 139.
b. 6. — Pozn. 2. Tento genitiv adjektiva vý-
rokového, táhnoucího se k podmětu ,nic',
můžeme za attrakci pokládati. Vz Spodobení.