Předchozí (516)  Strana:517  Další (518) |
|
|||
517
|
|||
|
|||
Hypotenusa, y, t., z řec., nejdelší strana
rovnoúhelného trojhranu; podpora. Rk. Hy- potenuse. Hypotheční (z řec. ): banka, kniha, list,
půjčka, taxa. Šp. Hypotheken-. Hypotheka, y, f., z řec., nemovitá zá-
stava, gerichtliche Pfandverschreibung un- beweglicher Güter für geliehenes Geld. — Hypothekar, zástavní věřitel, Pfandgläu- biger. Rk. — Hypothekarní (zastavený), lépe: hypotheční. H. ukázka, úvěr, půjčka. Šp. Hypothese, e, f., z řec, podmínka, Vor- aussetzung, vorausgesetzte Meinung, ange- nommener Satz, Bedingungssatz. — Hypo- thetický, podmiňovací, Rk., hypothetisch, vorausgesetzt, angenommen. Hypotypos-is, e, f., descriptio, vyobra-
zení věci, když se vlastnosti a okolnosti věci jadrně a živě vyčtou a jako před oči staví. Příklad vz v Zk. Ml. II. 174. Hypsometr, u, m. Ck. Höhenmessinstru-
ment. Hýra, y, f., na Slov. boule, boule. Koll.
Hýřati, nezbedným býti, vypínati se. Výb. I.
Hýrati, vz Hýřiti.
Hýřil, a, m. = hýřilec.
Hýřilec, lce, m., stran pořekadel vz Marno-
tratný. Schwelger, Verschwender. 1. Hýřiti, 3. pl. hýří, hyř, hýře (íc), il,
ení; hýrati, hýrám (zastr. hýři), al, ání; hý- rávati, hýřívati. H. běhati, těkati, blouditi, herumgehen, schwärmen; hýsati, flott leben, schwelgen; křivditi, hřešiti, Unrecht thun, irren, sündigen. — abs. Hýření zanechte a práce se chopte. Sych. Jiní však nedbali nic (na smrť), hýřili předce. Kom. — kdy. Hýřil za mladu a pod starosť umírá z hladu. Č. (Mdr. 58. ). — jak. Snad žena svobodnou šíjí h. bude (těkati). Jel. — na čem (čím). Na tom všichni smysly hýři, neb jsem tebe tu neviděl. Pass. Neb na tom světský súd často hýří (bloudí). Pass. — proti čemu (proč). Cos proti lásce hýřil. Víd. list. Já proti tobě nehýřím (nehřeším). Pass. Jakéž jest ze zlého obyčeje proti Bohu hýřil, takéž správný má od Boha pokutu za hříchy při- jieti. Pass. — nad kým. Anděle boží, proč nade mnú hýříš (křivdíš). Pass. 963. — s adv. H. prostopášně. Kom. 2. Hýřiti — pobouřiti (lid). Llk.
Hyrkanie, e, f., krajina na jižním pobřeží moře chvalinského, k říši perské náležitá,
Vj. — Hyrkanové. — Hyrkanský. Hysop, u, m., Isop, rostl. Rk.
Hystasp-es, a (ea), m., otec Daria, krále
perského. Vj. Hystera, y, f., z řec., materník, matka,
děloha, die Gebärmutter. — Hysterický, hysterisch, mutterkrank. Žena h., nemocí materníku stížená, — Hysterie, e, f., záduh matky, mádra, Mutterbeschwerde. Rk. |
Hysterofor Schillingův z dřeva zimostrá-
zového; h. Schillingův s křídly pružcovými; Seyfertův, Roserův, proti vyhřeznutí přední stěny poševní. Cn. Hysterophor. Hysteron proteron, řec., zvrácenosť,
konec před. Rk. H. p., klade-li se, co by před něčím jiným jíti mělo, za tímto. Všichni pominuli, kteří s ním zároveň vzrostli a. se narodili, (u oí fí/ia zyáetv r, <y tytrovxo. Hom. — KB. 238. Oběsil se a na vojnu šel. Mik.
Vz Zk. Ml. II. 158; Mk. Ml. 300. Hystorie, vz Historie.
Hyšpanie, vz Hispanie.
Hyta = loktuša, šátek na hlavu. Llk.
Hyva = jíva,
Hyz, e, m., něco nepěkného, etwas Gar-
stiges. Ros. Hyzd, u, m., hyz, Hässlichkeit. Plk.
Hyzdě, kýta, šunka, zastav. Der Schinken.
Gl. 77. Hyzdič, e, m., der Tadler. Reš.
Hyzditi (zastar. hyziti), 3. pl. hyzdí, hyzď,
-dě (íc), il, ěn, ění, hyzdívati. H. = škaredé, ošklivé činiti, oškliviti, Ekel machen, ver- ekeln, verunstalten; haněti, schänden, tadeln. Jg. — co: dobré jméno něčí h. V. To člo- věka hyzdí. Toms. Všickni tak hanebný čin hyzdili. V. Co chválí, chval; co hyzdí, hyzď. Štelc. Kdo se sám nehyzdí, nikdo ho ne- může zhyzditi. Pk. — co komu. Kárání přísné vrchnosť poddaným hyzdí. L. — co na kom. Co na jiných hyzdíš, hled', aby jiní toho na tobě nehyzdili. Jel. — Lom. Cokoli na jiném hyzdíš, i ve své mošně najdeš, budeš-li hledati. Č. Na, tom hyzdíš, že... Leg. — koho kde (u koho) = haněti. Ros. — co proč. Knihy ze závisti h. Št. N. 4. Hyzelky, vz Halmy.
Hyzeti, el, ení, hyziti, oškliviti, ekelig
machen. — co komu: sobě. Us. u Lomn. — H., ošklivým se stávati, garstig werden. Da.
Hyziti. Vz Hyzditi. — se = nechuť míti, ekeln. — se čeho. Hyzím se toho jídla. Us.
Hyzna, y, f., něm. Bergleder. Am.
Hýždě, ě, f. = hyže, Gesäss. Opice tyto
na hýždích mívají často nažiny mozolovité. Staňk. Přírodp. 21. Patu k hyždi! Anfersen! Čsk. Vz Hýže. Hyže, e, (zastar. hyza), hýždě, č, hyždka,
y, f., kosti holenové konec, der Knopf am Knochen des Schienbeines. — 2. Kyčla, der Oberschenkel. — 3. Místo nad sedacími kostmi. Hyže neb bedra, Aesop. — 4. Hýždě, ve- přové plece n. jiné; noha vepřová, der Schin- ken, die Schweinskeule. V. Zadní hyže. Reš. — Jg.
Hyžka, y, f., chyška, der Schinken. D.
Hyžle, ete, n., pl. -ata = náčiní k česání
koudele, v obec. mluvě: kracle, die Kratze, der Kratzkamm. Us. na Plaště. Jg. |
||
|
|||
Předchozí (516)  Strana:517  Další (518) |