Předchozí (146)  Strana:147  Další (148) |
|
|||
147
|
|||
|
|||
Dříteň, tně, f., Zirnau, ves u Vodňan.
Blk. Kfsk. 351. Dříti. Mkl. Etym. 40. O časování vz Listy
filol. 1883. 137. — abs. Ten dře (běží)! U Brušp. Mtl. — koho: Své poddané. Št. Uš. 84. b. — odkud. Dře z kozla dvojí kůži (o lakomém). U Žamb. Dbv. — co čím. Dřel sedlo ostruhů. 1611. — jak. Některé opak dřiechu. Výb. II. 11. Jsme dřeni bez nože jak úhoř. Kká. Td. 118. Dřítiti = hrnouti ? Tiem lid k sobě dřietíš.
Alx. V. v. 1954. (HP. 47.). Drítomica, e, f. == potok na pravém břehu
Váha. Č. Čt. II. 349. Dřív, vz Dříve.
Dřívčice, dle Budějovice, Řiwčitz, ves
u Panenské Týnice. Dříve. Mkl. Etym. 50., Bž. 23 D. nebo
později, über kurz o. lang. Dch. Již dřív roku drahé víře učíte. MP. Nevrátí se dřieve večera. BO. Sešla k tvému hrobu dolóv dřiev všech jiných apoštolóv. Hr. ruk. 93. Což sú dřéve zemené súdili a nalezli; Manželku Krejerovu dřéve Pillingovu; Žena jeho to věno ve dskách dřéve měla, dřéve než Janovi dáno bylo; Dřéve než biskupem byl. Půh. I. 200., 231., II. 3.. 408. Dřéve řečený. NB. Tč. 91., List hrad. 1423., Pč. 25., Půh. I. 158., 375., 378. Ktož chce spasen býti, dřéve všeho potřebie jest, aby . . .; Kristus jest z podstaty otcovy dřéve všech věkóv urozen ; Dřéve's na mě byl laskav; Ale dřéve všeho majíc mezi sebú ústavnú milosť. Št. Ku. š. 7., 15., 38., 89. Neroďte súditi dřéve času. Št. Dřieve než otejdu a viec nebudu; Jež (seno) dřiev než sě vytrhne, zsechlo jest. Ž. wit. 38. 14., 128. 6. Dříve času se světa sejíti. Sdl. Hr. I. 20. — Dříve než..., až. Dřieve než by (zavazený úřad) byl vyvazen, až by sě veliká závada stala zemi. O. z D. 93. (Čechové pozdější) dřéve než na ne- přátely vyndiechu, až svú zemju zbubiechu. Dal. C. 79. (Listy filol. 1883. 274.). D. s genit. přirovn. vz Brt. S. 3. v. 49. 2. b. Za gt. nastupuje též pád předložkový od, nad anebo nominativ s částicí než. Vz ib. 50. Pozn. Dřívíčko, vz Dřevo.
Dřivínov, a, m. (Hřivínov), ves v Chebsku.
Blk. Kfsk. 287. Dřívko, a, n., vz Dřevo. D-ka na sirky,
vz KP. IV. 659. Dřívnosť = dřevnosi. Ssk.
Dřivosť, i, f., abreibende Beschaffenheit.
Šm. Dřizati, vz Dřízdati. Rk.
Dřízda, y, f., die Plauscherin. Rk. —
D. = dřízdal. B. Pk. Dřízdal, a, m., wer den Bauchfluss hat;
der Plauderer. Šm. Dřízdati také = žvaniti. B. Pk.
Dřizdna, y, f. =pleskna, die Schwätzerin.
Mor. Bkř. Dřizdula, y, f. = dřizdna. Slez. šd.
Dřízek. Také v Cech., vz Dřez.
Dřízga, y, f. = dřízha, der Splitter. Ostrav.
Tč. - Cf. Mkl. Etym. 50. Dřízha, der Splitter. Bž. 51. Vlezla mi
dřízga do nohy; Dřízgu z nohy vypchnúť. Ostrav. Tč. Bodeta na sě kopíma, vznidú |
drízhy mezi nima. Aix. V. v. 1578. (HP. 38.)
— Vsie dřiezhy (der Span), lúčky sežžech Rkk. 58. Dřízhal, a, m., der Spanmacher. — D.
Jan, řed. čes. realky v Brně, nar. 1831. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 190. Dřízka. Dřízky ot těch kol s nebesa
třeštiechu. Kat. 2885. Dřízno, a, n. Sdl. Hr. II. 71.
Dřižďálka, y, f., die Berberisbeere. Dch.
Lépe: dřišťálka, Dřižeti, vz Držeti.
Drižimir, a, m., místo Drъzimirь.. Bž. 8.
Dřižna, y, f, mlýn u Třebechovic.
Drječný = dříčný. Trok. M 23.
Drjen, n, m., cornus mas. Bartol. Göm.
Drkáč, e, m. = zvonek na koni. Rolničky
a d-če na koních (v zimě). Us. Jrsk.. Rgl., Vik. Drkačka, y, f. Ta chrupe jako d U Rychn.
Brv. Drkadlo, a, n. = příční plátek nože, jímž
počíná násada. Vraziti nůž nékam až po samé d. U N. Kdyně. Rgl. Drkalka, y, f., oscillatoria. D. vodníkvět,
o. flos aquae, žídelní o. fontinalis, vřídlová, o. labyrinthiformis, korová, o. decorticans, zdní, o. muralis, hlenová, o. limosa, zemní, o. trRestris, zprohybaná, o. flexuosa. Vz Rstp. 1874., Kk. 81., Rosc. 53. — D. střevní, osci- llaria intestini, cizopasník rostlinný. Odb. path. III. 105. D. útlá, o. leptotrichoides. Hg. Z říš. rostl. 180. Drkanec, nce, m. = drc, drcanec, der
Stoss. Šd. Drkati v se Kká. K sl. j. 198.
Drkavý, stark zitternd; gern stossend.
Drknouti, vz Drkati.
Drkola Daniel. Blk. Kfsk. 958.
Drkolenský klášter, Kloster Schlägel,
v Rakousích. Šb. Děj. ř. I. 41. Drkolí. Mkl. Etym. 42. V MV. nepravá
glossa. Pa. Drkolín, u, m. = drkolí. — D., a, m.,
Drkolna, y, f., městečko v Horních Rakou- sích, Schlägel. Dch., Pal. Děj. II. 2. 419., S. N. Drkolna, vz Drkolí a Drkolín. — D. =
vrch u Hradiště v Klat. B. Pk. Drkolno, a, n. Sdl. Hr. III. 302.
Drkolnov, a, m., sam. u Příbramě. PL.,
Prk. Př. 24. Drkolny, les. Arch. V. 530.
Drkoš, e, m. = kdo se drkoce; os. jm.
Šd. Drkota, y, m. = drkotač; os. jm. Šd.
Drkotač, e, drkoták, a, m. = kdo rychle
mluví. Mor. Brt. D. 208. Drkotačka, y, f., das Zittern im Körper.
Škd. — D. = vesnická hudba s nástroji smič- covými. U Místka. Škd. Drkotalka, y, f. = mluvka, di Schwätze-
rin. U N. Kdyně. Rgl. — D. = ženská, která rychle mluví. Mor. Brt. D. 208. Drkotanina, y, f. = breptání, das Ge-
plausch. Phld. III. 1. 70. Drkotati. — abs Nedrkoc = nedrč, ne-
mluv pořád. Mor. Brt. D. — proč. Zuby mi zimou d ly. Koll. IV. 94. — kde. Na 376*
|
||
|
|||
Předchozí (146)  Strana:147  Další (148) |