1043

Vojský pečoval také o zemské hospo-
dářství. Pyp. K. II. 33.

Vôjsť = vejíti. Slov. Zátur. Vinš. I. 28.,
29.

1. Vojta A. Vz Bačk. Písm. I. 226.
Vojtěch. Němci přeložili V-cha na Adal-
berta. Pal. Rdh. II. 200.

Vojtko, a, m. = Vojtěch. Slov. Hdž. Šlb.
27.

Vojvoditi. — abs. Lež by vždy vejvo-
diti chtěla. Hus. III. 241. — čím. Vůle vé-
voď svobodou. Štulc I. 134 Oltář nádherou
svou všemu vojevodí. Hdk. — čemu jak
dlouho. Paříž vévodí po drahnou dobu
celému vzdělanému světu. Vlč. — kde. Ty
v boji sv. vévoduj. Štulc I. 172. Smilstvo
mocně po světě vévodí. Sv. ruk.5. Nedada
v sobě vévoditi jeho zlé vuoli; Tolik pá-
nóv bude jmieti, jelikž hřiechóv vévodí
v něm. Št. Kn. š. 179., 19. (50.). — nad
kým. Nade všemi vévodí. Sv. ruk. 73. V-dí
nad nimi. Ev. víd. 13.

Vojvodovina, y, f., Wojwodschaft, f. Rk.

Vok z Holštaina, z Valdštaina. Výb. II.
380.

Vokabulář. Cf. Hš. Dod. II. str. X., I.
33.

Vokáč = kdo má veliké oči. Us. Kšť. Vz
Okáč. - Šim. V. z Chyš. Mus. 1884. 510

3. Vokal = hustá špinavá voda. Lib.
NZ. I. 547.

Vôkaň = znak Λ nad o (ô). V. sä volá
pre to, že sä ô vyslovuje ako uo. Slov.
Hdž. Šlb. 41.

Vokasnice, e, f. = zástěra. Ott. VI. 445.

Vokativ. Cf. Gb. Ml. II. 129. V. rovná
se druhdy nominativu místy na jihových.
Mor.: Osef, Ondrej, poj sem! Brt. Na Pod-
luží a na sousedním Slovensku na otázku:
Jak ti je (= jak ti říkají křestním jménem;
odpovídá se vokativem: Jane, Josefe, Ma-
rýno, Rozáro. Též kmotři na otázku kně-
zovu: Jak chcete dítěti říkati, odpovídají:
Pavle, Petře, Veruno. Brt. D. 178., Obz.
1883. 162. Na Mor. místy ve v-vě sg., ozna-
čuje li se jedna osoba dvěma substantivy,
druhé subst. vyjadřuje se nominativem :
stryku Peter. Sr. Pane rechtor. Brt. D.

Vokluzka, y, f. Udělal jsem těžký pád
v tu v-ku na stupních (když bylo kluzko).
U Loun. Wtr.

Vokolisko, a, n. = vokršel (dod.). U Rájce.
Brt.

Vokoun Ant. Jan. Vz Mus. 1892. 341.

Vokráčka, y, f = pruh mezi záhony
na poli nezoraný o dvou brázdách; uorá-li
se z ní ještě jedna brázda, zbývá výhonek.
Lib. NZ. I. 544.

Vokřín, a, Vokřínek, nka, m., os. jm.
Let. 352., Výb. II. 1274.

Vokršel, šle, m. = rozházená kopka
sena. U Drahan. Brt.

Vokruže = oskeruše, sorbus, zahme Eber-
esche. Mllr. 100.

Vola-. Volakdo, volaco. Cf. Brt. D. 165.

Volač, volačo = něco. Slov.

Voláč = kdo má veliké vole. Us., Pršp.
13. — V., holub. Brm. II. 2. 684.

Volačí Koll. Zp. I. 194., Sl. spv. VI.
204.

1. Volák = volač (pták, kohout). Němc.
V 144.

Voľakdo = ledakdo. V Podluží. Brt.

Voľakedy = někdy, kdysi. Boly v. časy
na Slovensku, boly, ale sa minuly. Zátur.

Voľakerý Také mor. Zabij v-rú kačenu.
Brt. N. p. 103.

Voľakialsi = odněkud. Slov.

Voľakoľko = několik. Slov. U nás bývá
v. Maďarov. N. Hlsk. III. 159.

Voľakýsi = jakýsi. Slov. Zátur.

Volání o pomoc. Jg. Slnosť 72.

Volanický dvůr u N. Bydž. Vchř.

Volapük, u, m , z angl. world = svět,
speak (spik) = Mluviti, tedy v. = (Schley-
erova) světová řeč, světomluva, Weltsprache.
Bkř. V. (Mluvnici i slovníček) dle učebných
listů dra M. Obhlídala vyd. J. M. Bakalář,
katech. v Břeclavi. 1887. Volapücký list
(Volanunel) vych. v Praze. Cf. Srbecký
(dod.).

Volapükista, y, f = přívrženec vola-
püku. Bkř.

Volatec. V-tci, gymnodorinae, ptáci. Brm.
II. 2. 638.

Volatel = vokativ. Čít. pro 2. tř.

Volati. Cf. Mkl. Etym. 393. b. V. na
Laš Cf. Brt. D. 128. Choditi volat (za děv-
četem). Vz Volání. Jrsk. — co: pomstu.
Lpř. Akože (jak) volajú (jmenují) túto dě-
dinu? Slov. — odkud kam. Krev k nebi
volá z prachu. Kká. Z aleje zvonek volal
k hoře. Osv. VI. 595. — čeho. Synek volá
vody. Brt. D. — co kam (jak). Ku právu
a k soudu někoho v. Bart. 120. Hrdlička
volá ku lásky hrám. Vrch. Volej lásku na
své rety. Vrch. V. něco v lesy. Drf. Lid
k spáse volal posvěceným slovem. Hdk. —
ke komu, k čemu (jak). K tobě všichni
dnes voláme. Výb. II. 25. Vším srdcem
k tobě v-me. Ryt. 108. a (v. 349.). Před-
seda volá řečníka k věci. Srbený 47. V naše
jmě budú k tobě v. Výb. II. 13. I volají
(odvolávají) se k VMti. Arch. X. 31. — se
nač. Je se na Štilfrida v. Výb. II. 43. Také
se na to volají (toho se dovolávají), že.. .
Arch. VII. 532. Mohl na Sáru se v., leč
táhne se k Alžbětě. Sš. Výkl. — oč jak.
Ze vší síly o pomoc v. Dch. — jak. Volal,
co mu hrdlo stačilo. Dch. Prorok žalostně
volá řka. Št. Kn. š. 5. — koho zač. V. za
pomstu. Lpř. Dj. I. 51. V. Boha za soudce.
Kká. K sl. j. 17. — kdy. Protož hlučně
volají na prvé hodině kněžie řkúc. Št. Kn.
š. 7 — kde. V jeho hrudi neznámý hlas
volal k němu. Vrch. — proč. Byl od něho
na pomoc volán. Šb. F. (Kdo bude) pro
naše jmě k tobě v.? Lg. Kr. v. 226. —
s kým = souhlasiti. Mor. A. Krmela.

Volátko či jiřinka, druh vyšívání jiho-
čes. NZ. I. 143.

Volatý dýměj, bubo strumatosus. Němec
v., čtyrrohatej. Us. V. hlávky zelné = vy-
šeptalé. Sází-li šestinedělka hlavatici, budou
hlávky v-té. U Kr. Hrad. Kšť.

Volavec, vce, m. = volatý, stromosus
Pršp. 46.
Volavěti, ěl, ění, kröpfig, dumm werden.

Laš. Tč.