Odtučniti, il, ěn, ění, entfetten. Šm.

Odtud až potud! Sb. uč. O. (= odtam-
tud) přišel ku Kroesovi. Výb. II. 930.

Odtuch, u, m. = odtucha. Rk.

Odtucha. Maria, tys má o. Sv. Mar. v.
382. A dobrú ottuchu dá jej. Hr. ruk. 179
A ještě v písmě nalézáme tu o-chu, že živí
mohú pomáhati mrtvým. Št. Kn. š. 302
(133). Buď mé duše cná o., sešli jiej sv.
ducha. Pravn. 1869., 1985. Věrnú jim o-chu
dával. Ib. 2196. Když křestiané o to již
žádnej odpory ani otuchy nemóžechu mieti
Mill. 29.

Odtuchati, vz Odtušiti.

Odturčiti koho = od turectví odvrátiti.
Šd.

Odtušení. Dal jim o. (Kristus apoštolům).
Sv. ruk. 76.

Odtušiti, odpověděti. Hr. ruk. 373. v.
61.; 395. v. 30.; ulehčiti Hr. ruk. 421. v.
92. — komu. Odtuš srdci svému. Ezp
1441. — sobě kdy. Teprv r. 955. odtuchali
sobě Němci a ostatní od Maďarů stíhaní
národové. Čas. duch. 1882. 477. — sobě
(v čem). Druzí v sboží tohoto světa od-
tušie sobě. Št. Kn. š. 243. Chciť já sobě

o. 1380. Mus. 1885. 566.

Odúčať = odučovati. Mor. a slov. Šd.
Odučovati, vz Odučiti.
Oduhličiti, il, en, ení, oduhličovati, ent-
kohlen. Vz Oduhliti. — co: železo. Včř. Z.

I. 8.

Oduhliti, il, en, ení, oduhlovati, vz Od-
uhličiti. Hř.

Odúchnúť = obvanouti, umwehen. Strach
ho kýsi odúchne. Slov. Orl. III 74.

Odúchnutý = ovátý, ofouknutý, umweht
Je zlým vetrom o-tá. Slov. Rr. Sb.

Odukalý = tučný. Slov. Dbš.

Odule, e, f., melastana, der Schwarz-
mund, rostl. Vz Rstp 570.

Odulík, a, m., os. jm. Arch. VIII. 380.

Odulina, y, f. = duľa, guga. Slov. Hdž.
Cít. XII.

Odulovitý. O. rostliny, melastomaceae:
rozblaň, zobour, kotevnice, sarak, obrožka,
podhal, horochraň, odule, štětoul, blabuňa
tec, různivka, tupoušek, stejnucha, šomo-
latec, dvékrovka, hobčatec, obrub, širál,
dvojděr, soukruž. Vz Rstp. 566.-578., Ves.
1880. 4.

Odúmorek, rku, m. = odúmrť. 1503.
Z. d. op.

Odumřelý statek = pozůstalý po smrti
vlastníka bez přímých dědiců. Pal. Rdh. II.
433.

Odumření, n., das Absterben. O. svalu.
Osv. I. 483. O. plodu. Kžk. Por. 339. —Cf.
Slov. zdrav.

Odumříti. — čeho. Odumře-li šestine-
dělka dítěte. Brt. Dt. 30. Přemyslův rod
trůnu čes. odumřel. Pal. Rdh. II. 157. Ješek
odumřel nám listu, ježto nám svědčil na ty
peníze. Půh. II. 315. (305.). — čemu. Od-
umřel lepším dnům. Kká K sl. j. 6. Italie
umění stavitelskému již o-la. Osv. I. 371
— kde. Rudý lesk na hrotech tam v dáli
odumírá. Kká. K sl. j. 153.

Odumrlý, abgestorben. O. jazyk. Kos.
Ol. I. 51.

Odúmrť, die Caducität. J. tr., Pr. tr.,
Št. Kn. š. 159., Mkl. Etym. 190. O. = právo
vrchnosti v pozůstalosť zemřelých poddaných
se uvázati, kteří dětí po sobě nezanechali.
Tov. 134. O. = dědictví, které (nyní) spadá
na státní komoru, není li dědicův. Blř. Ktož
tu o. kúpí; O-ti všecky súzeny býti mají.
Vš. 26., 23. Cf. Vš 464., Pal. Rdh. II. 248 ,
Zř. zem. 463., 695., Tk. VII. 146., Sdl. Hr.
I. 16., 144.

Odundati. Na Klat. ondati, na Plasku:
orundati. BPr. Cf. Bž. 50 , Prk. Stud. o dat.
§ 4.

Odunec. D. ol. VI. 278.

Odur, azalea, die Azalee. O. černomoř
ský, a. pontica, lepnatý, a. viscosa, dlouho-
nitný, a. nudiflora. Vz Rstp. 997., Slb. 383.

Oduřilý = naběhlý, angeschwollen. O.
tělo. Šf. Strž. I. 317.

Odúřiť sa = odchlípiti se. Stěna sa o-la.
Mor Brt. D. 239.

Odúročitel, e, m., der Abzinsfussfactor,
v math. Let. Mt. S. V. 1. 15

Odurvati, entreissen. Někomu něco o.
Vc. Lab. 29.

Odůstojniti, odůstojňovati, begründen
Pal. Rdh. III. 260. — koho k čemu. O-ni
mne ku chvále tvé! Mž. 151.

Odušek, šku, m. Na jeden o. Vz Doušek.
Bern.

Odušený; -en, a, o, gedämpft. O. hlas.
Koll. III. 282.

Oduševnělosť, i, f., die Beseeligung, Be-
lebtheit, Begeisterung.

Oduševnělý čím: ohnivými řečmi mla-
dých literatů. Pokr. Pot. II. 166.

Oduševnění. Dk., Ntr. VI. 277, Šml.
O. světa. Mus. 1887. 541.

Oduševněnosť, i, f. = oduševnělosť. Us.
Pdl.

Oduševněný = oduševnělý. Vch. Ar. II.
8. O. příroda, Sbtk.. společnost, Dk. Aesth.
470., Mus. 1887. 540., tělo, bytosť. Vch.
Ar. II. 41., Osv. I. 58.

Oduševnitel, e, m., der Beseeler. O. sla-
vianského jedinstva. Phľd. VII. 95.

Oduševniti, oduševňovati. Všecko krásno
jest o oduševněno. Dk. Aesth. 74. O. přírodu.
Dk. Náboženské nadšení všecky povznášelo
a oduševňovalo. Ddk. IV. 69.

Odušněti, ěl, ění. Kůň odušněl = je
dyšný, dychavičný. Zlin. Brt. D. 240.

Oduť = odouti. Slov. Bern.

Odúti se = odouti se. Mor. Šd.

Odutí bílé, Phlegmasia alba dolens. Kžk.
Por. 434.

Odutý. O. hrdlo, der Blähhals. Luk. z Pr.

Odůvoditelný, begründbar. Stč. Zem.
269., 311.

Odůvodnění mathematické, Stč. Zem.
454., dramatické. Dk. Aesth. 303.

Odůvodněnosť, i, f., die Begründetheit.
Šm.

Odůvodněný, begründet. O. žadosť Pr.

Odůvodňovací, Begründungs-. O. spojky.
Křn 3. vd. 130.

Oduzditi, oduzďovati. Lpř.

Odužený; -en, a, o. Kořen vsutím hlásky
m o-ný = sesilněný, verstärkt. Šf. III. 491.